Jsem odchovaná Hurvínkem. Postupně jsem nasbírala cca 30 audio kazet. Něco málo do sbírky přihodil i Podnikatel, takže nezbylo než zakoupit kazeťák, protože ani ve svym věku jsem se nějak nemohla s Hurvínkem rozloučit.
Je nad slunce jasný, že jsem čekala na příležitost, abych mohla Čudleti tuhle radost ukázat. Jak velká to byla chyba se ukázalo poměrně záhy.
Naše vcelku milé dítko pochytilo takový věci, že se nestačim divit a někdy i stydět. Když na Netopejrku zalezlou pod regálem hulákal "ty HUSO, kam to lezeš??", tak jsem se smála. Když pak hulákal "babičto, ty huso!!" už mi moc do smíchu nebylo. Až o dva týdny později jsem zjistila, odkud vítr fouká.
Další perličkou je "co je zase, maminto" vysloveno naprosto pohrdavě a používané nejčastěji, když vidim rudě, protože má dítko průser. Vzteky zařvu "ČUDLE!" a odkudsi se ozve "co je zase maminto".
A ještě tu máme hezky konejšivě pronesený - "to víš, že joo, maminto" a je z toho slyšet podtext - hlavně už dej pokoj. Slyším to každý večer, když ležíme v posteli a já mu říkám, že ještě chvilku a pak půjdu- "ale to víš že jooo, mamintoo"..
Dost často bavíme lidi v obchodech a kdekoliv jinde, protože dítko kupodivu přesně ví, kdy co vytáhnout. Naštěstí jsme zatím ve fázi, kdy ještě nepadaji sprostý slova a ani zatím neřešíme, jak se vyráběji děti. Ale tuším, že bude veseleji.
Kafe krize
Klasický mletý kafe nekupujem a ani ho nikdo z nás nepije. Vyjma mě těhotné.
Začalo to kdysi, když bylo Čudle ve výrobnim procesu a můj tatínek si udělal klasickýho turka. Toho večera jsem vypila tři. Pár týdnů jsem odolávala a pak jsem zakoupila vlastní pytlík kafe domů. Ovšem nikoliv proto, abych ho podle návodu spařila horkou vodou. Prachsprostě jsem ho žrala po lžičkách. Pak jsem si začala kupovat nemletý kávový zrna. Těma jsem se cpala i po porodu. A najednou to zmizelo. Vcelku jsem si oddechla.
Jenže i druhej výrobní proces dítěte je nějak kofeinově náročnější a zhruba ve stejné době to opět přišlo. Opět s náma bydlí mletý kafe a sklenice s ním stojí jako hezký zátiší na stole u počítače, protože tam se vyskytuju nejčastěji.
Minulý týden ovšem přišla bída na kozáky. Kafe jsem dojedla a hrdinsky jsem nový nekoupila, neb jsem usoudila, že to množství, který dokážu sníst je nenormální a nad mez únosnosti. Jakej jsem slaboch se ukázalo hned večer, kdy jsem tu chodila jak lev v kleci tak dlouho, až jsem zcela nedisciplinovaně rozpárala kapsly do pressovače a bez uzardění jsem obsah sežrala.
Začalo to kdysi, když bylo Čudle ve výrobnim procesu a můj tatínek si udělal klasickýho turka. Toho večera jsem vypila tři. Pár týdnů jsem odolávala a pak jsem zakoupila vlastní pytlík kafe domů. Ovšem nikoliv proto, abych ho podle návodu spařila horkou vodou. Prachsprostě jsem ho žrala po lžičkách. Pak jsem si začala kupovat nemletý kávový zrna. Těma jsem se cpala i po porodu. A najednou to zmizelo. Vcelku jsem si oddechla.
Jenže i druhej výrobní proces dítěte je nějak kofeinově náročnější a zhruba ve stejné době to opět přišlo. Opět s náma bydlí mletý kafe a sklenice s ním stojí jako hezký zátiší na stole u počítače, protože tam se vyskytuju nejčastěji.
Minulý týden ovšem přišla bída na kozáky. Kafe jsem dojedla a hrdinsky jsem nový nekoupila, neb jsem usoudila, že to množství, který dokážu sníst je nenormální a nad mez únosnosti. Jakej jsem slaboch se ukázalo hned večer, kdy jsem tu chodila jak lev v kleci tak dlouho, až jsem zcela nedisciplinovaně rozpárala kapsly do pressovače a bez uzardění jsem obsah sežrala.
Jména
Bojujem o jména. Neni to vůbec jednoduchý. Nějak se nám nic nelíbí. Nicméně pevně doufáme, že jednou budeme mít dvojčata holky neb jména Gudrun a Heidrun jsou naprosto nepřekonatelný a nevíme co dřív :-)
Už už jsme měli čtyři jména v úzkym výběru s tím, že se rozhodneme až po porodu podle xichtu. Jenže jsme oba nějak měli pocit, že ani jedno neni to ono. Nerozumně jsem půjčila v knihovně jména od Knappový tzn. všechny povolený v Čechách a to byl nápad... 30 000 hesel - ani mě nebaví tím listovat.
Kupodivu máme stejnej problém jako s Čudletem. Holčičích jmen je dost, ale klučičí kulhaji. Nijak se nám nelíbí všichni ty Lukášové, Martinové, Karlové a Petrové, ale nic zajímavého a neúchylného nemůžem najít. A to jsou všichni kolem přesvědčení, že to bude opět kluk. Nu uvidíme.
Už už jsme měli čtyři jména v úzkym výběru s tím, že se rozhodneme až po porodu podle xichtu. Jenže jsme oba nějak měli pocit, že ani jedno neni to ono. Nerozumně jsem půjčila v knihovně jména od Knappový tzn. všechny povolený v Čechách a to byl nápad... 30 000 hesel - ani mě nebaví tím listovat.
Kupodivu máme stejnej problém jako s Čudletem. Holčičích jmen je dost, ale klučičí kulhaji. Nijak se nám nelíbí všichni ty Lukášové, Martinové, Karlové a Petrové, ale nic zajímavého a neúchylného nemůžem najít. A to jsou všichni kolem přesvědčení, že to bude opět kluk. Nu uvidíme.
Včera u nás byla porodní asistentka. Bylo to hrozně fajn. Seděli (leželi) jsme všichni v naší posteli, omakali jsme Pizejsovi hlavu, zadek, záda a poslouchali jsme srdce. Čudle se tvářilo děsně rozumně, ale jen chvíli. Pak jsme probrali pár drobností a PA odjela.
Večer jsem o tom všem zas přemýšlela a je mi docela líto, že to nelze nějak legálně sfouknout doma, neb porodnici stále vybranou nemáme.
Večer jsem o tom všem zas přemýšlela a je mi docela líto, že to nelze nějak legálně sfouknout doma, neb porodnici stále vybranou nemáme.
Tak nevim, na co jsem se těšila
aneb kdybych to byl býval věděl....
Doktor usoudil, že dnes bez injekce, aby to do mě zbytečně nepral. Když mi čistil ty kanálky třetim rejpátkem, regulerně mi tekly slzy. Snažil se mi to teda obstřikovat něčim mrtvícim, ale mělo to stejnej efekt jakoby to lil na zem.
Když mi tam strkal vložku, nebylo mi nejlíp, spocená, mžitky před očima.. Poslední kapku tomu dala vzmřímená poloha a já se hezky sesula k zemi. Naštěstí zpátky na křeslo.
Cestu zpátky jsem odřídila víceméně po paměti na nouzovej režim a nadávala jsem, že jsem hrdinsky odmítla možnost vlastního řidiče.
A za dva týdny co? Ano, repete.
Doktor usoudil, že dnes bez injekce, aby to do mě zbytečně nepral. Když mi čistil ty kanálky třetim rejpátkem, regulerně mi tekly slzy. Snažil se mi to teda obstřikovat něčim mrtvícim, ale mělo to stejnej efekt jakoby to lil na zem.
Když mi tam strkal vložku, nebylo mi nejlíp, spocená, mžitky před očima.. Poslední kapku tomu dala vzmřímená poloha a já se hezky sesula k zemi. Naštěstí zpátky na křeslo.
Cestu zpátky jsem odřídila víceméně po paměti na nouzovej režim a nadávala jsem, že jsem hrdinsky odmítla možnost vlastního řidiče.
A za dva týdny co? Ano, repete.
Těčim se na zubaře
Stejně jako s Čudletem jsem i tentokrát odolala hře na bobříky v podobě razítek od doktorů v těhotenský průkazce. Ale vypadá to, že někdo chce, abych se zúčastnila.
O víkendu se mi rozpadl zub. Mě, která má v papuli jednu jedinou plombu a můj zubař tak vždycky spláče nad výdělkem. V pondělí jsem hezky poslušně naklusala do ordinace. "To je kaz jak blázen, no jo hezky jste si to nechala vyžrat," zamnul si ruce, jen jsem dosedla do křesla. Vyvrtal mi to buhví kam, vytahnul mi nějakej nerv a poslal mě domů, že ve středu repete.
O tom, jak to bolí, neb je to celý tak hezky otevřený a kráter je ve velikosti nadprůměrný macochy, pomlčim. Šilhám po platíčku růžovýho štěstí a vim, že si ho nechám na noc (i když ty včerejší tři deci červenýho byly lepší než pět tabletek). Chvílema začínám vážně uvažovat i o tom, že se rozběhnu hlavou proti zdi. Jak já se těšim na zítra...
O víkendu se mi rozpadl zub. Mě, která má v papuli jednu jedinou plombu a můj zubař tak vždycky spláče nad výdělkem. V pondělí jsem hezky poslušně naklusala do ordinace. "To je kaz jak blázen, no jo hezky jste si to nechala vyžrat," zamnul si ruce, jen jsem dosedla do křesla. Vyvrtal mi to buhví kam, vytahnul mi nějakej nerv a poslal mě domů, že ve středu repete.
O tom, jak to bolí, neb je to celý tak hezky otevřený a kráter je ve velikosti nadprůměrný macochy, pomlčim. Šilhám po platíčku růžovýho štěstí a vim, že si ho nechám na noc (i když ty včerejší tři deci červenýho byly lepší než pět tabletek). Chvílema začínám vážně uvažovat i o tom, že se rozběhnu hlavou proti zdi. Jak já se těšim na zítra...
Pohádka na dobrou noc
Včera jsem si večer lehla k Čudleti do postele jako každý večer, že budem vyprávět pohádku. On začal povídat o traktoru a žvanil a žvanil a i to docela dávalo hlavu a patu. Jel do kancelare pro papíry, který tam zapomněl, pak do kravína dát pani korunky a dovézt kravičkám seno, zapojil vozejk, pak spadnul do díry, drncalo to, museli ho vytahovat...
Tak mě napadlo, že si to nahraju na diktafon. Jakmile jsem ho zapnula a řekla: "povídej mi ještě něco" podívalo se na mě dítko a suše konstatovalo: "nebude poháta, zobia si!" a pak "ale jo, honě si zobia" a bylo po pohádce, snad budu dneska úspěšnější.
Tak mě napadlo, že si to nahraju na diktafon. Jakmile jsem ho zapnula a řekla: "povídej mi ještě něco" podívalo se na mě dítko a suše konstatovalo: "nebude poháta, zobia si!" a pak "ale jo, honě si zobia" a bylo po pohádce, snad budu dneska úspěšnější.
Lyžník
Bylo nad slunce jasný, že to musí přijít. Na silvestra bylo krásně, teplo a sluníčko svítilo. Pobalila jsem pár věcí, něco odměňovacích sladkostí a zavelela jsem k odjezdu na lyže.
Byla jsem přesvědčená, že dítku nazujem v půjčovně lyžáky a s řevem vezmeme za vděk bobama. Pche. Když pak vyndal pán v půjčovně helmu, zapochybovala jsem podruhé. Nicméně Čudle nadšeně hulákalo "YŽOVAT BUDU".
Pak jsem ho opět podcenila, neb dítko se rozjelo s nadšením, drželo ruce na kolenou a celkově drželo požadovaný tvar, nevěšelo se na nás a vůbec. Byla jsem mile překvapená.
Doufám, že se tuhle sezonu na lyže ještě dostaneme.
Byla jsem přesvědčená, že dítku nazujem v půjčovně lyžáky a s řevem vezmeme za vděk bobama. Pche. Když pak vyndal pán v půjčovně helmu, zapochybovala jsem podruhé. Nicméně Čudle nadšeně hulákalo "YŽOVAT BUDU".
Pak jsem ho opět podcenila, neb dítko se rozjelo s nadšením, drželo ruce na kolenou a celkově drželo požadovaný tvar, nevěšelo se na nás a vůbec. Byla jsem mile překvapená.
Doufám, že se tuhle sezonu na lyže ještě dostaneme.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)