Následující týden jsme proflákali doma, bylo pod mrakem a tak jsme nedělali prakticky nic. Nějaký šolíchání na zahrádce, praní a ani jsem nevěděla jak, ale byla sobota a bylo třeba děti (dvě) odlifrovat na týden s babičkou.
Na ten týden jsme měli velkolepé plány. Tedy hlavně muž. Toužil po Dánsku. Já koneckonců taky. Bohužel se situace v kanceláři nevyvrbila úplně podle představ a tak bylo třeba změnit plány. A to pěkně od podlahy, takže jsme si místo dovolený naordinovali týden dřiny na baráku. Škub nám celý týden dělala z kočárku stavební dozor. Všude je rozděláno a nic hotovo, (což mě vytáčí, ale bohužel všechno souvisí se vším). Příští týden nás čekají betony a zateplení jedný stěny domu. Na zahrádce, zbývá čelní stěna garáže a čeká na stavební povolení, abysme mohli strhnout i tu, protože prádelna, přístěnek za ní a velká část garáže patří dávné minulosti. Takže za týden dětské nepřítomnosti jsme zbourali co šlo :-) i to je cesta.
Pak se vrátili miláčkové, užili jsme si poslední dva dny prázdnin a zase jsme naskočili do normálního režimu. Teď ještě posháním nějaký kroužky a už to pošlape jako hodinky. Musim přiznat, že jsme moc ráda, že má Čudle před sebou ještě dva roky školky, protože se na úvazek v podobě školy necítím.
Pavoučí dům
Prázdninová komprese 2
Naposled jsem skončila před odjezdem na pronajatou chalupu. Ten týden byl až děsivej. Dům byl na samotě u lesa. Nijak extra udržovaný, viděla jsem největší pavouky ve svym životě. Nejhnusnější byl nepochybně Ludva v odpadkovym koši na záchodě. Nebyla jsem takovej frajer, abych ho tam nechala, takže jsem ho zneškodnila asi ze tří metrů nějakym postřikem na vosy. Zbytek pobytu jsem kontrolovala jeho mrtvolku, protože na to abych ho vynesla ven jsem neměla koule. Pavouků bylo opravdu hodně, vždycky odněkud skočil, nejčastěji z okna, když jsem ho otvírala. První den jsem jich zabila 37 a pak jsem přestala počítat. Do kolika pavučin jsem se zamotala vám neprozradím, ale v půlce pobytu jsem měla pocit, že se ze mě stane obří kokon. Díky bohu další zvířátka, který s náma žily nebyly blechy ani štěnice. Výběr se omezil na potravinový moly, hejna komárů a mravence.
Šicí stroj nezahálel. Ušila jsem potah na miminčí peřinu (Škub je naše první dítě, který disponuje dětskou peřinou). Pokračovala jsem potahem na dětský houpací křeslo (který jsem přitáhla ze sběrňáku) a budu ho muset předělat, protože teprve, když jsem ho došila, tak mě napadlo jak to udělat mnohem líp. Ušila jsem Pizejsce šaty a udělala jsem několik střihů na bosoboty, ale ještě jsem nenašla tn správnej.
Taky jsem stihla ztratit dvě stovky po cestě na nanuka. Ještěže jsem měla pár drobných na kočáře, protože do prvního obchodu to byly tři kiláky a nejsem si jistá, co by miláčci řekli na to, že jdem zpátky aniž si cokoliv koupíme.
Každopádně, bylo to vzrůšo. Třeba když jsem se dívala sama venku jak padaji hvězdy a v roští pořád něco šustilo a já byla posraná až za ušima, co kde vyběhne a odtáhne mě to do nory. Ale užili jsme si to a to je hlavní.
Naposled jsem skončila před odjezdem na pronajatou chalupu. Ten týden byl až děsivej. Dům byl na samotě u lesa. Nijak extra udržovaný, viděla jsem největší pavouky ve svym životě. Nejhnusnější byl nepochybně Ludva v odpadkovym koši na záchodě. Nebyla jsem takovej frajer, abych ho tam nechala, takže jsem ho zneškodnila asi ze tří metrů nějakym postřikem na vosy. Zbytek pobytu jsem kontrolovala jeho mrtvolku, protože na to abych ho vynesla ven jsem neměla koule. Pavouků bylo opravdu hodně, vždycky odněkud skočil, nejčastěji z okna, když jsem ho otvírala. První den jsem jich zabila 37 a pak jsem přestala počítat. Do kolika pavučin jsem se zamotala vám neprozradím, ale v půlce pobytu jsem měla pocit, že se ze mě stane obří kokon. Díky bohu další zvířátka, který s náma žily nebyly blechy ani štěnice. Výběr se omezil na potravinový moly, hejna komárů a mravence.
Šicí stroj nezahálel. Ušila jsem potah na miminčí peřinu (Škub je naše první dítě, který disponuje dětskou peřinou). Pokračovala jsem potahem na dětský houpací křeslo (který jsem přitáhla ze sběrňáku) a budu ho muset předělat, protože teprve, když jsem ho došila, tak mě napadlo jak to udělat mnohem líp. Ušila jsem Pizejsce šaty a udělala jsem několik střihů na bosoboty, ale ještě jsem nenašla tn správnej.
Taky jsem stihla ztratit dvě stovky po cestě na nanuka. Ještěže jsem měla pár drobných na kočáře, protože do prvního obchodu to byly tři kiláky a nejsem si jistá, co by miláčci řekli na to, že jdem zpátky aniž si cokoliv koupíme.
Každopádně, bylo to vzrůšo. Třeba když jsem se dívala sama venku jak padaji hvězdy a v roští pořád něco šustilo a já byla posraná až za ušima, co kde vyběhne a odtáhne mě to do nory. Ale užili jsme si to a to je hlavní.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)