Jak se žije pětičlenný rodině bez pračky?? Nijak špatně.
Před týdnem nám zalili podlahy v celém přízemí mimo jednoho pokoje, kde ovšem není přípojka na pračku. Naivně jsem nedomyslela, že vlastně pračku nezapnu minimálně tři týdny. Takže chodím na návštěvy s taškou špinavého prádla, abych si odvezla mokré a nakrmila aspoň sušku. Případně od nás návštěvy odcházejí s taškou oblečení.
Asi nejčastěji nám pere kamarád (zasloužil by nějakou přezdívku), který nejenže s mužem pracuje, ale chodí s Gymplačkou a tudíž nám u něj Gymplačka pere. Byl tu v týdnu poklepat rukou Pizejsce a povídá mi.
- Ty hele, já jsem dával do pračky to tmavý a normálně jsem se bál.
- ??
- Nikdy by mě nenapadlo, že prádlo může bejt tak špinavý a přemýšlel jsem, jestli to tý pračce něco neudělá.
Jistě, Čudle tam měl mikinu, ve který dělal s dědou v dílně a byla jak jetel.
Nemít pračku je velmi společenský. Často k nám choději naši. Často vidím ségru a sem tam otravuju i mužovu maminku, která má radost, že pro nás může něco udělat (čím neříkám, že nedělá až dost). Nic to ale nemění na tom, že se těším až vymalujeme prádelnu, necháme do ní udělat skříň a hezky tam holky nastěhujem.
Matka roku
aneb prohlídka Škub.
Ježiši, je jí zima, má ledový ruce a nohy. Omakám dítě, zdá se mi teplé. Myslím na to jak se ledovatý budí v noci, když se odkope.
Ježiš co to má pod rukou. No jo, je tam opruzená, všimla jsem si toho než jsme sem šli. Vidíte jaký tam má kousky?? Musíte jí to umejt. To je pudr, zasypala jsem jí to. To jí musíte namazat nevímčím. Pudr je na nic. Já s ním mám výbornou zkušenost, večer zasypu ráno tam nic nemá. Má to pěkně ošklivý (a otírá pudr). To ten pudr moc nezabírá. Zabírá, všimla jsem si toho dneska, nekoupu denně, dávám jí ho i pod krk a je perfektní. (Setře poslední zbytek pudru) jak dlouho ho tam měla? Asi dvacet minut. Včera jste nekoupala, tak až budete dneska koupat (hahá, dneska? holka já koupu jednou týdně, ale tím jsem se pravda nepochlubila), vykoupejte v heřmánku. Jistě. A musíte jí to pořádně osušit, takhle. (vyvrací dítěti ruku, dítě řve) Foukám ji to fénem. To je málo. (kývu poslušně hlavou) vysušit a pak teprve zasypat, nemůžete pudrovat mokrý. Já vím. Stejně by bylo lepší namazat nevímčím. Mě se nejvíc osvědčil ten levandulovej pudr, pizejska na to hodně trpěla. (začínám oblíkat mimino, řve jako prorvaný) Vidíte?? to má z toho, víte jak moc ji to určitě bolí?? proto tak strašně pláče! (ale jistě a jakmile dítě položím zpátky do přenosky, tak je ticho).
Kojíte? Kojim. Jak často? Jak chce mimino. V noci prakticky vůbec. Přes den někdy po hodině, někdy po čtyřech. Už byste měla mít nějaký režim. Já na režim moc nejsem a s oběma dětma se mi to osvědčilo. Oni si časem nějakej udělaji samy. A v noci byste měla kojit. měla byste ji budit na kojení. (toho bohdá nebude) poslušně kývu hlavou.
Ani jsem nestihla postřehnout kolik milá váží.
Pak přišlo na řadu Čudle. Rádi by ho bodli. Potřebovala jsem z doktorem probrat druhou dávku spalniček a spol. Když jsem téma otevřela doktor měl spoustu práce, až nakonec zbaběle zdrhnul. Mezitím jsem si od sestry vyslechla, že až bude větší můžu si další dávku dokoupit (ale jistě, já ráda sponzoruju doktory), protože hokejisti si ji taky dokupovali (jaký kurva hokejisti??). A pak už to jelo.
Jak nelogický? Když účinnost vakcíny vyprchá v době, kdy ji bude potřebovat, tak proč ji nedat dýl. Jak až ji bude potřebovat? potřebuje ji pořád. Vždyť malý děti prodělávaji příušnice většinou hladce. Viděla jste někdy příušnice? Viděla. S komplikacema? Právě, že ne, znám dost lidí, kde je děti prodělaly a nikdo komplikace neměl a kdyby je prodělal měl by trvalou imunitu. Víte jaký to má komplikace?! Vím. No tak, způsobujou neplodnost (ano, asi v tolika procentech, kolik lidí umírá na chřipku) a ty komplikace jsou příšerný.
A pak už se vrátil doktor s dalším pacientem, takže jsme byli odejiti. Já slíbila, že se na MMR dostavíme (spíš ne) a nazdar.
Veškeré rozhovory probíhaly se "sestrou" (neb nestudovaná). On je skvělej doktor, pečlivej, šikovnej, rozumnej. Má ovšem vadu na kráse. Sestru. Svou zákonitou manželku. Docela dlouho mi trvalo, než mi to došlo, že nespokojenost s ním pramení z ní. Budu si muset domluvit soukromej dýchánek.
Ježiši, je jí zima, má ledový ruce a nohy. Omakám dítě, zdá se mi teplé. Myslím na to jak se ledovatý budí v noci, když se odkope.
Ježiš co to má pod rukou. No jo, je tam opruzená, všimla jsem si toho než jsme sem šli. Vidíte jaký tam má kousky?? Musíte jí to umejt. To je pudr, zasypala jsem jí to. To jí musíte namazat nevímčím. Pudr je na nic. Já s ním mám výbornou zkušenost, večer zasypu ráno tam nic nemá. Má to pěkně ošklivý (a otírá pudr). To ten pudr moc nezabírá. Zabírá, všimla jsem si toho dneska, nekoupu denně, dávám jí ho i pod krk a je perfektní. (Setře poslední zbytek pudru) jak dlouho ho tam měla? Asi dvacet minut. Včera jste nekoupala, tak až budete dneska koupat (hahá, dneska? holka já koupu jednou týdně, ale tím jsem se pravda nepochlubila), vykoupejte v heřmánku. Jistě. A musíte jí to pořádně osušit, takhle. (vyvrací dítěti ruku, dítě řve) Foukám ji to fénem. To je málo. (kývu poslušně hlavou) vysušit a pak teprve zasypat, nemůžete pudrovat mokrý. Já vím. Stejně by bylo lepší namazat nevímčím. Mě se nejvíc osvědčil ten levandulovej pudr, pizejska na to hodně trpěla. (začínám oblíkat mimino, řve jako prorvaný) Vidíte?? to má z toho, víte jak moc ji to určitě bolí?? proto tak strašně pláče! (ale jistě a jakmile dítě položím zpátky do přenosky, tak je ticho).
Kojíte? Kojim. Jak často? Jak chce mimino. V noci prakticky vůbec. Přes den někdy po hodině, někdy po čtyřech. Už byste měla mít nějaký režim. Já na režim moc nejsem a s oběma dětma se mi to osvědčilo. Oni si časem nějakej udělaji samy. A v noci byste měla kojit. měla byste ji budit na kojení. (toho bohdá nebude) poslušně kývu hlavou.
Ani jsem nestihla postřehnout kolik milá váží.
Pak přišlo na řadu Čudle. Rádi by ho bodli. Potřebovala jsem z doktorem probrat druhou dávku spalniček a spol. Když jsem téma otevřela doktor měl spoustu práce, až nakonec zbaběle zdrhnul. Mezitím jsem si od sestry vyslechla, že až bude větší můžu si další dávku dokoupit (ale jistě, já ráda sponzoruju doktory), protože hokejisti si ji taky dokupovali (jaký kurva hokejisti??). A pak už to jelo.
Jak nelogický? Když účinnost vakcíny vyprchá v době, kdy ji bude potřebovat, tak proč ji nedat dýl. Jak až ji bude potřebovat? potřebuje ji pořád. Vždyť malý děti prodělávaji příušnice většinou hladce. Viděla jste někdy příušnice? Viděla. S komplikacema? Právě, že ne, znám dost lidí, kde je děti prodělaly a nikdo komplikace neměl a kdyby je prodělal měl by trvalou imunitu. Víte jaký to má komplikace?! Vím. No tak, způsobujou neplodnost (ano, asi v tolika procentech, kolik lidí umírá na chřipku) a ty komplikace jsou příšerný.
A pak už se vrátil doktor s dalším pacientem, takže jsme byli odejiti. Já slíbila, že se na MMR dostavíme (spíš ne) a nazdar.
Veškeré rozhovory probíhaly se "sestrou" (neb nestudovaná). On je skvělej doktor, pečlivej, šikovnej, rozumnej. Má ovšem vadu na kráse. Sestru. Svou zákonitou manželku. Docela dlouho mi trvalo, než mi to došlo, že nespokojenost s ním pramení z ní. Budu si muset domluvit soukromej dýchánek.
Pizejska 2 roky
Už je stará. Hrdě chodí ukazuje dva palce a říká DVĚ (a zní to jako pět). Je docela prcek, ale zamrká očima a všichni jsou na kolenou. Mazel první kategorie, roztáhne ruce, mává jima jak postřelená koroptev a říká POF, což neznamená nic jiného než pochovat.
Pomalu ale jistě rozšiřuje slovník. Nejčastěji směrem k jídlu. PAL - palačinky, ČUS - džus, MÍ - mlíko, BOMBOM, BABÁN, MAS - maso, HUA - hlad, TAJ - čaj, KUKUKU - okurku, NŮŠ - nůž. Vztah k jídlu má stále vřelý, nejvřelejší má k masu a zelenině.
Dalším frekventovanm slovem je VUA - vlak, NÍ - sníh, KNÍ a stím související TÍS - knížka a číst, což je jedna z nejoblíbenějších činností a hned v závěsu je MAO - malování. Když se jí povede ukrást tablet, zaleze si do postele a hraje pexeso, dokud ji neobjevím a tablet nezabavím.
Poslední dva dny je ovšem nejbáječnějším objevem JÁ, což primárně znamená já sama. Někdy z toho rostu, ale na druhou stranu mě překvapilo, že se umí sama kompletně obléct, na což bych bez JÁ nepřišla, protože mě nenapadlo, že si sama natáhne i tričko a ponožky.
Je zápecnice, nesnáší chodit v lese, ve sněhu, ve vyšší trávě, stojí a řve POF, což ve mě vyvolává maximální nasrání, protože pro tohle nemám pochopení a už chápu, proč moje šestiletá sestra ťapala po sjezdovce jen v punčocháčích, když neustále řvala, že jí to tlačí, je jí zima a vlastně to na nohou vůbec nechce.
Je povahově úplně jiná než Čudle, hraje si s úplně jinejma věcma, učí se úplně jinak, je to strašně zajímavý, že sourozenci můžou být TOLIK odlišný a to i vzhledově.
Pomalu ale jistě rozšiřuje slovník. Nejčastěji směrem k jídlu. PAL - palačinky, ČUS - džus, MÍ - mlíko, BOMBOM, BABÁN, MAS - maso, HUA - hlad, TAJ - čaj, KUKUKU - okurku, NŮŠ - nůž. Vztah k jídlu má stále vřelý, nejvřelejší má k masu a zelenině.
Dalším frekventovanm slovem je VUA - vlak, NÍ - sníh, KNÍ a stím související TÍS - knížka a číst, což je jedna z nejoblíbenějších činností a hned v závěsu je MAO - malování. Když se jí povede ukrást tablet, zaleze si do postele a hraje pexeso, dokud ji neobjevím a tablet nezabavím.
Poslední dva dny je ovšem nejbáječnějším objevem JÁ, což primárně znamená já sama. Někdy z toho rostu, ale na druhou stranu mě překvapilo, že se umí sama kompletně obléct, na což bych bez JÁ nepřišla, protože mě nenapadlo, že si sama natáhne i tričko a ponožky.
Je zápecnice, nesnáší chodit v lese, ve sněhu, ve vyšší trávě, stojí a řve POF, což ve mě vyvolává maximální nasrání, protože pro tohle nemám pochopení a už chápu, proč moje šestiletá sestra ťapala po sjezdovce jen v punčocháčích, když neustále řvala, že jí to tlačí, je jí zima a vlastně to na nohou vůbec nechce.
Je povahově úplně jiná než Čudle, hraje si s úplně jinejma věcma, učí se úplně jinak, je to strašně zajímavý, že sourozenci můžou být TOLIK odlišný a to i vzhledově.
Jako tma
Od začátku roku chodíme s mužem pravidelně každý pátek na bowling (mimochodem naposled jsem vůbec nebyla ve formě a šeredně jsem dostala na prdel), je to takový šup sem šup tam, neb Škub z večera nasává mlíko jak houba, aby mohla celou noc spát, takže to máme fakt na hodinku a pak fofrem kojit, ale i tak je to fajn.
Ale to jsem odbočila. To jsem se jednou takhle nachystala, oblíkla jsem se a přetáhla jsem oči řasenkou. Čudle na mě zálibně hledělo opřené mezi futrama.
- Ty maminko, pravil zasněně, ty jsi tak krásná.. a než jsem se stihla začít tetelit blahem, tak dodal - jako tma.
Ale to jsem odbočila. To jsem se jednou takhle nachystala, oblíkla jsem se a přetáhla jsem oči řasenkou. Čudle na mě zálibně hledělo opřené mezi futrama.
- Ty maminko, pravil zasněně, ty jsi tak krásná.. a než jsem se stihla začít tetelit blahem, tak dodal - jako tma.
Havířov čeká
Psychicky se připravuju na cestu k tetě. Těším se moc o tom žádná. Ale ta cesta. Počítám s tak pěti blicíma pauzama, neb se mi strašně nechce dopovat Pizejsku kinedrylem. Poučeně si vezmu dostatek igelitek, do kterých budu moct nacpat poblitý oblečení a potah do autosedačky.
Doufám, že aspoň trochu sleze sníh, neb jsem se Žofií jela na sněhu jen jednou a byla jsem pěkně vysraná, ale přičítám to tmě a muži sedícímu vedle mě, protože když se musím spolehnout sama na sebe je to v cajku, ale jakmile můžu panikařit, tak to s vypětím všech sil dělám. Blbej zvyk.
Navíc to bude celou cestu - už tam budemeeee? Proč je to tak dlouhá cestaaa? Musím vymyslet nějakou zábavu. Světlým bodem programu je Ikea a losos v Brně.
Jdu balit, snad to přežijem bez cukání oka :-)
Doufám, že aspoň trochu sleze sníh, neb jsem se Žofií jela na sněhu jen jednou a byla jsem pěkně vysraná, ale přičítám to tmě a muži sedícímu vedle mě, protože když se musím spolehnout sama na sebe je to v cajku, ale jakmile můžu panikařit, tak to s vypětím všech sil dělám. Blbej zvyk.
Navíc to bude celou cestu - už tam budemeeee? Proč je to tak dlouhá cestaaa? Musím vymyslet nějakou zábavu. Světlým bodem programu je Ikea a losos v Brně.
Jdu balit, snad to přežijem bez cukání oka :-)
Školka
Vypadá to, že dítko bude opět školkou povinné. Tentokrát státní ústav, sedm minut chůze od domova. Nejzazší nástup na devátou ranní (uff, i tak budem mít hoňky, aby tam byl včas), už žádný dělání svačin do krabiček (JOOO), věkově přiměřený vrstevníci, kroužek keramiky, obrovská zahrada a vůbec.
Počkáme až se přeženou chřipky. Příští týden nás stejně čeká cesta do Ostravy za tetou a až se vrátíme mohl by vyrazit. Trošku problém bude kvůli očkování, ale to nějak pořešíme a pak už nás zase čeká režim. Vstávání na budíka a tak. Vlastně nevím jestli se na to těším, ale nemůžu bejt sobec.
Počkáme až se přeženou chřipky. Příští týden nás stejně čeká cesta do Ostravy za tetou a až se vrátíme mohl by vyrazit. Trošku problém bude kvůli očkování, ale to nějak pořešíme a pak už nás zase čeká režim. Vstávání na budíka a tak. Vlastně nevím jestli se na to těším, ale nemůžu bejt sobec.
Lyžník
Když jsem se v týdnu odhodlala, že sbalim děcka a pojedem někam, kde zaplatím Čudleti instruktora, tak se mi pani v lyžařský škole vysmála, že objednávaji na dva týdny dopředu. Inu dobrá.
Na sobotu si muž domluvil zedníka a že by bylo fajn, kdybysme mohli někam vypadnout. Takže pokus číslo dvě. Povedlo se mi na jednu hodinu domluvit školu, půjčili jsme lyže a babička mi vytrhla trn z paty, protože chtěla jet s náma. Bez ní by to bylo o poznání krušnější a já bych byla o něco nasranější.
Když jsme dorazili na svah, pán mi oznámil, že by bylo lepší, kdybysme šli od dvou. Zaskřípala jsem zubama, obula si lyže a hodinku jezdila s čudlem sama. Vyčerpala jsem na to dávku optimismu a nadšení asi tak na týden dopředu, protože jsem pořád poslouchala - už nechci jezdit, už pujdem domu, mě to nebaví. Přitom jsme dělali kraviny a smál se celou dobu, ale k mamince si to dovolit může. Naučil se bezpečně zastavit v pluhu. ndtruktorka s ním pak trénovala zatáčení, ale moc se to nepohnulu. Každopádně jsme odcházeli s tím, že v brzo pojedem zas. Aspoň tak.
Zato Pizejska. Škoda mluvit. Ona nesnáší terén. Nesnáší, když na ni sněží. Nesnáší, když musí ve sněhu chodit, bulí jakmile se s ní pohnou boby. Celou dobu chtěla nosit, nebo řvala, aby všichni věděli jak má zlou a ošklivou matku a když si Čudle dovolilo hodit na ní kouli, bylo dílo dokonáno a vypadalo to, jako když jí minimálně zlomil ruku. Čí to dítě je??
Na sobotu si muž domluvil zedníka a že by bylo fajn, kdybysme mohli někam vypadnout. Takže pokus číslo dvě. Povedlo se mi na jednu hodinu domluvit školu, půjčili jsme lyže a babička mi vytrhla trn z paty, protože chtěla jet s náma. Bez ní by to bylo o poznání krušnější a já bych byla o něco nasranější.
Když jsme dorazili na svah, pán mi oznámil, že by bylo lepší, kdybysme šli od dvou. Zaskřípala jsem zubama, obula si lyže a hodinku jezdila s čudlem sama. Vyčerpala jsem na to dávku optimismu a nadšení asi tak na týden dopředu, protože jsem pořád poslouchala - už nechci jezdit, už pujdem domu, mě to nebaví. Přitom jsme dělali kraviny a smál se celou dobu, ale k mamince si to dovolit může. Naučil se bezpečně zastavit v pluhu. ndtruktorka s ním pak trénovala zatáčení, ale moc se to nepohnulu. Každopádně jsme odcházeli s tím, že v brzo pojedem zas. Aspoň tak.
Zato Pizejska. Škoda mluvit. Ona nesnáší terén. Nesnáší, když na ni sněží. Nesnáší, když musí ve sněhu chodit, bulí jakmile se s ní pohnou boby. Celou dobu chtěla nosit, nebo řvala, aby všichni věděli jak má zlou a ošklivou matku a když si Čudle dovolilo hodit na ní kouli, bylo dílo dokonáno a vypadalo to, jako když jí minimálně zlomil ruku. Čí to dítě je??
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)