Vánoční

Třiadvacátého jsem šla spát ve tři ráno, abych ráno vstávala na budíka o sedmé, protože balení dárků. Fakt mi nepřišlo, že by toho bylo tolik, ale bylo to šílený.

Nej dárek pro muže mi posrala PPLka. Objednala jsem muži vytoužené letadlo a na bednu nechala napsat velkym písmem, aby to nedoručovali do kanceláře. Přijelo PPL do kanceláře, tumáš balík, je to vod kostky, asi nějaký letadlo, vrazil muži bednu do ruky a nazdar. Byla jsem strašně vytočená a dneska mě mrzí, že jsem nevolala na PPL, že nic nedorazilo, protože s mužem vlastně nemáme na venek společného nic. Chtělo se mi něco rozmlátit nebo aspoň vzteky brečet.

Stromeček jsme měli letos recyklovaný z místní školy. Pravda, dneska už opadává, ale takhle nádherný a hustý smrk jsem ještě nikdy neviděla a navíc kvůli nám nemusel chcípnout další v lese. Děti jsou z něj urvaný. Čudle leží pod stromkem a zírá do větví. Pizejska zas hledá, co by z něj zbodla. Prohlížeji si ozdoby, na každou si museji sáhnout, což znamená další opadávání jehličí, ale co, stejně zbytek svátků nebudem doma.

Po dlouhém rozvažování jsme pozvali na Štědrý den tchýni a bylo to moc fajn. Jela s náma i k mým rodičům a moc se to vyvedlo. Bála jsem se sice, že losos bude suchej a polívka nedobrá, ale dobře to dopadlo.

Z dárků u dětí jednoznačně vyhrály spacáky. Rozbalily je jako třetí dárek a samozřejmě si musely hned ustlat mezi dárkama. Hned v závěsu zabodovaly baterky-světla. Pizejska je vděčný dítě, ta si hraje se vším co dostala a snad nic nepřišlo na zmar. Čudle si vleze do spacáku, svítí si na strop baterkou a v mezičase staví LEGO technic, jinak ho nezajímá lautr nic. Mě všichni darovali kafe, asi mi chtěli něco naznačit. Muž mi naježil luxusní pressovač, ale o tom příště a pantofle Birkis, který miluju a letos se se mnou po DEVÍTI letech rozloučily moje původní. Kdybyste náhodou potkali někoho v pantoflích, jsem to nepochybně já, protože bych v nich nejradši chodila i spát a nějaká zima a mráz mě nemůžou rozházet.

Bilance pohádek je nulová. Primárně proto, že náš stromek je příliš obří a jediný místo kam šel postavit, je před počítač/televizi a i tak tu není k hnutí. Ale nijak nám to nevadí, stejně si většinu času hrajeme s dětma a na nějak pohádky si nikdo ani nevzdechne.

Vám přeji drazí milí hezký zbytek svátků a do nového roku pravou nohou.

Novinky

- Objednal jsem sušku.
- Eh?!
- Objednal jsem sušičku, přijde za týden.
Tenhle rozhovor proběhl před asi deseti dny. Momentálně stojí sušička na místě budoucí kuchyně a čeká až bude mít hotovej kumbál, kde bude bydlet společně s pračkou. Muž ji i zapojil a asi třikrát v ní sušil. Já nesuším. S takovýma změnama se na mě musí opatrně. Byla to taková rychlovka a já se na to nestihla psychicky připravit. Takže teď se smiřuju s myšlenkou, že tam suška stojí a občas se na ni jdu nedůvěřivě podívat. Po Novym roce začnu snad i sušit.

A druhá změna. Muž tak dlouho nadával na jablko, až si pořídil telefon novej a mě spadlo do klína právě jablko. Dlouze jsme o tom diskutovali, neb od telefonu neočekávám nic víc než překvapivě telefonování. SMS mě obvykle VELMI obtěžují, ale někdy se přemůžu. Navíc jsem ničitel a moje prehistorická nedotyková nokie se mnou zažila lecos a na zem mi spadne několikrát denně a děti do ní intenzivně slintaji. Předpokládám, že takový zacházení bude pro jablko smrtelný. Navíc to přišlo stejně rychle jako suška a ve stejnou dobu, takže mám docela nohy, abych to nějak přežila a zvykla si. Jak já nenávidím změny.

Šest neděl

Dnešní kontrola u mudra ukázala, že Škub je dlouhá jak tejden a hubená jak lunt. Taky jsme vyřídili poslední screening a to uši, takže to máme zdárně za sebou. Když už jsem táhla děti k pediatrovi, nechala jsem bodnout Pizejsce poslední pediacel a teď mi skuhrá v postli, že ji bolí noha. Juch. Čudle toužilo po obrízku Hurvínka, který měl údajně doktor v ordinaci a prosilo, aby mohlo též dostat injekci. Ne, že by neměl rest, už máme rok zpoždění se spalničkama a spol, ale zatím to nehrozí.

Škub dostala nové krycí jméno, Pizejska zavedla Nunu a velmi se nás to všech drží.

Čudle je s námi doma a náramně si to užíváme. Poslední týdny žijeme VELMI intenzivně. Dny jsou našlapané do poslední vteřinky, ale je to báječný. Čudle s Pizejskou neustále stanují v něčí posteli, případně na ní plují po řece. Pizejska o to moc nestojí, ale když to řekne bratr.. Ven toho moc nenachodíme, protože když už se naobědváme, nakojim, přebalim, tak zjistim, že než všechny obleču, tak bude tma.

Vánoce se k nám plížeji velmi velmi pomalu, sem tam přibude nějaká dekorace nebo plech cukroví. Což neznamená, že budem mít cukroví na Vánoce, neb linecký jsem pekla v rozmezí asi týdne a zbyly ČTYŘI kousky, který jsem teda i promazala. Polovinu perníčků spásly děti dneska.

Minulý týden jsme si s mužem a se Škub udělali výlet do Ikea, utratili jsme šest tisíc prakticky za nic a jeli jsme zas domů. Zimní bundu, kterou jsem si plánovala koupit jsem nepořídila. Aspoň, že kufr, pro který jsme hlavně jeli, jsme dovezli.

Na Vánoce jsme pozvali tchýni, neb nám to v poslední době docela šlape a hlavně je sama. Až se to dozví tchán, sežere nás. primárně mě, protože za hlad v Africe můžu taky já a můj muž je velmi deprivovaný a zmanipulovaný. Chudák. Svátky budou tedy zřejmě velmi veselé, ale je mi to tak nějak fuk.

Ani jsem se nechlubila, že jsem Škub pořídili nové vozidlo. V chodbě nám parkuje phil&teds, neb Pizejska je lenoch. Je zábavný sledovat lidi, který nechápou jakoto, že nemám mimino sebou a obě starší jo. Případně, proč mi řve kočár, když dítě sedící nahoře se směje od ucha k uchu, případně spí. Pravdou ovšem je, že na jaře se s kočárem milerádi rozloučíme a pokorně se vrátíme k red castlu.

Zápis učiněn a teď jdu stříhat betlém.

Budem brát míru na penál

Poklidné dopoledne. Vařím oběd, děti se mi motají pod nohama. Čudle jezdí autíčkem, když zvedne hlavu a zadívá se na mě.

- Maminko? Budete už po Vánocích mrtví?
- Eh!? Cože?
- Jestli budete po Vánocích už  mrtví?
- Myslím, že ne, ještě jsme docela mladý.
- Hmm, musíte ještě poporůst viď?
Chvíle zamyšlení.
- Hmm ty jsi ještě dost malá, ale tatínek, ten už je pěkně velkej.

Trojčata

Chtěla jsem dětem koupit stejný pyžamo na spaní. Čudle si strašně oblíbilo overaly a tak jsem si říkala, že nebude takovej problém sehnat tři stejný. Došla jsem do obchodu s dětským oblečením a vznesla dotaz

- Potřebuju tři stejný overaly v různých velikostech. 68, 86 a 116.
Paní pokývala hlavou a zamyslela se. Začala lovit v regálu a když se vynořila povídá:
- Můžu se vás na něco zeptat?
- Ano?
- Vy máte trojčata???

Zazvonil zvonec

a školce je konec.

Negativa definitivně převážila.

Čudle je opět nemocný. Od porodu byl ve školce dva dny.

Věkové složení kolektivu zůstává pořád stejně blbý.

Holky vstávaji kolem deváté, já jako blbec dřív, abych vypravila dítko. Ano, mohl by to udělat muž, ale nechci na něj házet úplně všechno.

Holt to utneme dřív. Nějak jsem si myslela, že ještě před Vánoci, by mohl chodit, ale asi bude lepší, když bude doma a zdravej než doma a nemocnej. Plus ta finanční úspora, co si budem povídat.

Takže máme tu mám živo. Ale strašně si to užívám, že je mám doma všechny, je to neskutečně fajn.