Druhý kolo

Dva dny za sebou jsem spala do deseti (ooo díky za samostatné děti) a další večer mi otrnulo. Noční ticho jsem se rozhodla využít k načtení Človíčka na diktafon (nikdy jsem si nevšimla, že jsou tam tak divně šroubovaný věty a sloh žáka páté třídy). Kolem jedný jsem lezla pod peřinu ke Škub. Bylo tam tepleji než by bylo zdrávo. Než jsem stihla přemýšlet o teploměru, tak začala chrchlat a už se zase vezeme.

Dvě poloprobdělí noci se Škub, kdy jí tekla rýma do krku a dávila se. Další noc si střihly na půl s Pizejskou a dnešní noc si užila hlavně Pizejska. "Maminko nemůžu tady dejchat" mě dokonale probralo a tak jsme se dívali jak do Budějic a Rakouska veze vlak nový Škodovky a jak hodně svítí nádraží a jak nám pánové vylili desku k prodejně a vůbec. Do toho uplakaná Škub s teplotou, která toužila jen a jen po mě a kupodivu pro ní těch patnáct stupňů v obýváku nebylo ideálních. Tohle je strašná nevýhoda vícedětnosti. Člověk aby se rozpůlil.

Nakonec natopila i Pizejska a Škub na gauči né a né zabrat a bylo to prostě super.

Ráno jsme naklusali k doktoru, aby je před víkendem poslechl, protože ten průduškovej kašel mi trhá uši i plíce. Tam na mě klekla sestra, že Čudle neni očkovaný a že musim podepsat nějaký lejstro a že ho do školky nemám dávat. Bylo evidentní, že doktor s tím nesouhlasí, ale mlčel. Inu podepsala jsem a na hygieně jsem si ověřila, že sestra mě prostě jen buzeruje. Nic to ovšem nemění na tom, že Čudle zůstane další (třetí!!) týden doma, protože stále ještě není fit.

Příště už snad o něčem z čeho nebudou stříkat bacily.

Když tygra bolí zuby

Od pátka na mně visí, leze za mnou a řve a řve pláče a pláče dokud ji nevezmu. Povalujeme se v posteli, tulíme se a muchláme pod peřinou.  Kojím ji prakticky nonstop celý den a celou noc. Škoda jen, že ty nový zuby ještě moc neovládá. A teď když to píšu, tak, mě napadá, proč já jsem jí sakra ještě nedala homeopatika?? Budiž mi omluvou, že poslední dny reaguju už jenom na světlo.

Spánková deprivace

Celý víkend strávily děti u babičky. Pravda to nejmenší se vracelo na noc, ale jedno dítě žádný dítě. První večer a velkou část noci jsem strávila s homeopatií a bachovkama, protože se přece vyspim zejtra, to je jasný.

"Jo, a prosím, nedávejte jí hrozno, ono jí nedělá dobře."
....
"Dala si s dětma trochu hrozna, děsně jí chutnalo."
....
kolem půl jedné ráno mi proběhne hlavou - to dítě divně přepolyká, asi jí teče rýma do krku.. o deset vteřin později muž "ty hele, ona nějak divně přepolyká" a jak tu myšlenku zhmotnil, tak ze mě vylítlo "BUDE ZVRACET!!"
Jasně, nestihli jsme to. Muž převlékl postel a vydrbal matraci a já konejšila vyplesklý dítě. Že vyzvracela spoustu hrozna asi říkat nemusím. Juch. Moc jsem toho nenaspala, hystericky jsem měla strach, že bude znovu zvracet a udáví se.

Z neděle na pondělí u nás přespala laryngitida. Spala jsem velmi přerušovaně tři hodiny, protože v pěti stupních mi byla kupodivu brutální kosa. Muž se probudil s parádní chřipkou, čímž se pasoval na pozici pokusnýho králíka. Vysypala jsem na stůl svoje bohatství v homeopatických kuličkách a vybrala tu pravou. V poledne si Gymplačka vzala holky a já naspala další dvě hodiny.

Další noc jsem strávila s Čudlem a filmama. Dali jsme Karlíka a továrnu na čokoládu (och) a Příšerky s.r.o, koukali jsme do jedný a pak v noci hodně kašlal, já usnula kolem čtvrté. Tři a půl hodinky spánku. Naivní představa, že si lehnu po obědě s dětma.. Spala jen nejmenší a já usnula na dvacet minut.

Naděje, že třetí noc bude v cajku se též ukázaly liché. Ta mrcha tady brousila kolem a nenašla nejspíš lepší místo k přespání než opět nás a tak jsem od půl jedné koukali z terasy na vlaky a letadla a opět jsem spala v nějakých sedmi stupních. Ale naspala jsem každopádně víc - nějakých pět hodin.

A teď koukám na spící Čudle, ve kterym to chrčí na všechny strany a minimálně do jedný tu budu zevlovat, protože kritický čas je půl jedné a pak když to dobře půjde, budu dneska spát jako normální člověk. Kupodivu mi to zatím neleze na mozek a všechno šlape jak má, ale nevím kolik dalších takových nocí vydržím.