Po roce jsem se dozvěděla, jak se jmenuje ta keřokytka, co ji máme na zahrádce a co se mě na to všichni ptaji. Je to mahonie. Světlo do téhle otázky vnesla sestra v nemocnici.
A druhý o něco důležitější poznatek - mahonie neni jedovatá, ani pro pididěti jako Pizejska. To zas osvětlili na toxikologický lince, kam volala doktorka, když jí muž dovezl dítě s fialovou pusou a rukama.
Zubař
Na pátek jsem měla naplánovaný poslední předporodní termín u zubaře. Ptal se mě, jesli to zvládnu, jestli vydržim hodinku ležet a já bezstarostně mávala rukou. Bez problémů, nikdy se mi nestalo, že by m něco dělalo obtíže, takže v pohodě, neni problém, dorazím.
Zalehla jsme na křeslo, píchnul mi umrtvovačku a jal se kuchat zub, který mě bolí jako sfiň. Vyvrtal mi to a že mi bude čistit kanálky. Než ošem stihl začít, polilo mě studeno a zatočila se mi hlava. Chvíli se mnou šíboval na zubařskym křesle a hledal polohu, kdy mi bude líp. Nebylo mi líp. Ba dokonce, bylo mi hůř. Sestra mi změřila tlak.
- Sedmdesát, sedmdesát pět. Hlásila doktorovi
- Dolní? tak to je dobrý.
- Ne, horní.
Chvíli se mi udělalo líp, aby to zas mohlo být horší. Přemýšlela jsem jestli omdlím, nebo to ustojím. Doktor vyhrožoval sanitkou a pak poslal sestru do lékárny aspoň pro glukozu, protože jsem nesnídala. Donutili mě vypít kelímek. (to mám za tu cukrovku)
Po dvacetiminutový komedii se mi udělalo konečně vcelku dobře. Za položiva a v sedě mi dodělal to nejnutnější, aby mohl zub zavřít a já bez větších bolestí přežila do dalšího prosincovýho termínu.
Domu mě odmítali pustit bez doprovodu, takže jsem slibovala hory doly černej les, abych na parkovišti pokradmu sedla do žofii a odjela, neb muž byl u mudra s Čudletem a od zubaře to mám co by kamenem dohodil, takže se mi nechtělo nikoho otravovat. Každopádně, když za mnou zapadly dveře, řekla bych, že se panu zubaři velmi ulevilo.
Zalehla jsme na křeslo, píchnul mi umrtvovačku a jal se kuchat zub, který mě bolí jako sfiň. Vyvrtal mi to a že mi bude čistit kanálky. Než ošem stihl začít, polilo mě studeno a zatočila se mi hlava. Chvíli se mnou šíboval na zubařskym křesle a hledal polohu, kdy mi bude líp. Nebylo mi líp. Ba dokonce, bylo mi hůř. Sestra mi změřila tlak.
- Sedmdesát, sedmdesát pět. Hlásila doktorovi
- Dolní? tak to je dobrý.
- Ne, horní.
Chvíli se mi udělalo líp, aby to zas mohlo být horší. Přemýšlela jsem jestli omdlím, nebo to ustojím. Doktor vyhrožoval sanitkou a pak poslal sestru do lékárny aspoň pro glukozu, protože jsem nesnídala. Donutili mě vypít kelímek. (to mám za tu cukrovku)
Po dvacetiminutový komedii se mi udělalo konečně vcelku dobře. Za položiva a v sedě mi dodělal to nejnutnější, aby mohl zub zavřít a já bez větších bolestí přežila do dalšího prosincovýho termínu.
Domu mě odmítali pustit bez doprovodu, takže jsem slibovala hory doly černej les, abych na parkovišti pokradmu sedla do žofii a odjela, neb muž byl u mudra s Čudletem a od zubaře to mám co by kamenem dohodil, takže se mi nechtělo nikoho otravovat. Každopádně, když za mnou zapadly dveře, řekla bych, že se panu zubaři velmi ulevilo.
...
Mám hroznej vztek. Po dvou týdnech doma Čudle neni lepší - naopak je horší. Úporný noční kašel se změnil v kašel laryngitickej. Nemůže dýchat, mě chvílema popadají záchvaty hyterie, do toho únava, protože už dva týdny jsme slušně nespali. Doktor krčí ramenama a neděje se nic.
Přece neni normální, aby byl neustále nemocnej. Minimálně jeden týden z měsíce stráví marozenim. Jasně, děti prostě jsou nemocný, ale tohle?? Navíc já na to jeho noční dušení prostě nemám, jo jsem srab. Nesu to hodně těžce, určitě tomu nahrává i únava a hormony. A to ho vždycky s laryngytidou hodím na krk muži. On s ním spí, hlídá ho a já zavírám všechny dveře, abych nic neslyšela. Přesto mě polejvá hrůza kdykoliv v noci zakašle a napínám uši do tmy v očekávání věcí příštích.
Přemýšlím jak to řešit. Smířit se, že to tak je a přijmout to jako normální? Najít homeopata? Změnit dětskýho? Chtít nějaký vyšetření? Koupit nějaký sajrajt na podpoření imunity?
Pravda s uchem byly taky problémy a doktor nic, dokud jsem dítě nedotáhla na ušní, kam jít ale teď?
Pořád mi z toho vychází, že náš dětskej neni úplně super. Všechno léčí stylem - mucosolvan a do konce týdne doma a hlavne přijďte v pondělí na to očkování.. Nějak mu nevěřim ani nos mezi očima, takže prvním krokem by nejspíš měla být změna dětskýho. Na druhou stranu nevím, jestli ze mě ten strach z laryngitidy nedělá hysterku a já to celý jen nenafukuju, neumím se k tomu stavět neutrálně.
Tak či onak, jsem z toho všeho vyčerpaná, unavená. Mám pocit, že doktor na to kašle, ale zároveň si říkám, že děti jsou přece nemocný a já bych neměla vychylovat. Bojím se toho co bude až bude o dítě víc a Čudle neustále na hromadě.
Ach jo.
Mimochodem, dneska volali urgentně z laboratoře, že muž má v krku masivní nález streptokoka a hemophila a je potřeba posílit antibiotika. Doufám, že to nechytneme, nejradši bych sbalila Čudle a jela k Dědovi, ale co já s laryngitidou sama uprostřed polí? Sakra.
Přece neni normální, aby byl neustále nemocnej. Minimálně jeden týden z měsíce stráví marozenim. Jasně, děti prostě jsou nemocný, ale tohle?? Navíc já na to jeho noční dušení prostě nemám, jo jsem srab. Nesu to hodně těžce, určitě tomu nahrává i únava a hormony. A to ho vždycky s laryngytidou hodím na krk muži. On s ním spí, hlídá ho a já zavírám všechny dveře, abych nic neslyšela. Přesto mě polejvá hrůza kdykoliv v noci zakašle a napínám uši do tmy v očekávání věcí příštích.
Přemýšlím jak to řešit. Smířit se, že to tak je a přijmout to jako normální? Najít homeopata? Změnit dětskýho? Chtít nějaký vyšetření? Koupit nějaký sajrajt na podpoření imunity?
Pravda s uchem byly taky problémy a doktor nic, dokud jsem dítě nedotáhla na ušní, kam jít ale teď?
Pořád mi z toho vychází, že náš dětskej neni úplně super. Všechno léčí stylem - mucosolvan a do konce týdne doma a hlavne přijďte v pondělí na to očkování.. Nějak mu nevěřim ani nos mezi očima, takže prvním krokem by nejspíš měla být změna dětskýho. Na druhou stranu nevím, jestli ze mě ten strach z laryngitidy nedělá hysterku a já to celý jen nenafukuju, neumím se k tomu stavět neutrálně.
Tak či onak, jsem z toho všeho vyčerpaná, unavená. Mám pocit, že doktor na to kašle, ale zároveň si říkám, že děti jsou přece nemocný a já bych neměla vychylovat. Bojím se toho co bude až bude o dítě víc a Čudle neustále na hromadě.
Ach jo.
Mimochodem, dneska volali urgentně z laboratoře, že muž má v krku masivní nález streptokoka a hemophila a je potřeba posílit antibiotika. Doufám, že to nechytneme, nejradši bych sbalila Čudle a jela k Dědovi, ale co já s laryngitidou sama uprostřed polí? Sakra.
Další kolo
Muž celou noc nespal a ráno se vydal k doktoru. Muselo mu být ouvej, když si po deseti letech vzpomněl, kde je registrovaný. Vrátil se po čtyřech hodinách s tím, že doktor už hodně dlouho neviděl takovou hnusnou angínu.
Čudle bylo u doktora včera. Ten evidentně neví co dítěti je. Neřekl mi prakticky nic, ani kdy mám znovu přijít, prý podle stavu, takže ani neví jestli očekává zhoršení nebo zlepšení. Mno. Každopádně průběh má stejný jako muž, takže zvažuju, že ho večer vezmu na pohotovost.. Nebylo by to poprvé co doktor přehlídl angínu.
Já jsem napsala minulý článek se smrtí na jazyku a ráno jsem se vzbudila čerstvá, odpočatá a pomineme-li bolest v krku, tak mi neni nic.
Pizejska se stále drží, ale pro sichr jsem ji odvezla k našim, protože další týden nebo dva nemoci už bych nedala.
Snad se to brzo přežene.
Čudle bylo u doktora včera. Ten evidentně neví co dítěti je. Neřekl mi prakticky nic, ani kdy mám znovu přijít, prý podle stavu, takže ani neví jestli očekává zhoršení nebo zlepšení. Mno. Každopádně průběh má stejný jako muž, takže zvažuju, že ho večer vezmu na pohotovost.. Nebylo by to poprvé co doktor přehlídl angínu.
Já jsem napsala minulý článek se smrtí na jazyku a ráno jsem se vzbudila čerstvá, odpočatá a pomineme-li bolest v krku, tak mi neni nic.
Pizejska se stále drží, ale pro sichr jsem ji odvezla k našim, protože další týden nebo dva nemoci už bych nedala.
Snad se to brzo přežene.
Chřipka
Minulý čtvrtek jsme ze školky dojeli nakoupit a Čudle zalezl do postele a usnul. Zlý znamení. Lehce natopil a když se vzbudil jen plakal. Proplakal celou noc, já byla strašně nervozní a samozřejmě jsem nespala, dokud jsem si s ním nelehla na gauč. Ani pak to nebylo slavný. Budil se každých 20 minut s ukrutným pláčem. Ráno vypadal jako smrt s obříma černýma kruhama pod očima. Opět kňučel, že ho všechno bolí a "maminko, co se to se mnou děje". Došlo mi, že má regulérní chřipku.
V pondělí začala soplit Pizejska, ulevilo se mi, neb na ni to evidentně sedlo jen v podobě virozy. Noci ovšem zůstali stejně blbé, co chvíli ukrutný pláč a kašel. Muž si stihl též pochytit svýho bacila, ale nějak to přechodil či co.
Z pátka na sobotu bylo divně mně. Nic mě nebolelo, ale nebylo mi dobře po těle. V noci jsem byla velmi nepříjemná na nebohé Čudle, neb po týdnu nevyspání a s tímhle divným stavem jsem to úplně nezvládla. Ráno mi houpal tlak, a pak mi došlo, že záda a všechno mě nebolí z nevyspání nebo spaní s dětma v naší posteli, ale že mě Čudle podarovalo nějakym pěkně vypasenym virem. Třikrát sláva. Dnešní ráno jsem prozvracela a vyslala jsem muže do lekarny, aby mi dovezl něco na žaludek. Když se vrátil se známou růžovofialovou krabičkou, neříkala jsem nic. Odhodlaně ji otevřel, že mě teda nadopuje a neveřil vlasním očím - "ty vole to sou lízátka??!!," smála jsem se. "Říkal jsem jí, že to nejsou nevolnosti, ale že máš chřipku a ona řikala, že nic jinýho mi dát nemůže. Ježiši, LÍZÁTKA." Jedno jsem statečně slízala. A teď tu ležím, neschopná se ani otočit, (protože růžová tabletka je zakázaná a paralen je na nic) Pizejska mi tútá na nos a píchá mě do očí, případně hraje (se mnou) berany buc.
Trochu doufám, že mě spasí ten VELKEJ steak, kterej jsem si před hodinou a půl objednala, a kterej se někde courá. (což je vlastně dobře, protože je šance, že ho dovezou, až budou děti spát a nesežerou mi ho)
V pondělí začala soplit Pizejska, ulevilo se mi, neb na ni to evidentně sedlo jen v podobě virozy. Noci ovšem zůstali stejně blbé, co chvíli ukrutný pláč a kašel. Muž si stihl též pochytit svýho bacila, ale nějak to přechodil či co.
Z pátka na sobotu bylo divně mně. Nic mě nebolelo, ale nebylo mi dobře po těle. V noci jsem byla velmi nepříjemná na nebohé Čudle, neb po týdnu nevyspání a s tímhle divným stavem jsem to úplně nezvládla. Ráno mi houpal tlak, a pak mi došlo, že záda a všechno mě nebolí z nevyspání nebo spaní s dětma v naší posteli, ale že mě Čudle podarovalo nějakym pěkně vypasenym virem. Třikrát sláva. Dnešní ráno jsem prozvracela a vyslala jsem muže do lekarny, aby mi dovezl něco na žaludek. Když se vrátil se známou růžovofialovou krabičkou, neříkala jsem nic. Odhodlaně ji otevřel, že mě teda nadopuje a neveřil vlasním očím - "ty vole to sou lízátka??!!," smála jsem se. "Říkal jsem jí, že to nejsou nevolnosti, ale že máš chřipku a ona řikala, že nic jinýho mi dát nemůže. Ježiši, LÍZÁTKA." Jedno jsem statečně slízala. A teď tu ležím, neschopná se ani otočit, (protože růžová tabletka je zakázaná a paralen je na nic) Pizejska mi tútá na nos a píchá mě do očí, případně hraje (se mnou) berany buc.
Trochu doufám, že mě spasí ten VELKEJ steak, kterej jsem si před hodinou a půl objednala, a kterej se někde courá. (což je vlastně dobře, protože je šance, že ho dovezou, až budou děti spát a nesežerou mi ho)
Podivnosti
Škola oznámí podmínky pro přijetí. Přijme 30 studentů, kteří splní písemnou přijímací zkoušku na 50 bodů.
Proč nepřijmou někoho kdo získá 62 bodů a umístí se na 26. místě?
V dopise stojí, že škola se rozhodla přijmout 30 lidí, kteří splní 50 bodů, že uchazeč má 62 bodů a skončil na 26. místě a že se nepřijímá. Zdá se jen mně, že to postrádá logiku?
Ani odvolání nepomohlo. Ale zase si říkám, jestli s takovým přístupem je o co stát.
Proč nepřijmou někoho kdo získá 62 bodů a umístí se na 26. místě?
V dopise stojí, že škola se rozhodla přijmout 30 lidí, kteří splní 50 bodů, že uchazeč má 62 bodů a skončil na 26. místě a že se nepřijímá. Zdá se jen mně, že to postrádá logiku?
Ani odvolání nepomohlo. Ale zase si říkám, jestli s takovým přístupem je o co stát.
Jsem nezodpovědná a lehkovážná
Když jsem naklusala na "pravidelnou" prohlídku, doktor mě přivítal slovy - já už myslel, že jste začala chodit jinam. Následně otevřel papíry a konstatoval - vždyť jste tu měla být už před měsícem. Pak přišly testy na cukr, což mu muselo být jasný co odpovim, protože ani minule jsem na nich nebyla a nakonec se dožadoval výsledků z velkýho ultrazvuku, který mám bůh ví kde.
Chvílema to vypadalo, že mi naseká na holou. Sypala jsem si statečně popel na hlavu, až se trochu uklidnil. Ovšem jen dokud nezjistil, že - ježiši, vy už máte mít dávno nabraný krve.
A pak už se to vezlo, protože ultrazvuk prásknul, že placenta je na pěkně blbym místě. Zakázal mi všechno a přikázal ležení. Muži vzkázal, že si máme po večerech povídat. Postrašil mě císařem a nakázal mi, že za týden musim přijít, aby se vidělo jestli se placenta uráčí přestěhovat. Juch.
Tak uvidíme, jestli víkendový výšlap na boubínskou rozhlednu (který jsem ovšem v půlce vzdala) donutil tu bestii popolézt o kus výš a přestat překážet. Myšlenka na císaře mě docela děsí.
Chvílema to vypadalo, že mi naseká na holou. Sypala jsem si statečně popel na hlavu, až se trochu uklidnil. Ovšem jen dokud nezjistil, že - ježiši, vy už máte mít dávno nabraný krve.
A pak už se to vezlo, protože ultrazvuk prásknul, že placenta je na pěkně blbym místě. Zakázal mi všechno a přikázal ležení. Muži vzkázal, že si máme po večerech povídat. Postrašil mě císařem a nakázal mi, že za týden musim přijít, aby se vidělo jestli se placenta uráčí přestěhovat. Juch.
Tak uvidíme, jestli víkendový výšlap na boubínskou rozhlednu (který jsem ovšem v půlce vzdala) donutil tu bestii popolézt o kus výš a přestat překážet. Myšlenka na císaře mě docela děsí.
Káva
Do pátého měsíce jsem byla přesvědčená, že tohle dítě bude úplně jiný. Ne, že by si ty dvě předchozí byly v něčem podobný. Totiž, nepila jsem kafe. Smrdělo mi a nechutnalo.
Pak přišla dovolená a mě u dálnice v šest ráno zavonělo pod nos maličké presso. Vychutnala jsem si ho s výhledem na Alpy. Zbytek dovolený jsem strávila nadopovaná kofeinem a měla jsem pocit, že svět je v pořádku a dítě patří do rodiny.
Doma se ovšem všechno vrátilo do starých kolejí. Dva týdny jsem se na kafe nemohla ani podívat. Pak se to zlomilo. Během odpoledního spánku Pizejsky jsem si uvařila hrneček. Druhý den další. Třetí den už jsem se neobtěžovala mazáním nádobí a zasedla jsem ke stolu s pixlou a lžičkou. Ano, sežrala jsem i hnusnou Jihlavanku, kterou tu sušim pro mýho tatínka. To, že mě po mletym pálí žáha tak, že nespim do tří do rána, je vedlejší. Nicméně i to se dá vychytat - kupuju si zrnkový a chroupu ho průběžně.
Pomalu zvažuju, že se milé dítě bude jmenovat Arabica.
Nemilá věc
Na starý kolena jsem si pořídila přebalovací komodu. Včera jsem si ji vyzvedla v Práglu a po cestě domu jsem přemýšlela, že na mimino nemám nic a do porodnice taky ne. Jako jo, je ještě čas a Tesco má nonstop.
Nicméně dneska jsem do komody nastěhovala miminí věci po hadech a při té příležitosti jsem vytřídila Pizejsce letní a malý. Nemile mě to překvapilo. Miminí oblečení jsem už dávno rozprodala a nechala jsem si jen srdcovky, takže momentálně vlastníme čtyři body s dlouhym rukávem (dvě z toho jsem koupila o víkendu), jednu zimní kombinézu, dvoje polodupačky a dva overaly. Mno.
Pizejsky skříň je na tom dost podobně, hlavně proto, že 74/80 nosilo Čudle v létě. Takže žádný dlouhý kalhoty, čtyři body s dlouhym a jedna mikina. Bundu má stejnou co v zimě, neb je záprdek. Já jsem v množství oblečení minimalista, ale tohle je málo i na mě.
Skoro to vypadá, že mě čeká nákup a já ukrutně nerada utrácim za hadry. Nejradši bych koupila někde balík a nazdar, jenže j jsem tááák vybíravá a nic mi není po chuti.
Nicméně dneska jsem do komody nastěhovala miminí věci po hadech a při té příležitosti jsem vytřídila Pizejsce letní a malý. Nemile mě to překvapilo. Miminí oblečení jsem už dávno rozprodala a nechala jsem si jen srdcovky, takže momentálně vlastníme čtyři body s dlouhym rukávem (dvě z toho jsem koupila o víkendu), jednu zimní kombinézu, dvoje polodupačky a dva overaly. Mno.
Pizejsky skříň je na tom dost podobně, hlavně proto, že 74/80 nosilo Čudle v létě. Takže žádný dlouhý kalhoty, čtyři body s dlouhym a jedna mikina. Bundu má stejnou co v zimě, neb je záprdek. Já jsem v množství oblečení minimalista, ale tohle je málo i na mě.
Skoro to vypadá, že mě čeká nákup a já ukrutně nerada utrácim za hadry. Nejradši bych koupila někde balík a nazdar, jenže j jsem tááák vybíravá a nic mi není po chuti.
Budeme tam první
Příhoda sice starší, ale zaznamenat ji musím.
Dítko má ve školce kamaráda Dana. Je o dva roky starší a prostě kůl a boží. Jednoho dne přišlo - budeme tam dřív než Dan. Jako snažili jsme se, ale nedařilo se. Než se dítko vykotrmelilo bylo vždycky půl osmé a na školkových dveřích visí, že mají od sedmi. V té době jsme bojovali se vstáváním a mě napadla spásná myšlenka. Koupíme budík, nechť je dítko zodpovědné.
Po cestě ze školky si Čudle v hodinářství vybralo parádní budík s koněm. Místo zvonění se z něj ozývá velmi HLASITÉ dusání koní a následně řehtání, které vzbudí i vzdálenější konec ulice. Dítě bylo nadšené a já se plácala po rameni, jak jsem to šalamounsky vyřešila. Večer jsme natáhli budíka na půl sedmou a s myšlenkou - budeme tam dřív než Dan jsem usnula.
Pak se rozrazily dveře do ložnice a společně se VSTÁVAT MAMINKO jsem zaslechla dusot koní a nasraný dupání králíka. Odhodlaně jsem vstala, oblíkla sebe, oblíkla dítě, pobalila svačinu a snídani a ode dveří jsem se ještě vracela na záchod.
Když jsem šla kolem trouby, padly mi oči na hodiny. Udělala jsem další čtyři kroky a.. JAK 4:26 KURVA??? Seděla jsem na míse a přemýšlela o tom, že byl zas výpadek proudu, nebo proč sakra máme na troubě ŠPATNEJ ČAS? A pak mi to začalo docházet.
Miláček se VELMI těšil a když se vzbudil v obvyklý čas, kdy chodí k nám do postele, popotočil čudlíkem vzadu na hodinách, dokud se koně nerozběhly..
A kdyby to někoho zajímalo, opět jsme to nestihli, protože školka nezačíná až v sedm, ale v šest a Dan chodí v šest deset..
Dítko má ve školce kamaráda Dana. Je o dva roky starší a prostě kůl a boží. Jednoho dne přišlo - budeme tam dřív než Dan. Jako snažili jsme se, ale nedařilo se. Než se dítko vykotrmelilo bylo vždycky půl osmé a na školkových dveřích visí, že mají od sedmi. V té době jsme bojovali se vstáváním a mě napadla spásná myšlenka. Koupíme budík, nechť je dítko zodpovědné.
Po cestě ze školky si Čudle v hodinářství vybralo parádní budík s koněm. Místo zvonění se z něj ozývá velmi HLASITÉ dusání koní a následně řehtání, které vzbudí i vzdálenější konec ulice. Dítě bylo nadšené a já se plácala po rameni, jak jsem to šalamounsky vyřešila. Večer jsme natáhli budíka na půl sedmou a s myšlenkou - budeme tam dřív než Dan jsem usnula.
Pak se rozrazily dveře do ložnice a společně se VSTÁVAT MAMINKO jsem zaslechla dusot koní a nasraný dupání králíka. Odhodlaně jsem vstala, oblíkla sebe, oblíkla dítě, pobalila svačinu a snídani a ode dveří jsem se ještě vracela na záchod.
Když jsem šla kolem trouby, padly mi oči na hodiny. Udělala jsem další čtyři kroky a.. JAK 4:26 KURVA??? Seděla jsem na míse a přemýšlela o tom, že byl zas výpadek proudu, nebo proč sakra máme na troubě ŠPATNEJ ČAS? A pak mi to začalo docházet.
Miláček se VELMI těšil a když se vzbudil v obvyklý čas, kdy chodí k nám do postele, popotočil čudlíkem vzadu na hodinách, dokud se koně nerozběhly..
A kdyby to někoho zajímalo, opět jsme to nestihli, protože školka nezačíná až v sedm, ale v šest a Dan chodí v šest deset..
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)