Koukam, že zaheslovat blog není vůbec sranda. Vlastně existuje jen možnost, že bude přístupný vybraným uživatelům, kteří mají google účet, což mi přijde diskriminační a navíc neexistuje možnost, jak dodatečné kontaktovat majitele zamčených stranek. Nebo mi zůstává utajená.
Musím vymyslet, co s tím provedu. Zvažuju přesměrování na něco, co bude jen na heslo. Nebo holt budu muset přijmout podmínky blogspotu. Přijímám připomínky a nápady, jak z toho elegantně vybruslit :-)
O heslo nebo přístup, podle toho co vymyslím, si prosím pište na ela-blog@seznam.cz
Inkognito
Dějou se divný věci. Černý jako nejhlubší noc a studený až brní celé tělo. Asi potřebuju psát, aby situace byla přehlednější, abych si některý věci ujasnila, abych se sebrala a abych byla odvážná. Nicméně sem to nejde. Chodí sem pár lidí, co mě znají osobně a kdyby měli přehled, zabilo by mě to.
Zbývají dvě možnosti. Tady to zamknu a budu pokračovat pod zámkem. Nebo to tu zachovám, jednou za x přispěju a uteču se schovat pod nějaké alterego.
A teď babo raď :-)
A teď babo raď :-)
Škubka "mluví"
Dávala si na čas, ale v posledním měsící se s ní konečně dá domluvit. Pravda slovník nemá nijak široký, protože o všechno si umí nějak neslovně říct nebo ukázat, takže ji to nenutí. Článek bude zřejmě nezáživný, ale pro uchování vzpomínek nutný :-)
Jedno z prvních slov vůbec, když pomineme zvuky zvířat, bylo TIPÍ, čímž oznámila, že chce podat skleničku a během týdne to vytunila na "ČUS". Jakože vodou pohrdá a matko dej džus. Mimochodem první zvíře jehož zvuk dokázala opakovat nebyl žádný pes ani kráva, anébrž krocan, kterýho nikdy na živo neviděla.
Teď máme HEJE, HOJÍÍ (jakože Jolí), BÁCH (brácha), POŠ (proč? a je to zábavný jak se ptá jen ze setrvačnosti a odpověď nečeká), POŤ, PES, AUTÍ, ASI (vlasy), OČÍ (oči), EVMA (helma), OLO (kolo), OFÍ (žofie), PIŠÍ (prší i ve smyslu sprcha), TÁ (já), OBLÍ (obleču si sama), MÁM (nejčastěji, když jí krmím a ona má plnou pusu), klasika babi, děda, mami, tati, OTY (boty), PÁM a PANÍ (pám říkala i Pizejska), NĚCH (sněch jakože králík), PÁC (chce si plácnout při odchodu), AHOJÍ a TAU případně TAUÍ, PICE (čepice), PUČÍ, TYBA (ryba), PÍČ (míč), ŽÍC (pochází ze lžíce, jakýkoliv nástroj k jídlu), AŠÍ (mašina), A-HÁ případně HA-HÁ (kůň), CHYTÍ - velmi frekvetované večer, když chce podat ruku do postýlky, ŤAPY (kupodivu jsou to boty), nejčastěji je teď u nás ale slyšet ANÍ? AHOJÍ - s telefonem/kalkulačkou/čímkoliv u ucha, neb Gymplačka je ve Francii a je nutno jí pravidelně volat :-)
Nejveselejší je asi OPIČ, dlouho mi trvalo, než jsem pochopila. Totiž Pizejska má plyšovou opici, chcete-li OPIČku. Škubka sice nemá opici, ale to jí nebrání, aby svýho plyšovýho zajíce nazývala OPIČem. A než jsem to zveřejnila z opiče se stala slabikovaná OPI-CE.
Tolik památeční okénko.
Konec matkozáznamů.
Jedno z prvních slov vůbec, když pomineme zvuky zvířat, bylo TIPÍ, čímž oznámila, že chce podat skleničku a během týdne to vytunila na "ČUS". Jakože vodou pohrdá a matko dej džus. Mimochodem první zvíře jehož zvuk dokázala opakovat nebyl žádný pes ani kráva, anébrž krocan, kterýho nikdy na živo neviděla.
Teď máme HEJE, HOJÍÍ (jakože Jolí), BÁCH (brácha), POŠ (proč? a je to zábavný jak se ptá jen ze setrvačnosti a odpověď nečeká), POŤ, PES, AUTÍ, ASI (vlasy), OČÍ (oči), EVMA (helma), OLO (kolo), OFÍ (žofie), PIŠÍ (prší i ve smyslu sprcha), TÁ (já), OBLÍ (obleču si sama), MÁM (nejčastěji, když jí krmím a ona má plnou pusu), klasika babi, děda, mami, tati, OTY (boty), PÁM a PANÍ (pám říkala i Pizejska), NĚCH (sněch jakože králík), PÁC (chce si plácnout při odchodu), AHOJÍ a TAU případně TAUÍ, PICE (čepice), PUČÍ, TYBA (ryba), PÍČ (míč), ŽÍC (pochází ze lžíce, jakýkoliv nástroj k jídlu), AŠÍ (mašina), A-HÁ případně HA-HÁ (kůň), CHYTÍ - velmi frekvetované večer, když chce podat ruku do postýlky, ŤAPY (kupodivu jsou to boty), nejčastěji je teď u nás ale slyšet ANÍ? AHOJÍ - s telefonem/kalkulačkou/čímkoliv u ucha, neb Gymplačka je ve Francii a je nutno jí pravidelně volat :-)
Nejveselejší je asi OPIČ, dlouho mi trvalo, než jsem pochopila. Totiž Pizejska má plyšovou opici, chcete-li OPIČku. Škubka sice nemá opici, ale to jí nebrání, aby svýho plyšovýho zajíce nazývala OPIČem. A než jsem to zveřejnila z opiče se stala slabikovaná OPI-CE.
Tolik památeční okénko.
Konec matkozáznamů.
Veselé příhody
To jsem se takhle rozhodla po dlouhé alternativní léčbě kámošek kvasinek, že vyrazím ku doktoru. Větší část cirkusu samozřejmě se mnou. Holčičky seděly, ani nedutaly, takže byly pochváleny a dostaly obrázky, načež Pizejska rezolutně oznámila, že má ještě bráchu, ať sestra navalí obrázek i pro něj.
Vypluly jsme z ordinace a zamířily rovnou do lékárny, kde bylo asi bambilion lidí. Stojíme ve frontě, děvečky se začínají nudit. Přitočí se k nám paní před námi.
- Ty máš pěkný obrázek, kde jsi ho vzala?
- Dostala jsem ho od doktora.
- Ty jsi byla u doktora? Co ti dělal?
volume 100% +
- Já ne, maminka tam byla se zadkem!
A po cestě domů.
- Maminko? byla jsi u doktora statečná?
- Hmm, asi jo.
- NEBYLA, jinak bys taky dostala obrázek!
Vypluly jsme z ordinace a zamířily rovnou do lékárny, kde bylo asi bambilion lidí. Stojíme ve frontě, děvečky se začínají nudit. Přitočí se k nám paní před námi.
- Ty máš pěkný obrázek, kde jsi ho vzala?
- Dostala jsem ho od doktora.
- Ty jsi byla u doktora? Co ti dělal?
volume 100% +
- Já ne, maminka tam byla se zadkem!
A po cestě domů.
- Maminko? byla jsi u doktora statečná?
- Hmm, asi jo.
- NEBYLA, jinak bys taky dostala obrázek!
Challenge accepted
Bojim se, že už mám příliš zakrnělou hlavu. Vědomí, že půlka ročníku nedojde k prvním zkouškám mi taky na klidu nepřidá. A o množství informací, které je potřeba vstřebat a které ještě přibudou až přijde víkend lékařského minima... Hmm.
Ale hřeje mě to na srdci.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)