Konec cavyků

To, že Pizejska chodit umí, ale nechce, je zřejmé už tři měsíce. Pomalu jsem se smiřovala s myšlenkou, že zakoupíme kola, necháme jí je namontovat a budem ji jako kačenu tahat za sebou na provázku.

Dneska ji ale zřejmě přestalo bavit hrát si na princeznu Popones mě. Postavila se a přešla obývák z rohu do rohu, aby následně usoudila, že nazrál čas používat nohy k jejich primárnímu účelu a prostě chodí. Jen tak. Jako když se nechumelí.

Snědla jsem mámu, tátu a TEBE taky sežeru

Nikoliv však já.

Holčička v sedm vstane. Behěm mého chystání svačiny Čudleti sní několik koleček okurky. Následně posnídá jogurt a dva banány. Když přijede muž v devět z bazénu, doveze mi snídani. Milá s námi pojí kus rohlíku a tři plátky šunky. Za hodinu ukazuje opět na stůl. Má v merku košík s nektarinkama. Posvačí čtyři kusy a zlobí se, když další nevydám. Následuje oběd - dva středně velký kopečky rýže s omáčkou. Samozřejmě ochutná i z mého talíře. Několik lžic čočky se zelím. V průbehu dopoledne v ní zmizí i cca půlka balení pohankových křupek.

Po spánku přesnídávka s piškotama. Další dvě nektarinky. Během procházky jeden malej kopeček zmrzliny. Společnýma silama s Čudletem vysomrují napůl rohlík. A konečně večeře. Hluboký talíř krupicové kaše. Před spaním samozřejmě nakojit, ale to je spíš v rámci uspávacího rituálu.

Docela se mi uleví, když kyseliny usnou, neb celý den jen vydávám jídlo a utírám špinavý pracičky.

Pokud bude další kus obdobně žravý, asi koupíme louku a budem je posílat pást.