Užíváme si líný Vánoce. Pár dní před jsem dostala nůž na krk a rozkaz lehnout ani se nehnout, což je s Čudletem v zádech skvěle realizovatelný. Ale snažím se. Takže všude úspěšně popojíždíme autem a nic moc neděláme. Včera jsme si střihli bazén a procházku, ale jak skvělej to byl nápad jsem cítila celou noc.
Dárků bylo tolik, že dítko část poštědrovečerní noci prořvalo, jak z toho bylo vedle. A to i přes to, že od nás dostal jen tři drobnosti a postel. Babičky a dědové zapracovali. Nej dárkem se nakonec stala nová postel pro velký kluky. Jakej je to bič na mě jsem ovšem netušila. V čase postýlky se dítko v noci přestěhovalo ke mně a spalo, teď pendlujeme mezi dvěma postelema, neb had cítí povinnost ve svojí posteli spát. Juch. Dám tomu chvíli čas a když se to nesrovná, uděláme opatření.
Netopejrka dostala od Ježíška manikúru pedikúru a novej koberec do klece a během dvou dnů ho dokázala
sežrat téměř celej. Ne, že by ho konzumovala, ale udělala z něj jeden
velikej chuchvalec a zbejvá jí kus velký asi jako ona sama.
Dokonce se to letos podařilo i tak, že klienti pobrali rozum (maličko) a nikdo neotravoval na štědrý den a vlastně už od třiadvacátýho je klid a nikdo po nás nic nechce.
Jen ty návštěvy po příbuzenstvu. Byli jsme u našich i Podnikatelovo rodičů a na nikoho dalšího nemám náladu. U Dědy se usadila Ona a strašně rádi by nás viděli, ale já nemám chuť. Nemám náladu na přetvářku, nechci se dívat, jak její rodina (plus ty co nejsou dost ostražitý) tancujou přesně jak Ona píská, ani nemám chuť rozebírat nový děcko a to jak mi je nebo neni. A vůbec nemám celkově náladu na žádný lidi a nijakmi to nevadí.
Palec v čistírně
Děda nemá palec, co pamatuju. Kdysi mu ho uťaflo lano, když si ho při práci omotal kolem prstu. Všem dětem říká, že ho má v čistírně a že si pro něj po neděli pojede.
Dneska objevilo chybějící palec i Čudle.
- Co to máš dědo?
- Nemám palec.
- Hmm.... Co to máš, tady?
- Jáchymku děda nemá palec, chybí mu.
- Kutí b-to, (krutí brko) dědo,co to máš? No ty báho.
Dneska objevilo chybějící palec i Čudle.
- Co to máš dědo?
- Nemám palec.
- Hmm.... Co to máš, tady?
- Jáchymku děda nemá palec, chybí mu.
- Kutí b-to, (krutí brko) dědo,co to máš? No ty báho.
Těším se
Dneska jsem vytáhla do fitka iPod. Před barákem jsem narazila sluchátka a naprosto automaticky jsem pustila běhací mix. Tak moc se mi chtělo utíkat a nezastavit. Zplna vdechovat studenej vzduch a cítit, jak mi pod botama křupe sníh. Celou cestu tam jsem se přemlouvala. Když jsem naposledy běhala (jestli se tomu tak dá ještě říct), byla jsem ráda, že jsem se v noci dokázala sama otočit na druhej bok. Cestou zpátky jsem se ani přemlouvat nemusela. Jednak jsem byla unavená a pak už bylo namrznuto a bylo to o zlámání nohy i tak.
Těšim se. Až nazuju botky a poběžím. Ani jsem netušila, že mi to chybí tak moc.
Těšim se. Až nazuju botky a poběžím. Ani jsem netušila, že mi to chybí tak moc.
O fňuknách
Na všechny leze nějakej splín či co. Nebo jsem jednoduše nesnášenlivá. (což už jsme si několikrát ověřili, ehm)
Mám pocit, že si v posledních týdnech všichni jen stěžujou. Snad každej má debilního partnera a každýmu to ve vztahu skřípe, nemám kolem sebe snad nikoho, kdo by byl spokojenej. Všichni maji hromadu výhrad. Ale tak hloupých a dětinských a já na to nemám co říct, protože mi to přijde tak malicherný.
Kdo nemá takovýhle problémy, tak zas nemá prachy a všechno je drahý. A zvedne se daň a co budeme ježiši jíst. A na to taky nemám co říct, protože mi to řekne člověk, který den předtím nechá tisícovku v kině/ v obchodě za stopadesátý boty, nebo za něco podobně důležitýho.
A poslední vzorek má blbou práci, platěji mu málo a šéf je debil. Nebo nemaji žádnou práci. Všichni málo platěji a co nejhůř oni chtěji na oplátku i nějakou odvedenou práci a často ne tu, kterou si dotyční představují.
Nějak nemám chuť s nikym mluvit a nikam chodit, protože když už někam vyrazim, tak všichni fňukaji. Asi se půjdu někam zahrabat.
Mám pocit, že si v posledních týdnech všichni jen stěžujou. Snad každej má debilního partnera a každýmu to ve vztahu skřípe, nemám kolem sebe snad nikoho, kdo by byl spokojenej. Všichni maji hromadu výhrad. Ale tak hloupých a dětinských a já na to nemám co říct, protože mi to přijde tak malicherný.
Kdo nemá takovýhle problémy, tak zas nemá prachy a všechno je drahý. A zvedne se daň a co budeme ježiši jíst. A na to taky nemám co říct, protože mi to řekne člověk, který den předtím nechá tisícovku v kině/ v obchodě za stopadesátý boty, nebo za něco podobně důležitýho.
A poslední vzorek má blbou práci, platěji mu málo a šéf je debil. Nebo nemaji žádnou práci. Všichni málo platěji a co nejhůř oni chtěji na oplátku i nějakou odvedenou práci a často ne tu, kterou si dotyční představují.
Nějak nemám chuť s nikym mluvit a nikam chodit, protože když už někam vyrazim, tak všichni fňukaji. Asi se půjdu někam zahrabat.
Upevňujeme jazykové dovednosti v autě
Dítko se usadí v sedačce, sevře pevně plastový volant a jak nastartuju zvolá s přesně zvoleným tónem:
"Do p-de-e." ale to už je tak pět měsíců zpátky.
Pak přišli "bebiové", to už jsem se zastyděla a začala jsem si dávat pozor na pusu.
Teď už nějakou dobu s oblibou používá: "Jeeeď posim těě" a to kdykoliv před náma kdokoliv přibrzdí. Jakmile začnu soptit (aniž bych něco řekla), dítko okamžitě (opět přesně mířeným tónem) zavřískne "kucííí jeďte ekam." A mě vždycky tak zahřeje u srdce, že jsme se bebilů aspoň částečně zbavili.
Úplně jiný pocity ovšem mám, když vylezeme z kanceláře na úřadě a dřív než stihnu dovřít dveře, pronese miláček: "Kteténi by-i to, maminto?"
Slovní zásoba
Je třeba zapsat slůvka a plodný rozhovory, přece jen nerada bych je zapomněla. Některý výrazy zůstávaji v inetrním jazyce ( boba - motorka) i přesto, že jejich správný ekvivalent dítko zná a ovládá, ale jinak mu v pohodě rozumí i člověk naprosto nezainteresovaný.
2 roky
A tak Čudle oslavilo druhý narozeniny. S největším úspěchem se setkalo autoodrážedlo od Škodovky a o další příčku se dělí fotoknížka s vrtačkou.
Je to neuvěřitelný jak to letí. Před chvílí to jen tupě zíralo a teď se to vzteká, má to vlastní názor a pomalu ale jistě se to chystá do školky. Neskutečný.
Je to neuvěřitelný jak to letí. Před chvílí to jen tupě zíralo a teď se to vzteká, má to vlastní názor a pomalu ale jistě se to chystá do školky. Neskutečný.
Že by Vánoce?
Jak jsem loni i cukroví objednala, abych se mohla tvářit, že Vánoce nejsou, tak letos se nějak nemůžu dočkat. Adventní kalendář po kouskách finišuje a já rozmýšlím, co letos budu péct.
Po pravdě bych nejradši začala hned. První vlaštovkou jsou jistě kokosky, který se dosušujou v troubě. Nedělám si iluze, že by vydržely. Ale zítra bych chtěla zadělat na zázvorky a potichu a potají je odnést do sklepa. Ale uvidíme, neb zítra mám v plánu upéct korpusy na dort pro Čudle, takže zázvorky možná počkaji.
Možná mě v těhle aktivitách podporuje i fakt, že nebohý dítko je opět chabrus. Pokolikátý už?! A tudíž je třeba vymýšlet zábavu na doma, aby jsme se z dlouhý chvíle nepobili.
Po pravdě bych nejradši začala hned. První vlaštovkou jsou jistě kokosky, který se dosušujou v troubě. Nedělám si iluze, že by vydržely. Ale zítra bych chtěla zadělat na zázvorky a potichu a potají je odnést do sklepa. Ale uvidíme, neb zítra mám v plánu upéct korpusy na dort pro Čudle, takže zázvorky možná počkaji.
Možná mě v těhle aktivitách podporuje i fakt, že nebohý dítko je opět chabrus. Pokolikátý už?! A tudíž je třeba vymýšlet zábavu na doma, aby jsme se z dlouhý chvíle nepobili.
Stezka korunami stromů
Po dvou týdnech finišování s přiznáním, cestováním do nemocnice a zpátky a obvyklého Podnikatelova pracovního shonu, jsme si udělali volno a vyrazili jsme se známými a Gymplačkou do Bavorska do korun stromů. Kousek před hranicema vykukovalo z lehké mlhy i sluníčko, nicméně jakmile jsme přejeli čáru, začala mlha houstnout a hustota stoupala s každým kilometrem, kterým jsme se přiblížili k cíli. kam se hrabe rákosníčkův rybník.
Procházka to byla fajn, i když občas mi nebylo nejlíp, při pohledu do hloubky pod náma. Každopádně když jsme vylezli až úplně nahoru, tak ten výhled trochu chyběl. Součástí areálu je i několik výběhů se zvířatama roztroušených podél procházkového okruhu, ale to jsme vzali hodně hopem a prošli jsme jen kousíček, neb zima je svině a já toužila po záchodu a lavičce.
Nakonec jsme ještě zajeli na čumendu do Passau. Krásy města jsme neviděli, neb jsme se nechali zlákat něčim tak primitivnim, jako je žrádlo. Zasekli jsme se v pekárně a nijak se nám odtud nechtělo. Dítko objevilo kouzlo božských preclíků a my ochutnali všehno možný. Asi nejlepší byl Gymplaččin čokoládový muffin.
A pak už směr Čechy a domů. Bylo to fajn, už jsme to všichni potřebovali. Do korun stromů se určitě ještě vrátíme, neb bysme rádi ten výhled :-)
Procházka to byla fajn, i když občas mi nebylo nejlíp, při pohledu do hloubky pod náma. Každopádně když jsme vylezli až úplně nahoru, tak ten výhled trochu chyběl. Součástí areálu je i několik výběhů se zvířatama roztroušených podél procházkového okruhu, ale to jsme vzali hodně hopem a prošli jsme jen kousíček, neb zima je svině a já toužila po záchodu a lavičce.
Nakonec jsme ještě zajeli na čumendu do Passau. Krásy města jsme neviděli, neb jsme se nechali zlákat něčim tak primitivnim, jako je žrádlo. Zasekli jsme se v pekárně a nijak se nám odtud nechtělo. Dítko objevilo kouzlo božských preclíků a my ochutnali všehno možný. Asi nejlepší byl Gymplaččin čokoládový muffin.
A pak už směr Čechy a domů. Bylo to fajn, už jsme to všichni potřebovali. Do korun stromů se určitě ještě vrátíme, neb bysme rádi ten výhled :-)
Chíra
Je to rok a jen malej kousek, co jsem chodila denně do nemocnice na chirurgii za Podnikatelem. Od čtvrtka tam chodím zas. Jen o pokoj blíž než posledně.
Tatínek boural na babetě. Přelítl řídítka, zlomil si klíček a totálně rozmydlil helmu. V pátek mu to sdrátovali. Teprve teď přicházeji pořádně k sobě všechny naraženiny a pohmožděniny, takže si začal užívat.
Už začínáme bejt v nemocnici pečený vařený a Čudle začíná být známý. Ale zítra mu snad dovezem věci a vezmem ho domů.
Tatínek boural na babetě. Přelítl řídítka, zlomil si klíček a totálně rozmydlil helmu. V pátek mu to sdrátovali. Teprve teď přicházeji pořádně k sobě všechny naraženiny a pohmožděniny, takže si začal užívat.
Už začínáme bejt v nemocnici pečený vařený a Čudle začíná být známý. Ale zítra mu snad dovezem věci a vezmem ho domů.
Země bez zákona
Tak jsme byli v kině. Nejsem filmový nadšenec. Pokud u toho nemůžu něco dělat, přijde mi film ztráta času. Ale muž měl narozeniny, tak jsme vyrazili.
Zabookovala jsem film Země bez zákona, ale ukázalo se to jako zbytečný, neb jsme v kině byli sami. Film nebyl nejhorší. Linka s nejmladším bratrem a jeho románkem mě nijak nebavila, ale jinak vcelku dobrý. Dokud ovšem nepřišlo závěrečných 20 minut - bylo to tak absurdní a hloupý a vůbec. Chápu, že to bylo podle skutečný události (i když nakolik?), ale zpracování přestřelky bylo spíš komický než cokoliv jinýho.
Zas mám na chvíli s kinem vystaráno.
Zabookovala jsem film Země bez zákona, ale ukázalo se to jako zbytečný, neb jsme v kině byli sami. Film nebyl nejhorší. Linka s nejmladším bratrem a jeho románkem mě nijak nebavila, ale jinak vcelku dobrý. Dokud ovšem nepřišlo závěrečných 20 minut - bylo to tak absurdní a hloupý a vůbec. Chápu, že to bylo podle skutečný události (i když nakolik?), ale zpracování přestřelky bylo spíš komický než cokoliv jinýho.
Zas mám na chvíli s kinem vystaráno.
O zprávách a televizi
Televizi nemáme a ani jsme ji nikdy neměli. O to víc doslova čumim, když se k ní někde dostanu.
To, že dávaji samý nesmysly a chujoviny se nijak nezměnilo, ale jedna z mála věcí, na kterou jsem kdysi koukala, byly zprávy. Posledně jsem ve zprávách viděla nebohou těhotnou, která, dva týdny před porodem plus s větším děckem, musela čekat tři hodiny na registru vozidel. Kdybych věděla, že je to tak žádaný, mohli natáčet minulý týden mě, protože jsem si byla vyzvednout báječnou a životně důležitou s-kartu, těhotná (pravda do porodu daleko) a s děckem a čekala jsem necelé tři hoďky.
Skvělý jsou i jiný srdceryvný reportáže, plačící pozůstalí, pohřební hudba, zdrcení sousedi a otřesení kamarádi. Skoro bych si myslela, že by to patřilo do nějaký Blesk TV. Hlavně mě fascinuje, že ti strašně zoufalí nemají nic jinýho na práci, než mluvit do kamery.
Jediný, kdy jsem si posteskla, že nemáme televizi, byla olympiáda. A to nám i pár týdnů před ní bouchla lampa v projektoru, takže jsem si musela vystačit s displejem počítače. Ale jinak si ani nevzdechnem jak je rok dlouhej. Dítko si zatím taky nestěžuje. U babiček se občas dívá, ale doma to nevyžaduje, jen občas pustíme krtka z DVD, ale to je tak dvakrát do týdne a to zkoukne jeden dva díly a hrr pryč. jsem docela ráda, že to tak je, i když věřim, že i Čudlí televizní období přijde a mě pak povezou nohama napřed :-)
To, že dávaji samý nesmysly a chujoviny se nijak nezměnilo, ale jedna z mála věcí, na kterou jsem kdysi koukala, byly zprávy. Posledně jsem ve zprávách viděla nebohou těhotnou, která, dva týdny před porodem plus s větším děckem, musela čekat tři hodiny na registru vozidel. Kdybych věděla, že je to tak žádaný, mohli natáčet minulý týden mě, protože jsem si byla vyzvednout báječnou a životně důležitou s-kartu, těhotná (pravda do porodu daleko) a s děckem a čekala jsem necelé tři hoďky.
Skvělý jsou i jiný srdceryvný reportáže, plačící pozůstalí, pohřební hudba, zdrcení sousedi a otřesení kamarádi. Skoro bych si myslela, že by to patřilo do nějaký Blesk TV. Hlavně mě fascinuje, že ti strašně zoufalí nemají nic jinýho na práci, než mluvit do kamery.
Jediný, kdy jsem si posteskla, že nemáme televizi, byla olympiáda. A to nám i pár týdnů před ní bouchla lampa v projektoru, takže jsem si musela vystačit s displejem počítače. Ale jinak si ani nevzdechnem jak je rok dlouhej. Dítko si zatím taky nestěžuje. U babiček se občas dívá, ale doma to nevyžaduje, jen občas pustíme krtka z DVD, ale to je tak dvakrát do týdne a to zkoukne jeden dva díly a hrr pryč. jsem docela ráda, že to tak je, i když věřim, že i Čudlí televizní období přijde a mě pak povezou nohama napřed :-)
Svět se smrsknul
do daňovýho přiznání a porodních asistentek.
Obojí mě zaměstnává namaximum. Pozitivní je, že od daní vím co čekat a vím, že to vezme brzo konec.
Hledání porodní asistentky a porodnice je pěknej boj a zatim to na brzkej konec nevidim. Asi se dám na modlení nebo vezmu za vděk domácím prostředím a využiju našeho velkýho sprcháče. Ba ne, na to jsem srab. Ale krátí se to a já pořád nevim co teda bude. Snad budu mít šťastnou ruku.
Obojí mě zaměstnává namaximum. Pozitivní je, že od daní vím co čekat a vím, že to vezme brzo konec.
Hledání porodní asistentky a porodnice je pěknej boj a zatim to na brzkej konec nevidim. Asi se dám na modlení nebo vezmu za vděk domácím prostředím a využiju našeho velkýho sprcháče. Ba ne, na to jsem srab. Ale krátí se to a já pořád nevim co teda bude. Snad budu mít šťastnou ruku.
Bezdětný víkend
V pátek jsem dítku sbalila kufr, zamávala jsem mu a začala plánovat, co s tim volnym časem.
Je to zajímavý. Vždycky si řikám, kolik toho udělám až nebude hádě doma a nakonec jsem schopná to proležet v posteli s knížkou.
Tentokrát jsme to ale pojali trochu aktivnějc. Měli jsme tu celovíkendové slavnosti, takže jsme čas trávili tam. S medovinou, pohankovejma plackama a tak. Pravdou je, že mi trochu chyběl grog a doma na něj chuť nemám, ale co už. Program slavností, je každý rok stejný, na trhu maji, jako každý rok, samý nepotřebný a drahý krámy. Nejvíc mě teda dostala dětská papírová rytířská helma za lidových 350.
Nicméně zpátky k plánum. Neudělala jsem samozřejmě vůbec nic. I když v neděli jsem měla trochu ambice, že bych začala žehlit obří hromadu látkových plen, který jsem vyprala, abych je pak nemusela sušit na radiatorech, ale tak na ty je ještě čas. Dokonce jsem si ani nenašla chvilku na to, abych hodila do pračky zimní fusaky. Tak snad bude ještě hezky, aby to rychle uschlo.
Ale víkend jsme si užili. Užili jsme si novou postel (o té jindy) a nikdo se nám v ní nerozvaloval (ale uznávám, že přece jen mi tam tam malá příšerka v noci chyběla). A nepochybuju, že dítko si to též báječně užilo.
Je to zajímavý. Vždycky si řikám, kolik toho udělám až nebude hádě doma a nakonec jsem schopná to proležet v posteli s knížkou.
Tentokrát jsme to ale pojali trochu aktivnějc. Měli jsme tu celovíkendové slavnosti, takže jsme čas trávili tam. S medovinou, pohankovejma plackama a tak. Pravdou je, že mi trochu chyběl grog a doma na něj chuť nemám, ale co už. Program slavností, je každý rok stejný, na trhu maji, jako každý rok, samý nepotřebný a drahý krámy. Nejvíc mě teda dostala dětská papírová rytířská helma za lidových 350.
Nicméně zpátky k plánum. Neudělala jsem samozřejmě vůbec nic. I když v neděli jsem měla trochu ambice, že bych začala žehlit obří hromadu látkových plen, který jsem vyprala, abych je pak nemusela sušit na radiatorech, ale tak na ty je ještě čas. Dokonce jsem si ani nenašla chvilku na to, abych hodila do pračky zimní fusaky. Tak snad bude ještě hezky, aby to rychle uschlo.
Ale víkend jsme si užili. Užili jsme si novou postel (o té jindy) a nikdo se nám v ní nerozvaloval (ale uznávám, že přece jen mi tam tam malá příšerka v noci chyběla). A nepochybuju, že dítko si to též báječně užilo.
Koloodrážedlo
K svátku jsme dítku s velkou slávou pořídili koloodrážedlo.
Sám si ho vybral, takže jsme ho dotáhli domu a smontovali, že bude zatim jezdit v obýváku. Dva dny ho pyšně vodil za řídítka. Ukázal ho Králíkovi a všem krtkum co jich doma máme. Občas se na vyhrabal do sedla, aby se dvakrat odstrčil a zase slezl. Ale hrdej byl (a pořád je) to zas jo. Každý ráno po probuzení hlásí "na tole pojedu".
Pak jsem kolo naložila do auta, že ho vezmem k Dědovi na dvůr a zkusíme to tam. Pche. Děda vytasil mnohem silnější kalibr. Kolečko, hromadu kamení, lopatu a kanál, kam se daji kameny sypat. Takže kolo zůstalo nepovšimnutě ležet na trávě, protože - "pacuju, tameny uuuff uuuuf opatou". Nakonec jsme kolo vytáhli aspoň na chvilku u našich. Pak jsme ho tejden vozili v autě.
Po týdnu opět u našich jsem ho vyšťárla ze dna kufru a že pojedem na parcelu. (upřímně jsem počítala, že ho ponesu) A nestačila jsem se divit. Čudle nasedlo, jakoby nikdy nedělalo nic jinýho a prostě jelo. Vymetlo díry, stokrát přejel všechny obrubníky, na hlavní silnici jel po bílej čáře a vůbec, koukala jsem jak puk. Aby to nebylo jen tak, hodil aspoň u parcely mařenu. Pak už kolo nemělo šanci, protože co je víc než makat s dědou na parcele. (chůdě malý, kdykoliv tam přijedeme, tak dře)
Nicméně od tý doby jezdí a já si blahořečim, že jsme kolo koupili a nečekali až na jaro. Možná jsme ho naopak mohli koupit mnohem dřív.
Sám si ho vybral, takže jsme ho dotáhli domu a smontovali, že bude zatim jezdit v obýváku. Dva dny ho pyšně vodil za řídítka. Ukázal ho Králíkovi a všem krtkum co jich doma máme. Občas se na vyhrabal do sedla, aby se dvakrat odstrčil a zase slezl. Ale hrdej byl (a pořád je) to zas jo. Každý ráno po probuzení hlásí "na tole pojedu".
Pak jsem kolo naložila do auta, že ho vezmem k Dědovi na dvůr a zkusíme to tam. Pche. Děda vytasil mnohem silnější kalibr. Kolečko, hromadu kamení, lopatu a kanál, kam se daji kameny sypat. Takže kolo zůstalo nepovšimnutě ležet na trávě, protože - "pacuju, tameny uuuff uuuuf opatou". Nakonec jsme kolo vytáhli aspoň na chvilku u našich. Pak jsme ho tejden vozili v autě.
Po týdnu opět u našich jsem ho vyšťárla ze dna kufru a že pojedem na parcelu. (upřímně jsem počítala, že ho ponesu) A nestačila jsem se divit. Čudle nasedlo, jakoby nikdy nedělalo nic jinýho a prostě jelo. Vymetlo díry, stokrát přejel všechny obrubníky, na hlavní silnici jel po bílej čáře a vůbec, koukala jsem jak puk. Aby to nebylo jen tak, hodil aspoň u parcely mařenu. Pak už kolo nemělo šanci, protože co je víc než makat s dědou na parcele. (chůdě malý, kdykoliv tam přijedeme, tak dře)
Nicméně od tý doby jezdí a já si blahořečim, že jsme kolo koupili a nečekali až na jaro. Možná jsme ho naopak mohli koupit mnohem dřív.
S vůní zázvoru
a smradem z cibule
U mě tradičně nastartovala baboletní viroza. Každý rok to přijde s polovinou září. Tentokrát se se mnou veze i Čudle. Večer už byl špatnej a v noci nahříval peřinu na 39. K ránu jsem mu to srazila a teď je čilej a řádí jak černá ruka. Zato mě neni moc do zpěvu. Spíš vůbec. Jsem vděčná, když nemusim mluvit a když už musim, tak šeptám. Šeptem se ovšem špatně usměrňuje dítě.
V termosce máme takovej zázvorovej čaj, že jenom jeho vůně mi vhání slzy do očí. V kuchyni slzení zajišťuje mísa nakrájený cibule s cukrem, který čekaji na scezení do sklenice. To by v tom byl čert, abysme nevyhráli.
U mě tradičně nastartovala baboletní viroza. Každý rok to přijde s polovinou září. Tentokrát se se mnou veze i Čudle. Večer už byl špatnej a v noci nahříval peřinu na 39. K ránu jsem mu to srazila a teď je čilej a řádí jak černá ruka. Zato mě neni moc do zpěvu. Spíš vůbec. Jsem vděčná, když nemusim mluvit a když už musim, tak šeptám. Šeptem se ovšem špatně usměrňuje dítě.
V termosce máme takovej zázvorovej čaj, že jenom jeho vůně mi vhání slzy do očí. V kuchyni slzení zajišťuje mísa nakrájený cibule s cukrem, který čekaji na scezení do sklenice. To by v tom byl čert, abysme nevyhráli.
Jsem nesnášenlivá
a dost mě to překvapilo.
Tatínek kouřil, co si pamatuju. Nikdy doma, ani v autě, ale venku jo. Mě kuřáci nikdy nevadili. Nevyhledávala jsem je, ale když si někdo zapálil neměla jsem problém.
Jenže už je to víc jak dva roky, co Tatínek típl poslední cigaretu a kolem mě od té doby neni jediný kuřák, se kterým bych se nějak víc paktovala. A tady je ten zlom. Úplně jsem si odvykla a teď mi to strašně vadí. Vaději mi vzdálenější příbuzný, který jinak vídám moc ráda, po dvou dnech se těším, že pojedou domu (a to kouřeji výhradně venku). Vadí mi kamarádka, která si zapálí s dětma na procházce (ale tohle mi vadilo i jako tolerantnímu nekuřákovi). Vlasy by mi slezly, když si zapálí někdo na zahrádce u oběda, přestože sedí třeba pět stolů od nás. Obtěžuje mě hledat místo venku nebo kuřáckou kavárnu, když jdu někam s kuřákem.. A takhle bych mohla pokračovat.
Vždycky jsem si říkala, že někteřé nekuřáci jsou protivný fanatici a už je to tady. Je ze mě nesnášenlivej člověk. Asi už mi chybí jen pořídit si stádo koček a pořvávat z okna na smrady co na nás pro zábavu zvoněji, když jdou ze školy.
Tatínek kouřil, co si pamatuju. Nikdy doma, ani v autě, ale venku jo. Mě kuřáci nikdy nevadili. Nevyhledávala jsem je, ale když si někdo zapálil neměla jsem problém.
Jenže už je to víc jak dva roky, co Tatínek típl poslední cigaretu a kolem mě od té doby neni jediný kuřák, se kterým bych se nějak víc paktovala. A tady je ten zlom. Úplně jsem si odvykla a teď mi to strašně vadí. Vaději mi vzdálenější příbuzný, který jinak vídám moc ráda, po dvou dnech se těším, že pojedou domu (a to kouřeji výhradně venku). Vadí mi kamarádka, která si zapálí s dětma na procházce (ale tohle mi vadilo i jako tolerantnímu nekuřákovi). Vlasy by mi slezly, když si zapálí někdo na zahrádce u oběda, přestože sedí třeba pět stolů od nás. Obtěžuje mě hledat místo venku nebo kuřáckou kavárnu, když jdu někam s kuřákem.. A takhle bych mohla pokračovat.
Vždycky jsem si říkala, že někteřé nekuřáci jsou protivný fanatici a už je to tady. Je ze mě nesnášenlivej člověk. Asi už mi chybí jen pořídit si stádo koček a pořvávat z okna na smrady co na nás pro zábavu zvoněji, když jdou ze školy.
Nová smlouva
Pokoje na půdě nejsou dodělaný a do jara určitě nebudou.
I přesto jsem radostně podepsala novou nájemní smlouvu. Nájemník je tentokrát velice nenáročný, v jídle nevybíravý, ale miluje jablka a gumový medvídky. Ochotně se s námi vláčí, kam si umaneme a nedělá žádný problémy, neztěžuje nám život hledáním záchodů a celkově je to spíš takový nenápadný a tichý společník. Občas je ovšem brzy unavený, nerad běhá a zbavil mě jakýkoliv chuti trávit v kuchyni delší čas než strhnout víčko z jogurtu a hodit ho do koše. Ale jinak ani nevíme, že ho máme. Dokonce jsme nové smlouvě dostali i nájemníkovo nacionále, takže víme s kým máme tu čest.
V případě, že obě strany budou dodržovat smluvní podmínky a poskytnou si vzájemně odpovídající servis, pozbyde současná smlouva platnosti během zimy. Juch
I přesto jsem radostně podepsala novou nájemní smlouvu. Nájemník je tentokrát velice nenáročný, v jídle nevybíravý, ale miluje jablka a gumový medvídky. Ochotně se s námi vláčí, kam si umaneme a nedělá žádný problémy, neztěžuje nám život hledáním záchodů a celkově je to spíš takový nenápadný a tichý společník. Občas je ovšem brzy unavený, nerad běhá a zbavil mě jakýkoliv chuti trávit v kuchyni delší čas než strhnout víčko z jogurtu a hodit ho do koše. Ale jinak ani nevíme, že ho máme. Dokonce jsme nové smlouvě dostali i nájemníkovo nacionále, takže víme s kým máme tu čest.
V případě, že obě strany budou dodržovat smluvní podmínky a poskytnou si vzájemně odpovídající servis, pozbyde současná smlouva platnosti během zimy. Juch
Prvního září
nejvyšší čas vybrat dort
Už tradičně se očekává, že v rámci prvního školního dne nachystám Gymplačce a Dvojčeti dort, aby se k nám mohli přijít uklidnit po setkání s učiteli.
Letos to bude trochu ořech. Nemám pečící. Nepekla jsem už dobře tři měsíce a rozhodně mi to nechybí a taky nevim co bych. Koukám do receptů a nic mi neni dost nóbl.
Loni to zachránil sušenkový korpus s karamelovou náplní, banánama a šlehačkou. Bylo to super, ale jedli jsme to ještě dlouho, neb se toho nedalo sníst moc najednou.
Přemýšlím o cheescaku, ale s tím mám hned několik nedobrých zkušeností, takže ho nechám asi plavat. Momentálně je nejžhavějším kandidátem Red velvet a jestli si to do večera nerozmyslim, tak nachystám korpus. Snad to dobře dopadne.
Už tradičně se očekává, že v rámci prvního školního dne nachystám Gymplačce a Dvojčeti dort, aby se k nám mohli přijít uklidnit po setkání s učiteli.
Letos to bude trochu ořech. Nemám pečící. Nepekla jsem už dobře tři měsíce a rozhodně mi to nechybí a taky nevim co bych. Koukám do receptů a nic mi neni dost nóbl.
Loni to zachránil sušenkový korpus s karamelovou náplní, banánama a šlehačkou. Bylo to super, ale jedli jsme to ještě dlouho, neb se toho nedalo sníst moc najednou.
Přemýšlím o cheescaku, ale s tím mám hned několik nedobrých zkušeností, takže ho nechám asi plavat. Momentálně je nejžhavějším kandidátem Red velvet a jestli si to do večera nerozmyslim, tak nachystám korpus. Snad to dobře dopadne.
Změny
Kdo by to řekl, že jsem tak strašně konzervativní.
Každou sebemenší změnu nesu špatně. Třeba mobil. Zablikal a rozloučil se. Donesla jsem ho na reklamaci, ale co se simkou. Týden jsem byla bez spojení (mimochodem strašně jsem ušetřila), ne že bych neměla druhej telefon, kterej téměř nepoužívám, ale to, že si na něj budu muset zvyknout.. Pak jsem nutně potřebovala volat, muž nebyl doma, abych zneužila jeho volných jednotek a tak nezbylo, než nabít záložní telefon. Původně rozbitý přístroj, už je dva týdny doma, ale leží v polici a věřím, že ještě nějakou chvíli bude, protože jsem si na ten záložní už zvykla.
A není to jen o telefonech. Zní-li plán - o víkendu pojedeme na Orlík a následně se změní na - pojedeme na Zvíkov, dokážu se půl dne mračit, rozhodí mě to a ne a ne to zpracovat.
A stejně to mám s blogspotem. Nějak to nemlžu zpracovat. Vždycky jsem se těšila až napíšu a prolítnu titulku bloguje, abych okoukla co je nového a nějak se mi to zhroutilo a nejde mi si zvyknout. Ale dělám na tom. Dneska jsem si konečně zprovoznila čtečku, abych zas byla v obraze a zbytek třeba přijde časem.
Každou sebemenší změnu nesu špatně. Třeba mobil. Zablikal a rozloučil se. Donesla jsem ho na reklamaci, ale co se simkou. Týden jsem byla bez spojení (mimochodem strašně jsem ušetřila), ne že bych neměla druhej telefon, kterej téměř nepoužívám, ale to, že si na něj budu muset zvyknout.. Pak jsem nutně potřebovala volat, muž nebyl doma, abych zneužila jeho volných jednotek a tak nezbylo, než nabít záložní telefon. Původně rozbitý přístroj, už je dva týdny doma, ale leží v polici a věřím, že ještě nějakou chvíli bude, protože jsem si na ten záložní už zvykla.
A není to jen o telefonech. Zní-li plán - o víkendu pojedeme na Orlík a následně se změní na - pojedeme na Zvíkov, dokážu se půl dne mračit, rozhodí mě to a ne a ne to zpracovat.
A stejně to mám s blogspotem. Nějak to nemlžu zpracovat. Vždycky jsem se těšila až napíšu a prolítnu titulku bloguje, abych okoukla co je nového a nějak se mi to zhroutilo a nejde mi si zvyknout. Ale dělám na tom. Dneska jsem si konečně zprovoznila čtečku, abych zas byla v obraze a zbytek třeba přijde časem.
Dej cihlu k cihle
Úplně jsem zapomněla napsat takovou důležitou věc, jakou je to, že naši konečně kopli.
Víkend kolem Třeboně
Další víkend strávený s dodávkou. Tentokrát jen s Čudletem a Gymplačkou. Musíme si ji (dodávku) pořádně přes léto užít dokud můžeme.
Těhotná a outlocitná
Už jsem několikrát psala o tom, jak mě rozčilujou přecitlivělý a úzkostný matky.
Ležáky
Když jsem kdysi dávno zjistila, že cesta k podnikatelovo tetě vede ne úplně daleko od Ležáků, začali jsme plánovat výlet. A plánovali jsme. A plánovali. A bylo nám to k ničemu, neb to pořád nevycházelo.
Až teď. Přiznávám, že hlavně proto, že byla po cestě objížďka prakticky přes Ležáky. Trefili jsme akorát 70.leté výročí (což jsme nevěděli) a byla jsem moc ráda, že jsme dorazili až odpoledne, protože jsme nebyli nijak extra oblečený a asi bysme působili trochu nepatřičně.
Nicméně bylo to zajímavý. Člověk prochází mezi hrobodomy a přemýšlí, jak to tu asi kdysi vypadalo, jak je to hezký a útulný místo na malou osadu. Rybník, potok, les.. Překvapilo mě, že Ležáky byli tak malá ves. Osm domů. To jsem nevěděla. Jsem ráda, že jsme tam byli.
Až teď. Přiznávám, že hlavně proto, že byla po cestě objížďka prakticky přes Ležáky. Trefili jsme akorát 70.leté výročí (což jsme nevěděli) a byla jsem moc ráda, že jsme dorazili až odpoledne, protože jsme nebyli nijak extra oblečený a asi bysme působili trochu nepatřičně.
Nicméně bylo to zajímavý. Člověk prochází mezi hrobodomy a přemýšlí, jak to tu asi kdysi vypadalo, jak je to hezký a útulný místo na malou osadu. Rybník, potok, les.. Překvapilo mě, že Ležáky byli tak malá ves. Osm domů. To jsem nevěděla. Jsem ráda, že jsme tam byli.
Mě láká velice, pochod Praha - Prčice
Úplně jsem se zapomněla zmínit, že dítko letos pokořilo svoje první Prčice.
Básničky
Jedna dvě, Hondan de,
nese pytel moumy,
máma se jaduje,
že bude píct doudy.
Houpy houpy, kočka snědla toupy
a koťata toťata jahlí
po peci se tahlí.
Mámo, táto, v komoře tomoně myy.
nese pytel moumy,
máma se jaduje,
že bude píct doudy.
Houpy houpy, kočka snědla toupy
a koťata toťata jahlí
po peci se tahlí.
Mámo, táto, v komoře tomoně myy.
Ze života Podnikatele
Když jsme se jedno ráno s Čudletem probudili, přišel za námi Podnikatel do ložnice, pololehl si na postel a zasněně civěl na zeď
- To je život. Dobře jsem se vyspal. Pak jsem se projel autem, dal jsem si skvělou snídani a teď si tady lehnu a počkám, až přijdou dvě sedmnáctky a vezmu je na výlet (jeli jsme s Gymplačkou a její kamarádkou do Prahy). Co víc si přát.
- To je život. Dobře jsem se vyspal. Pak jsem se projel autem, dal jsem si skvělou snídani a teď si tady lehnu a počkám, až přijdou dvě sedmnáctky a vezmu je na výlet (jeli jsme s Gymplačkou a její kamarádkou do Prahy). Co víc si přát.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)