Jako já se fakt snažim. Nedělám cavyky. Kdykoliv to jde, dítko zapůjčím (což je zhruba obden a myslim si, že je to až kam). Nic nekomentuju (ač se mi někdy otvírá kudla v kapse). Jsem vlídná, milá, usmívám se...

Ale kurva, já mám jenom jednu trpělivost a až to přeteče, tak se šprajcnu a bude po ptákách.

Nechci furt rozebírat PROČ jsme se odstěhovali, to se totiž tak stává, že děti vylítnou z hnízda. Nechi diskutovat ani o tom, že máme povolat firmu, aby dokončila rekostrukci a my se tak VRÁTILI do hotovýho. A co mi fakt hejbe žlučí je, když mi někdo podsouvá, že VĚDOMĚ způsobuju, že moje dítě neni šťastné. Jako tady prrr, to je sakra tenkej led. Ano, dítě je u dědy šťastné, ale to je i u mýho Dědy nebo mých rodičů a přesto se k nim nestěhujeme. Tenhle nátlak přes dítě se mi nelíbí a to jakože hodně. Mantra je zatím stále stejná - milá, vlídná, usměvavá, ale aby se jednoho hezkého dne ucho neutrhlo.

Podzimní radovánky

Někdo si užívá posledních teplých podzimních dní venku. My si užíváme doma. Máme vlastní zdroj tepla - Pizejsová natápí na 39 a půl a Čudle si opět pořídilo krásnou a báječnou laryngitidu. V úterý v noci ho muž našel v chodbě na zemi, kde klečel a lapal po dechu a evidentně byl na cestě za náma do ložnice, ještěže ho muž slyšel.

Asi nás zase čeká ftipná zima, jenom doufám, že podobný laryngitický záchvaty nebude mít i Pizejsová, protože mě to dává strašně zabrat. Nikdy si na to nezvyknu a vychyluju okamžitě jakmile dítě typicky zakašle. Jestli to budou mít oba, tak mě zcela jistě odvezou někam s nervama.

Tříletá prohlídka

Čudle bylo dnes u doktora. Sestra ho posadila na lavici, vzala tabuli na kontrolu očí a instruovala dítko z opačné strany ordinace.

- Přikrej si jedno očíčku ručičkou. Taaak, správně a teď mi řekni co je tohle za obrázek.

Čudle ze sebe vyrazilo nucené HAHA

- No hezky se podívej, co to je?

- HAHA

- Koukni, co je tady namalovanýho?

Dítko přestalo sledovat obrázek, zvedlo oči k sestře a otrávěně proneslo

- Přece domeček, tys to nepoznala?!

Po výbuchu smíchu se dítko přísně podívalo na doktora i sestru.

- Moc se nesmějte, vy dva!

A jinak má 104 cm a 17 kg.

Doma

První spot z nového domova. Jsem relativně zabydlený. Chybí nám kuchyně, nemáme kde vařit, nemáme dřez, zatím tu stojí jen torzo linky, ale ničemu to nevadí, beru to jako drobnost.

Přestěhovali jsme většinu věcí a rádi bysme to dorazili o víkendu, kdy nebude Čudle doma. Snad už bude i ta linka, abysme nastěhovali kuchyň a bude.

Prakticky hotová je trucovna/prádelna, definitivně je hotová i koupelna. V ložnici vládne chaos a spoustu hadrů, který čekaji na uklizení. Dětský pokoj čeká na poslední šuple v komodě a v kuchyňoobýváků je nedodělků o něco víc - poličky, regály, pc a další drobnosti.

První noc byla bouřlivá. Čudle nechtělo být v pokojíku samo, ale ani nechtělo spát s náma, takže většinu noci jsem chodila od Čudlete k Pizejsový, chvíli jsem spala tam a chvíli tam, až mě muž vysvobodil kolem páté, kdy si lehl k Čudleti on. Následně tam spolu vydrželi spát do půl desáté.

Snad se  mu dneska bude spát líp.

Balíme a vybalujem

Balím, abych o 200 metrů dál zase vybalovala, všude bedny a neustálé konstatování "musíme koupit". Dneska jsem pořídili Čudleti do pokojíku dvě skříňky na oblečení, stůl k nouzovému počítači do obýváku a jednu takovou hadrovou skříň na půdu na obleky a svátečení kusy, který nosíme jednou za rok

Máme prakticky nastěhovanou koupelnu, zbývají kousky, který ještě potřebujem tady. Nového bydlení se už dočkala moje milovaná prehistorická komoda od Dědy, pračka, myčka a gauč, kterej jsme nastěhovali dolů, aby bylo kde sedět ve špinavym, neb nahoru pořídíme gauč nový. Veškerý oblečení už je pryč, nechala jsem tu jen pár kousků, myslela jsem na Pizejsovou, ale na Čudle jsem zapomněla, takže jsem zvědavá, co si zítra obleče. I když ono je to jasný, neb dítko chodí trvale v montérkách a když je potřebuju vyprat, rve je z něj skoro násilím.

Z budoucí kuchyně jsme udělali prádelnu/mojí trucovnu. Nahoře není místo na pračku a ani přípojka, takže zůstala v přízemí, spolu s šicím strojem a paní Netopejrkou a taky regálama s knížkama a mužovo pracovním oblečením. Zatím jsem ji z poloviny vytřela a připravila jsem stůl, aby se tam stoji pěkně bydlelo.

Celkově se musí spodek dovytřít, jasně určit, kde se sundavají boty (ano, přijde chvíle pro pantofle, který jsem dneska koupila), musí se koupit botník a věšák (ano, opět "musíme koupit") a pak vysaju schodiště.

Jak jsem spílala indukci tak co? Aaano, budu ji mít znovu. Jsem nadšená, ale darovanýmu koni na zuby nekoukej. Náš vodák nám chystal zapojení na dřez a myčku a když si muž posteskl, že musíme koupit plotýnku, konstatoval, že si pořizoval indukční nádobí a dostal zdarma dvouplotýnku, takže už se mooooc těším.

Je toho tolik, co je třeba udělat. S dětma za zády to jde samozřejmě skvěle a muži se stále zvonícím telefonem a odbíháním naproti do kanceláře to jde obdobně. Ale i tak to utíká a blíží se to mílovými kroky. O víkendu jede Čudel pryč, takže bysme to mohli dorazit a douklidit, ten chaos, co v novém doma vládne.

Zítra dopoledne čeká Čudlíka s mužem logopedie, já snad mezitím nakoupím na trhu nějaký jídlo na uskladnění, případně na zpracování na zimu. (Ano jablková přesnídávka mi leze i ušima, neb jsem za poslední dva dny v mezičase zpracovala bednu jablek.) A nejen na zimu, ukázalo se, že Pizejsové chutná doma vařený (pochlebuje mi) a tak bych se ráda zásobila dýní, pastiňákem, brokolicí, kvetákem a podobnejma dobrotama.

Následně nastěhuju další část oblečení (je to nekonečný), muž připojí myčku a částečně zprovozní kuchyňskou linku a já dodělám tu trucovnu/prádelnu. Při troše štěstí zítra nastěhujeme postele a muž se na svoje třicetiny probudí ve vlastním domě. Dvakrát juch.

Pizejsová

Mimino se nám mění v holčičku s názorem. Nemůžu říct, že by rostla jako z vody, je totiž maličká, nebo mi to možná jen připadá ve srovnání s megamiminem Čudlem. Ztrácí na něj 5kg a 10 cm.

Už nějakou chvíli se plazí. Velice hbitě se dosune, kam potřebuje a cpe do papule cokoliv, co skýtá jen kapku nějakýho adrenalinu. Na klasický lezení na kolenou to zatím nevypadá, hlavně proto, že to nepotřebuje, neb plazení je dostačující.

Zprvu to vypadalo, že jí jídlo nebude moc vonět. Jak moc jsem se přepočítala.. Naše dvě milé děti nás velice brzy sežerou. Malá milá v pohodě spráskne skleničku o obsahu 250g a zplna hrdla to zapije dávkou mléka. Sní talíř kaše a celou misku přesnídávky s pár piškotama. Takže ji krotím, neb mi to nepřijde úplně normální. Jakmile se však vzdálím s jídelní miskou, okamžitě řve jako turek.

Začalo nám období dítěte s pohankovou krustou, neb ty naslintaný křupky se strašně nerady pouštěji. Čehokoliv. Ať už jde o tvář dítěte nebo moje tričko.

Často s úsměvem sleduju vztah, kterej se rodí mezi sourozencema. Jak by ji Čudel nedal (Gymplačko, polož ji zpátky do kočáru, ta je naše a my ji máme rádi) a jak ona na něm visí a hledá ho jakmile není doma. Nedělám si iluze, že by nepřišel den, kdy se budou rakvit a bude stříkat krev, ale zatím je to fajn. Někdy Pizejsová leze kam nemá a ožírá co nemá a Čudle ji většinou po vzoru maminky chytne za nohy a popotáhne zpátky případně ji OPATRNĚ dvakrát převalí. Zatím ale převládají situace, kdy si k ní lehne na zem, hladí ji a směje se tomu, že se mu mimino pokouší vyškrábat oči a vyrvat všechny vlasy. Když jsem ji jednou okřikla, Čudle se na mě káravě podíval a povídá - ale maminto, ona je ještě malá, nekřič na ni. Takže tak.

Máme za sebou první letecký ráno z postele dolů. Prostě jsem spala a Pizejsice ne.

Ono teď je to se spanim teď dost na houby. Má rýmu, špatně se jí spí, do toho asi zuby nebo kýho čerta a noce jsou tááák krátký. O půlnoci jdu spát, dvakrát vstávám k miminu jednou k Čudleti, kolem sedmé je Pizejsová vzhůru, aby se v devět vystřídala s Čudletem, který právě vstává. Děti se rozhodly, že mě budou udržovat ve stavu bdělosti. Poslední dva týdny spím denně čtyři až pět hodin. Juch.

Ale i tak si  to užívám, jsem spokojená a šťastná. Sice se přede mnou hrne spoustu práce k udělání a všemožných restů, ale práce nikam neuteče.

Trochu smutno

Asi přichází období litování.

Když jsem odpoledne drhla vyblitý světlezelený dlaždičky, myslela jsem na na to jak jsme vybírali ty naše krásný ve třech odstínech šedý. Pravda, vydrbat celou novou koupelnu trvá stejně dlouho, jako vydrbat náš sprchový kout, protože plochu mají stejnou.

Večer se Čudle koupal a myslela jsem na to, že má útrum s tím, že mu pustím vodu a on se může sám cachtat a hrát si a má rozběh. Myslela jsem i na to jak jsem poctivě otlapkávala dětský ručičky na zeď v koupelně a teď tam jsou a jsou mi k ničemu, až mi to skoro vehnalo slzy do očí.

Včera jsme zakoupili lino a složitě jsme poskládali nábytek a vybavení v kuchyni. Je to miniprostor. Dokonce tak mini, že budu vlastnit jen dvouplotýnku (ono se toho moc nezmění, protože máme sice čtyři plotýnky, ale dvě stejně nefungujou - ať mi ještě někdo přijde s indukcí) a maličký dřez.

Muž včera poskládal skříň. Musím říct, že mě zklamala. Ikea má většinou věci domyšlené, systém Algot je ovšem katastrofa. Ano pěkný jednoduchý, ale tááák vachrlatý, konzole se pod košíkama mrskaji na všechny strany, někdy vypadávaji, drží to na dobrý slovo. Sestavili jsme jen to co nutně potřebujeme a zbytek s díky vrátíme.

Dneska nás čeká pokládka lina, vodák zapojí myčku a já nejspíš nastěhuju nějaký oblečení do skříní, při dobrý vůli navrtáme kuchyňský případně koupelnový skříňky.