Chtělo se mi napsat na horách, ale tak budu realistka.
Dítko vyzkoušelo lyže. Já pěnila a chtělo se mi řvát. Naštěstí jsem se ovládla a dítko bylo na lyžích spokojené (nemůžu napsat nadšené). Primární problém vidím v tom, že je prostě na svůj věk veliký a neví co se sebou. Snad to bude příští rok lepší.
O mnoho nadšenější byl v bazénu, kde plaval sám (s rukávkama), tam si to užila i Pizejska, protože mají bazén pro mimina, takže nebyla závislá na mě, ale mohla se placatit sama. U Čudlete sklidila úspěch i bobová dráha a bowling. Naopak Stezka v korunách stromů ho úplně neuchvátila a upřímně mě nakrkli, když jsme dole dostali leták, na kterém byla uvedená cena a nahoře jsme zaplatili o 80kč víc, prý starej leták. Mno.
V neděli jsme zkusili znovu lyže, ale Čudle to táhlo na boby, takže jsme našli plácek se zbytkama sněhu a konečně zajel boby od Ježíška.
Celkově spokojenost. Užili jsme si to moc. Už jsme to potřebovali.
Malou vadu na kráse to ovšem má - Čudle to odmarodilo.
Rok
Lehce opožděně.
Roční prohlídka ukázala, že Pizejska má necelých 9kg a 70 cm.. V roce má na váhu méně než Čudle v půl roce. Momentálně má 6 zubů a neustále as nima skřípe, což mě přivádí k šílenství. Pět jich vyroslo 27.12 hezky najednou. Ten poslední včera.
Je pořád drobek a i díky tomu jsem k ní schovívavější, než jsem bývala a ona toho využívá, ale pracuju na tom.
Nemluví, jen pořvává svahilsky. Hodně si hraje, krmí zvířátka lžičkou z misky a vlastně každýho, kdo se nechá, hrozně ráda do sebe vkládá různě veliký mističky. Miluje hudební nástroje, hraje a tancuje. Navléká kroužky na tyčku, prohlíží si knížky a úplně nejradši krámuje Čudleti ponk. Jsem z ní jak Alenka v říši divů, protože takhle si Čudle nikdy nehrálo.
Nechodí. Nicméně k narozkám dostala kočár, naprosto zkušeně ho chytila a jela přes celý byt. Vozí plyšovýho psa, zastaví, poplácá ho po hlavě a jede dál. Bez problémů vyleze schody, dolu je to ovšem horší. Zjistila, že když si dotlačí stoličku ke gauči, může na něj vylézt (ano, jsem nadšená).
Je mazel a nejvíc miluje tatínka. Přileze, nakulí se mu na ruku nebo k obličeji a tulí se. To od Čudla taky neznáme. Ráda se ráno rochní v posteli, když jsme tam všichni a má prominentní právo vzbudit Čudle, kdybych to udělala já, bude protivnej ještě hodinu, na Pizejsku se směje.
Jí perfektně. Respektive jde ve stopách bráchy a nejspíš nás taky brzo sežere. Jí většinu věcí s námi, ale musím uznat, že co se týče jejího stravování jsem mnohem benevolentnější než s Čudletem, takže už ochutnala lecos. Nejí jogurty, nedělají ji dobře, zato miluje tvaroh. Frčeji i těstoviny, špalda, jáhly. Minulý týden snědla ke svíčkový dva knedlíky. A asi největším hitem je chleba s lučinou. Po krající se zapráší ani nevíme. Stále ji krmíme (mimochodem, krmení považuji za nejotravnější činnost kolem dětí), neb nejsem příznivcem toho, aby se děcko matlalo v jídle.
Spát chodí kolem osmé, v ideální případě spí celou noc do cca půl osmé (to nastane jednou za měsíc). Většinou se ale budí kolem páté a definitivně vstáváme v rozmezí sedmá a devátá, nejčastěji však v osm. Někdy si střihneme i kojení o půlnoci, když jdeme spát my.
Říkáme ji svítící, neb má neustále pletky s elektrikou, po pecce od adaptéru dostala další od živýho kabelu (ve kterém neměl být proud, ano naše chyba). Strká nejen pracky do zásuvek a se stejnou radostí do nich cáká vodu z flašky.. Bita byla nesčetněkrát. Efekt nula.
Roční prohlídka ukázala, že Pizejska má necelých 9kg a 70 cm.. V roce má na váhu méně než Čudle v půl roce. Momentálně má 6 zubů a neustále as nima skřípe, což mě přivádí k šílenství. Pět jich vyroslo 27.12 hezky najednou. Ten poslední včera.
Je pořád drobek a i díky tomu jsem k ní schovívavější, než jsem bývala a ona toho využívá, ale pracuju na tom.
Nemluví, jen pořvává svahilsky. Hodně si hraje, krmí zvířátka lžičkou z misky a vlastně každýho, kdo se nechá, hrozně ráda do sebe vkládá různě veliký mističky. Miluje hudební nástroje, hraje a tancuje. Navléká kroužky na tyčku, prohlíží si knížky a úplně nejradši krámuje Čudleti ponk. Jsem z ní jak Alenka v říši divů, protože takhle si Čudle nikdy nehrálo.
Nechodí. Nicméně k narozkám dostala kočár, naprosto zkušeně ho chytila a jela přes celý byt. Vozí plyšovýho psa, zastaví, poplácá ho po hlavě a jede dál. Bez problémů vyleze schody, dolu je to ovšem horší. Zjistila, že když si dotlačí stoličku ke gauči, může na něj vylézt (ano, jsem nadšená).
Je mazel a nejvíc miluje tatínka. Přileze, nakulí se mu na ruku nebo k obličeji a tulí se. To od Čudla taky neznáme. Ráda se ráno rochní v posteli, když jsme tam všichni a má prominentní právo vzbudit Čudle, kdybych to udělala já, bude protivnej ještě hodinu, na Pizejsku se směje.
Jí perfektně. Respektive jde ve stopách bráchy a nejspíš nás taky brzo sežere. Jí většinu věcí s námi, ale musím uznat, že co se týče jejího stravování jsem mnohem benevolentnější než s Čudletem, takže už ochutnala lecos. Nejí jogurty, nedělají ji dobře, zato miluje tvaroh. Frčeji i těstoviny, špalda, jáhly. Minulý týden snědla ke svíčkový dva knedlíky. A asi největším hitem je chleba s lučinou. Po krající se zapráší ani nevíme. Stále ji krmíme (mimochodem, krmení považuji za nejotravnější činnost kolem dětí), neb nejsem příznivcem toho, aby se děcko matlalo v jídle.
Spát chodí kolem osmé, v ideální případě spí celou noc do cca půl osmé (to nastane jednou za měsíc). Většinou se ale budí kolem páté a definitivně vstáváme v rozmezí sedmá a devátá, nejčastěji však v osm. Někdy si střihneme i kojení o půlnoci, když jdeme spát my.
Říkáme ji svítící, neb má neustále pletky s elektrikou, po pecce od adaptéru dostala další od živýho kabelu (ve kterém neměl být proud, ano naše chyba). Strká nejen pracky do zásuvek a se stejnou radostí do nich cáká vodu z flašky.. Bita byla nesčetněkrát. Efekt nula.
Upletla jsem si dva copy
Otevřela jsem dveře koupelny a dítko sedíce u stolu málem spadlo ze židle.
Smál se až se klepal, ukazoval na mě prstem a řval:
- Aaaa podívej se na sebe!! chichichi chachacha No podívej se jak vypadáš!! chichichi chachacha
Smál se až se klepal, ukazoval na mě prstem a řval:
- Aaaa podívej se na sebe!! chichichi chachacha No podívej se jak vypadáš!! chichichi chachacha
Školka, a dál?
Vzhledem k angličtině ve školce, je potřeba upravit cenu. Úprava znamená nárůst ceny o DVĚ TŘETINY.
Nemůžeme si dovolit platit školkovné ve stejné výši v jaké máme hypotéku.
Takže slepá ulička. Jsem strašně zklamaná. I proto, že dítě mě bude mít za lhářku, která slíbila.. I proto, že jsem byla rozhodnutá a dítko dle mého připravené.. I proto, že příští pokus někam ho nacpat, bude o to horší, protože on už bude vědět, že z tohodle jsme vycouvali.
Nemůžeme si dovolit platit školkovné ve stejné výši v jaké máme hypotéku.
Takže slepá ulička. Jsem strašně zklamaná. I proto, že dítě mě bude mít za lhářku, která slíbila.. I proto, že jsem byla rozhodnutá a dítko dle mého připravené.. I proto, že příští pokus někam ho nacpat, bude o to horší, protože on už bude vědět, že z tohodle jsme vycouvali.
Školka - další díl nekonečné story
Podzimní pokus zkrachoval. Já nebyla pevně rozhodnutá, dítě to cítilo a řvalo a řvalo. A já to nechtěla lámat, nic mě nenutilo, takže jsme to vzdali.
Po Novém roce, jsem začala důsledně vybírat, kam to dítě vlastně dáme. Byl to ořech. V první řadě proto, jaký období teď u Čudlete probíhá. Dalším problémem je, že on je individualista. S dětmi si hrát nechce, dokonce bych řekla, že se jich i bojí. Na jednu stranu s tim musíme bojovat. Na stranu druhou, ho těžko můžu někam tlačit, když já sama jsem introvert a nejradši jsem sama. Snažíme se oba.
Od začátku bylo tedy jasný, že školka o třiceti dětech nepřipadá v úvahu. Byla tu možnost lesní školky (12 dětí) a byla jsem rozhodnutá, že ano, to je to pravé. Nicméně školka funguje jen tři dny v týdnu a rozhodně tam nedojdeme pěšky. Ale tak byla jsem ochotná na to přistoupit.
Pak přišla nabídku na novou školku, která se bude otvírat v březnu. Prostředí známé, neb tam chodilo Čudle rok a půl na zpívání. Jeden den v týdnu je anglický s rodilým mluvčím. Trošku mě bolí montessori prvky, nijak si z toho na zadek nesedám.O něco víc mě vadí, že je to bez svačin, nestojí to hubičku, aby nemohly dětem dát svačinu. Kolektiv bude malý, ze začátku 3 děti, kapacita 10.
Momentálně jsem ve fázi zvykání. Chodíme do jeslí na směny s učitelkou, která pak bude mít školku. První i druhý den byl pláč. Čudle odmítalo školku opustit.
Já jsem rozhodnutá, že v březnu nastoupí a dítko je smířené, že ještě několikrát půjdeme spolu a pak už půjde sám. Nedělám si iluze, že by pak neřval. Ale myslim si, že se to brzy urovná.
Po Novém roce, jsem začala důsledně vybírat, kam to dítě vlastně dáme. Byl to ořech. V první řadě proto, jaký období teď u Čudlete probíhá. Dalším problémem je, že on je individualista. S dětmi si hrát nechce, dokonce bych řekla, že se jich i bojí. Na jednu stranu s tim musíme bojovat. Na stranu druhou, ho těžko můžu někam tlačit, když já sama jsem introvert a nejradši jsem sama. Snažíme se oba.
Od začátku bylo tedy jasný, že školka o třiceti dětech nepřipadá v úvahu. Byla tu možnost lesní školky (12 dětí) a byla jsem rozhodnutá, že ano, to je to pravé. Nicméně školka funguje jen tři dny v týdnu a rozhodně tam nedojdeme pěšky. Ale tak byla jsem ochotná na to přistoupit.
Pak přišla nabídku na novou školku, která se bude otvírat v březnu. Prostředí známé, neb tam chodilo Čudle rok a půl na zpívání. Jeden den v týdnu je anglický s rodilým mluvčím. Trošku mě bolí montessori prvky, nijak si z toho na zadek nesedám.O něco víc mě vadí, že je to bez svačin, nestojí to hubičku, aby nemohly dětem dát svačinu. Kolektiv bude malý, ze začátku 3 děti, kapacita 10.
Momentálně jsem ve fázi zvykání. Chodíme do jeslí na směny s učitelkou, která pak bude mít školku. První i druhý den byl pláč. Čudle odmítalo školku opustit.
Já jsem rozhodnutá, že v březnu nastoupí a dítko je smířené, že ještě několikrát půjdeme spolu a pak už půjde sám. Nedělám si iluze, že by pak neřval. Ale myslim si, že se to brzy urovná.
Uvidíme se později!
Včera jsme zajeli k mamince do kadeřnictví. neměla do čeho píchnout, tak si s námi dala v kavárně kafe.
Čudle se vetřelo babičce na klín.
- Babitoo?
pohled raněný laně
- Jdeš zítra do práce?
- Jdu broučku.
- Hmm.
pohled zoufalý raněný laně
- Přendáme sedačku ze sharana do dědy auta (rozumněj auta, kterým je babička v práci) a budu u vás spát a až pojedeš ráno práce, tak mě odvezeš k mamince.
Babička mlčí, já též. Dítko se souká do mikiny a zapíná zip. Ještě nemáme ani zaplaceno.
- Kde máš tašku babičto? A vem si bundu jo?
Miláček zvedne pracičku a zamává mi
- Ahoj! Uvidíme se později maminto.
O půl hodinky později jsem jela domů jen s Pizejskou. Čudle sice večer trošku vřískalo, ale hlavně proto, že bylo pobouřeno zákazem dalšího dílu Pata a Mata. Babička ho zpacifikovala a bylo to dobrý. Juch
Čudle se vetřelo babičce na klín.
- Babitoo?
pohled raněný laně
- Jdeš zítra do práce?
- Jdu broučku.
- Hmm.
pohled zoufalý raněný laně
- Přendáme sedačku ze sharana do dědy auta (rozumněj auta, kterým je babička v práci) a budu u vás spát a až pojedeš ráno práce, tak mě odvezeš k mamince.
Babička mlčí, já též. Dítko se souká do mikiny a zapíná zip. Ještě nemáme ani zaplaceno.
- Kde máš tašku babičto? A vem si bundu jo?
Miláček zvedne pracičku a zamává mi
- Ahoj! Uvidíme se později maminto.
O půl hodinky později jsem jela domů jen s Pizejskou. Čudle sice večer trošku vřískalo, ale hlavně proto, že bylo pobouřeno zákazem dalšího dílu Pata a Mata. Babička ho zpacifikovala a bylo to dobrý. Juch
Výprava
Konečně jsme nasáčkovali všechno do auta a zabouchli kufr. Dítka zamávaly tatínkovi a hurá směr Ostrava.
Po 20km jsem zavětřila smrad. Inu zastavím, abych zjistila, že dítko není posrané, ale pozvracené. Naštěstí jen decentně. Za foukání ledovýho vichru Pizejsku svlékám do naha.
Jedeme dál. Najedeme na dálnici. Asi deset minut je všechno v klidu, když pomineme, to, že fouká tolik, že mám co dělat, abych ná udržela na silnici. Ze zadu se ozve tiché "ble". Gymplačka hodnotí situaci. "Je poblitá. CELÁ". Ceduli oznamující benzinku za 200 metrů vítám s nadšením a prudce odbočuju.
Dítě je durch. Sedačka též. Já jsem tak geniální, že jsem sebou vzala i vajíčko. Dítě štítivě nesu na záchod, fouká tak, že mi ho to div z ruky nevytrhne. Opláchnu Pizejsku v umyvadle. Smradu ji však zbavit nejde.
Dítě ukládám v autě do vajíčka. Svlékáme sedačku, smrdící potah separujeme do ukradených igelitek.
Vymrzlé a vyfoukané pokračujeme v cestě. V Brně oběd v Ikea. Je pořád vichr, ale svítí sluníčko. Nádhera. Po dvou hodinkách se vracíme do auta. Sluníčko udělalo své. Auto smrdí snad dřív, než otevřeme dveře. Větráme. Děti usínají. Každou chvíli decentně otvírám okna.
Když vystupujeme na místě určení, zhluboka se nadechuju. Druhý kolo následuje, při čištění sedačky v koupelně.
Po 20km jsem zavětřila smrad. Inu zastavím, abych zjistila, že dítko není posrané, ale pozvracené. Naštěstí jen decentně. Za foukání ledovýho vichru Pizejsku svlékám do naha.
Jedeme dál. Najedeme na dálnici. Asi deset minut je všechno v klidu, když pomineme, to, že fouká tolik, že mám co dělat, abych ná udržela na silnici. Ze zadu se ozve tiché "ble". Gymplačka hodnotí situaci. "Je poblitá. CELÁ". Ceduli oznamující benzinku za 200 metrů vítám s nadšením a prudce odbočuju.
Dítě je durch. Sedačka též. Já jsem tak geniální, že jsem sebou vzala i vajíčko. Dítě štítivě nesu na záchod, fouká tak, že mi ho to div z ruky nevytrhne. Opláchnu Pizejsku v umyvadle. Smradu ji však zbavit nejde.
Dítě ukládám v autě do vajíčka. Svlékáme sedačku, smrdící potah separujeme do ukradených igelitek.
Vymrzlé a vyfoukané pokračujeme v cestě. V Brně oběd v Ikea. Je pořád vichr, ale svítí sluníčko. Nádhera. Po dvou hodinkách se vracíme do auta. Sluníčko udělalo své. Auto smrdí snad dřív, než otevřeme dveře. Větráme. Děti usínají. Každou chvíli decentně otvírám okna.
Když vystupujeme na místě určení, zhluboka se nadechuju. Druhý kolo následuje, při čištění sedačky v koupelně.
Ledenec
Spousta věcí. Zamluvili jsme víkend na lyžích. Těším se moc, jen ještě musim pořešit Čudlí výbavu. Začala jsem opět běhat, tentokrát běháme ve dvou a je to fajn, o fyzičce po druhym porodu se to ovšem říct nedá, propadla se hlouběji, než jsem čekala a tak začínáme od piky. Ale tak co, neni každej den posvícení.
Víc čtu, po troškách, ale přece. Naposledy to byly Žítkovské bohyně (o těch příště) a teď se chystám na Mámin seznam. Nějak nemám chuť na Nesba, ale to přijde, ještě na mě tři čekaji. Ježíšek naježil spoustu kreditu na palmknihy, ale momentálně má čtečka stop stav, musím aspoň část nejdřív přečíst. Loni jsem zvládla 19 knížek, snad to letos bude lepší.
Taky jsem během ledna pracně vybrala školku a rozhodla, že Čudle od března nastoupí. Stálo to dost úsilí, neb od Vánoc máme dítko, které odmítá být u prarodičů i odpoledne, natož tam spát. Nevím co se stalo, nepřišla jsem na to, možná opožděná reakce na Pizejsku. Doufám, že se to brzy urovná.
Začínám zvažovat co se sebou. Jestli bych nakonec nezačala ještě chodit do školy. Musím probrat nabídku a uvidím, lákalo by mě to, ale s mojí povahou utíkat od nedokončených věcí... nevím nevím. Musela bych objevit něco pro mě opravdu zajímavého.
Příští týden nás čeká Ostrava (Ahoj Nomi!). Maminka má nerva, že pojedu jen s dětma a Gymplačkou. Podceňuje moje řidičské schopnosti a neustále se ptá, jestli jsem si vědoma, že je to skoro 400km a lanaří kohokoliv, kdo se namane, aby jel s náma.
Opět jsem dala vydělat zubaři a dostala jsem pět dalších termínů, aby mi udělal ty kazy. Juch. Plus mě čeká lepení čehosi jako korunky a moudře mě nenapadlo se zeptat, kolik ten humor bude stát. Dvakrát juch.
Víc čtu, po troškách, ale přece. Naposledy to byly Žítkovské bohyně (o těch příště) a teď se chystám na Mámin seznam. Nějak nemám chuť na Nesba, ale to přijde, ještě na mě tři čekaji. Ježíšek naježil spoustu kreditu na palmknihy, ale momentálně má čtečka stop stav, musím aspoň část nejdřív přečíst. Loni jsem zvládla 19 knížek, snad to letos bude lepší.
Taky jsem během ledna pracně vybrala školku a rozhodla, že Čudle od března nastoupí. Stálo to dost úsilí, neb od Vánoc máme dítko, které odmítá být u prarodičů i odpoledne, natož tam spát. Nevím co se stalo, nepřišla jsem na to, možná opožděná reakce na Pizejsku. Doufám, že se to brzy urovná.
Začínám zvažovat co se sebou. Jestli bych nakonec nezačala ještě chodit do školy. Musím probrat nabídku a uvidím, lákalo by mě to, ale s mojí povahou utíkat od nedokončených věcí... nevím nevím. Musela bych objevit něco pro mě opravdu zajímavého.
Příští týden nás čeká Ostrava (Ahoj Nomi!). Maminka má nerva, že pojedu jen s dětma a Gymplačkou. Podceňuje moje řidičské schopnosti a neustále se ptá, jestli jsem si vědoma, že je to skoro 400km a lanaří kohokoliv, kdo se namane, aby jel s náma.
Opět jsem dala vydělat zubaři a dostala jsem pět dalších termínů, aby mi udělal ty kazy. Juch. Plus mě čeká lepení čehosi jako korunky a moudře mě nenapadlo se zeptat, kolik ten humor bude stát. Dvakrát juch.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)