Vymetám filmy jak jen to jde.
Včera Otázky pana Lásky - těžko k tomu něco napsat, asi jsem tam bohužel šla s očekáváním, asi jsem film úplně nepochopila, asi jsem neviděla tu jeho správnou hloubku.. Chvílema byly moc pěkné okamžiky a chvílema až trochu nuda. Schizofrenie je těžké téma, o tom žádná. Pohled do všednodennosti pana Lásky, do jednoduchého vesnického života, trochu fádního a bez nějakých větších okamžiků. Filmem protéká nitka, ve který Láska často přemýšlí o tom, že se neměl narodit, sem tam střípek jaké to je mít schizofrenii případně žít se schizofrenikem (z pohledu babičky).
A druhý včerejší film Mý věci - Ten mě naopak nadchl. Zbavit se všech věcí, včetně oblečení a každý den si smět vzít zpátky jen jednu. Hodně jsem přemýšlela, co bych si já vzala jako první a hodně jsem přemýšlela o tom, kdy by u mě došlo k nasycení a já už bych žádný další věci nepotřebovala. Hodně silný byly okamžiky s vybíráním věci po babičce na památku. Hodně mě to zasáhlo. Ale jinak je to velmi pozitivní film.
Dneska mě čeká Podezřelá čokoláda a dál už nejspíš nic. Při nejlepší vůli možná zítra film O trhu s orgány. Tajně si myslím na nedělní projekci Projekt příroda, ale Gymplačka má v neděli narozeniny, takže z toho mraku nejspíš nezaprší. Škoda.
Zklamání
- Maminko, budeme mít dvě miminka a koupíme si na ně ten kočár na dvě miminka vedle sebe.
- A co bysme s nima dělali? Kdo by se o ně staral?
- O jedno bych se staral já a o druhý ty.
- A kdo se bude starat o Pizejsku?
- Tatínek!
A pak jsem ho musela zklamat. Teda já ne. Doktor ho zklamal. To on řekl, že mimino bude jen jedno.
- A co bysme s nima dělali? Kdo by se o ně staral?
- O jedno bych se staral já a o druhý ty.
- A kdo se bude starat o Pizejsku?
- Tatínek!
A pak jsem ho musela zklamat. Teda já ne. Doktor ho zklamal. To on řekl, že mimino bude jen jedno.
Angína
Minulej tejden marodila Pizejska. Včera se vystřídali.
Čudel leží v obýváku na gauči, střídavě má 40° nebo je bez teploty. Pizejsku to úplně nebaví. Chodí se na něj dívat, zalejzá mu pod polštář nebo pod peřinu, řve BUBUBU BA a čeká, že se bude smát, jenže on spí jak poleno a je mu to pumpa. Nosí mu autíčka, tulí se k němu, krmí ho lžičkou imaginárním jídlem, ale on o to ve většině případů prostě nestojí. Takže Pizejska stojí, ukazuje na něj prstem a řve na mě MEK, MEK! Ne, že by viděla kozu, ale je to jediná slabika z jeho jména, kterou dokáže vyslovit. Zjevně očekává, že to nějak vyřeším, že mu domluvím a dost se zlobí, že s tím nic nedělám.
Už aby mu bylo líp.
Čudel leží v obýváku na gauči, střídavě má 40° nebo je bez teploty. Pizejsku to úplně nebaví. Chodí se na něj dívat, zalejzá mu pod polštář nebo pod peřinu, řve BUBUBU BA a čeká, že se bude smát, jenže on spí jak poleno a je mu to pumpa. Nosí mu autíčka, tulí se k němu, krmí ho lžičkou imaginárním jídlem, ale on o to ve většině případů prostě nestojí. Takže Pizejska stojí, ukazuje na něj prstem a řve na mě MEK, MEK! Ne, že by viděla kozu, ale je to jediná slabika z jeho jména, kterou dokáže vyslovit. Zjevně očekává, že to nějak vyřeším, že mu domluvím a dost se zlobí, že s tím nic nedělám.
Už aby mu bylo líp.
Málo píšu
Do školky se snažíme dostat už tři týdny, ovšem dítko je průběžně tři týdny marod, když se z toho ve čtvrtek vylíže, přijde mi úplně zbytečný dát ho v pátek do školky.
Pizejska se konečně naučila pít ze skleničky. Občas se teda pobryndá, ale už to není tak, že toho většinu vyleje na sebe. Napije se a způsobně skleničku postaví (samozřejmě ne vždycky). Stále nechodí, ani za ruce se jí nechce, ale ono to přijde.
Čudle zoufale touží po dalším víkendu na Lipně. Dožaduje se ho neustále. "Až přijde tatínek z práce, pojedeme do toho bytu? Až se vyspíme? Dneska? Zítra? Až přijedeme z nákupu?" Budeme muset něco spáchat.
Široké okolí nám závidí děti žeroucí jak kyselina, ale nejsem si úplně jistá, jestli dotyční správně chápou co to obnáší. Čudle obyvkle obědvá větší porci než já a když je polívka tak ji narozdíl ode mě nevynechá. K polívce sní čtyři houskový knedlíky/dva průměrný řízky s kaší/řádek lasagní.. a pokud má možnost, tak si dá i dezert. Pizejska zdatně poobědvá dva velký talíře hustý polívky typu kulajdy/bramboračka/čočková, nepohrdne ani dvěma palačinkama s tvarohem, jeden krajíc jí bývá málo, obvykle ještě půlku vysomruje.
Jakmile kdokoliv vezme cokoliv do ruky/pusy má je oba okamžitě v zádech. Čudle pronese typické "co to jíš?" a Pizejska se dotyčnému postaví k nohám a zcela výmluvně na něj hledí, případně pohoršeně vykřikuje "HAM!" což je mimochodem prakticky první smysluplné slovo, které z ní vypadlo.
Pizejska se konečně naučila pít ze skleničky. Občas se teda pobryndá, ale už to není tak, že toho většinu vyleje na sebe. Napije se a způsobně skleničku postaví (samozřejmě ne vždycky). Stále nechodí, ani za ruce se jí nechce, ale ono to přijde.
Čudle zoufale touží po dalším víkendu na Lipně. Dožaduje se ho neustále. "Až přijde tatínek z práce, pojedeme do toho bytu? Až se vyspíme? Dneska? Zítra? Až přijedeme z nákupu?" Budeme muset něco spáchat.
Široké okolí nám závidí děti žeroucí jak kyselina, ale nejsem si úplně jistá, jestli dotyční správně chápou co to obnáší. Čudle obyvkle obědvá větší porci než já a když je polívka tak ji narozdíl ode mě nevynechá. K polívce sní čtyři houskový knedlíky/dva průměrný řízky s kaší/řádek lasagní.. a pokud má možnost, tak si dá i dezert. Pizejska zdatně poobědvá dva velký talíře hustý polívky typu kulajdy/bramboračka/čočková, nepohrdne ani dvěma palačinkama s tvarohem, jeden krajíc jí bývá málo, obvykle ještě půlku vysomruje.
Jakmile kdokoliv vezme cokoliv do ruky/pusy má je oba okamžitě v zádech. Čudle pronese typické "co to jíš?" a Pizejska se dotyčnému postaví k nohám a zcela výmluvně na něj hledí, případně pohoršeně vykřikuje "HAM!" což je mimochodem prakticky první smysluplné slovo, které z ní vypadlo.
Víkend
V sobotu hlídala Gymplačka Pizejsku, Čudle mělo spát u dědy a že my teda vyrazíme do čajovny. Bylo nutné jet autem, kdyby Čudle zatoužilo spát doma. To, že jsme NIKDE nezaparkovali, mě upřímně dost překvapilo. Po pátém okružním kolečku jsme to vzdali a skončili jsme v zakouřené hospodě u kulečníku. Mno. Když jsme vraceli tága, volal děda, že miláček chce domů. A bylo.
Víkend jsme strávili opět vělmi příjemně, dlouhými dopoledními procházkami a odpoledním vyklízením přízemí, aby se v brzké době mohla vysekat elektrika a nachystat odpady pro kuchyň. Jak to všechno bude ovšem ještě nevím. Přemýšlím jestli sáhneme po nějakém architektovi, nebo jestli to nějak zksuíme vymyslet sami, ale úprav dole bude poměrně dost a i stavebních, takže si možná necháme poradit.
Víkend jsme strávili opět vělmi příjemně, dlouhými dopoledními procházkami a odpoledním vyklízením přízemí, aby se v brzké době mohla vysekat elektrika a nachystat odpady pro kuchyň. Jak to všechno bude ovšem ještě nevím. Přemýšlím jestli sáhneme po nějakém architektovi, nebo jestli to nějak zksuíme vymyslet sami, ale úprav dole bude poměrně dost a i stavebních, takže si možná necháme poradit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)