Letos jsem se probudila poměrně včas. Okukuju kroužky kam upíšu Čudle, dohodla jsem se s mužem, že bude jezdit s Pizejsovou plavat a dokonce to všechno zjišťuju v předstihu a ne jako loni, kdy jsem se probrala v půlce září a kroužky byly v plnym proudu.
Konečně jsem taky došla do cestovky a vybrala a zaplatila jsem dovolenou. Původní plán - toskánsko, vzal bohužel za své, neb jsme trochu nepočítali s koupí domu a tudíž ani s tím, že budem muset dát na hromadu 250 tisíc, abysme dostali hypotéku. Plán se tak změnil na - hlavně moře, neb můj i Gymplačky ekzem si žádá slanou vodu ideálně každý rok. Takže ano čeká nás ohraný a okoukaný sever Itálie, ale co, lepší než drátem do oka.
Navíc, když všechno kolem domu půjde bez potíží (a že už se nemá prakticky co podělat), tak než se odjedem dovolenkovat, odevzdám klíče od domu Tatínkovi a Dědovi a než se vrátíme, tak nám to vyštukujou a my budem vybalovat už v novém. Juch. Těším se tolik, že to nedokážu ani popsat. Vždycky když laboruju, co kde uděláme a kam co umístíme, cítím úplně hmatatelný štěstí.
Pan Dům
Není to tak dlouho, co jsme Quanti záviděla chystané stěhování a nakonec budem přestěhovaný dřív než ona. Názor se s názorem sešel, roztočil se kolotoč hádek a sporů a nazrál čas, abysme se sbalili.
Nejvíc budu plakat pro koupelnu, protože ji miluju, protože je mnohem praktičtější než jsme čekali, protože takovýhle velkorysý prostor na koupelnu mít nebudeme, protože je maximálně baby friendly, protože prostě proto.
Utopili jsme tu některý iluze, prožili chvíle sladký i bolavý, rozrostli jsme se o jednoho králíka a dvě malý příšerky a vůbec.
V uplynulých dvou týdnech jsme prošli sedm domů. Některé byly na spadnutí. Některé byly horší a některé lepší. Některé se nám líbily srdcem, ale rozum byl proti. Až přišel Pan Dům. Když jsme viděli vstupní halu s krásným schodištěm, velké prostory a zahrádku tak akorát pro děti, ale ne se strhat, bylo jasno. Tady je náš domov. Zhruba třista metrů od naše současného bydliště a úplně malý kousek od mužovi práce. Chvílema nemůžu uvěřit tomu, že jsme naše doma objevili tak blízko a tak rychle.
Tragedii kolem realitky, která to vyřizuje a snaží se nás ochcat na každym kroku popisovat nebudu. Muž z toho šílí, neb realitka je od Olomouce a tak stále telefonuje a obíhá našeho právníka, katastr a banku kvůli hypotéce plus samozřejmě jeho práce. Dokolečka dokola.
Ale už se to snad blíží. Jako první sbalím zebří obraz z Ikea a pověsím ho na to nádherný schodiště.
Nejvíc budu plakat pro koupelnu, protože ji miluju, protože je mnohem praktičtější než jsme čekali, protože takovýhle velkorysý prostor na koupelnu mít nebudeme, protože je maximálně baby friendly, protože prostě proto.
Utopili jsme tu některý iluze, prožili chvíle sladký i bolavý, rozrostli jsme se o jednoho králíka a dvě malý příšerky a vůbec.
V uplynulých dvou týdnech jsme prošli sedm domů. Některé byly na spadnutí. Některé byly horší a některé lepší. Některé se nám líbily srdcem, ale rozum byl proti. Až přišel Pan Dům. Když jsme viděli vstupní halu s krásným schodištěm, velké prostory a zahrádku tak akorát pro děti, ale ne se strhat, bylo jasno. Tady je náš domov. Zhruba třista metrů od naše současného bydliště a úplně malý kousek od mužovi práce. Chvílema nemůžu uvěřit tomu, že jsme naše doma objevili tak blízko a tak rychle.
Tragedii kolem realitky, která to vyřizuje a snaží se nás ochcat na každym kroku popisovat nebudu. Muž z toho šílí, neb realitka je od Olomouce a tak stále telefonuje a obíhá našeho právníka, katastr a banku kvůli hypotéce plus samozřejmě jeho práce. Dokolečka dokola.
Ale už se to snad blíží. Jako první sbalím zebří obraz z Ikea a pověsím ho na to nádherný schodiště.
Po vodě
Neutopili jsme se. Čudle si užilo tři dny lodi a Pizejsový to bylo celý fuk.
Berounka neni úplně friendly co se týče popojíždění autem s Čeňkem v patách. Chvílema jsem se modlila (ježiši ať už jsou ty serpentiny za náma). Chvílema jsem prosila (Čeněčku pojeď, nenech nás tady). A chvílema jsem prostě nadávala, čímž jsem utvrdila Čudle v tom, že TURVA je moc hezký slovo.
Při cestě do Račic opustila Čeňka neznámo kde poklice. Možná když jsem udělala velice moudře rychlou myšku v rámci záchrany veverky na silnici.
Do ztrát započítávám i kopací merunu a dvě skleničky. Z jedný nám nějaký dobrák nechal střepy a druhou nejspíš nutně potřeboval k vyšším cílům.
Pobouřkový den jsme strávili v plzeňské zoo. Čudle bylo nadšené.
- Čudlí dívej, medvěď se koupe.
- Maminto, to je vejitej taktor. A vzadu má pčipojenej vozejt a veze větvě. Toutej maminto má plnej vozejt větví.
Když to nebyl traktor, tak pracoval pán s lopatou, kladivem a vím já čim ještě. Netroufám si tvrdit, že miláček vůbec nějaký zvíře viděl.
A jinak nic. Povalovali jsme se a užívali si, že jsme spolu.
Berounka neni úplně friendly co se týče popojíždění autem s Čeňkem v patách. Chvílema jsem se modlila (ježiši ať už jsou ty serpentiny za náma). Chvílema jsem prosila (Čeněčku pojeď, nenech nás tady). A chvílema jsem prostě nadávala, čímž jsem utvrdila Čudle v tom, že TURVA je moc hezký slovo.
Při cestě do Račic opustila Čeňka neznámo kde poklice. Možná když jsem udělala velice moudře rychlou myšku v rámci záchrany veverky na silnici.
Do ztrát započítávám i kopací merunu a dvě skleničky. Z jedný nám nějaký dobrák nechal střepy a druhou nejspíš nutně potřeboval k vyšším cílům.
Pobouřkový den jsme strávili v plzeňské zoo. Čudle bylo nadšené.
- Čudlí dívej, medvěď se koupe.
- Maminto, to je vejitej taktor. A vzadu má pčipojenej vozejt a veze větvě. Toutej maminto má plnej vozejt větví.
Když to nebyl traktor, tak pracoval pán s lopatou, kladivem a vím já čim ještě. Netroufám si tvrdit, že miláček vůbec nějaký zvíře viděl.
A jinak nic. Povalovali jsme se a užívali si, že jsme spolu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)