Zjistila jsem, že píšu jen když jsou nemocné děti, prože to je jediná doba kdy mám čas. Sedím v posteli a čekám na jednu hodinu ranní, abych měla jistotu, že laryngitida nebude a dloubu se v nose. Nebo píšu na blog :-)
Teď jsou kupodivu všichni zdraví. Čudle čeká na další výtěr z krku, abysme věděli, jestli se pan hemofil odstěhoval, nebo u nás zůstane bydlet na furt. Uvařila jsem mu tinkturu z medvědího česneku, tak snad mu bude chutnat.
Ušila jsem svoje první capáky a nakoupila mrak kůže na další. Stojí to teda spoustu kurev a děvek, co mi lezou ze stroje, ale jinak mě to strašně baví. Momentálně ladím střih na zcela opravdové botky.
Snažím se vrátit se ke čtení. Jde to ztuha. Rychleji než za dva týdny knížku nepřečtu. Ale naskočila jsem na Pottera a k němu se nijak extra přemlouvat nemusím.
Ve věci vytahování mrtvol ze sklepa jsem dost postoupila. Dokonce tolik, že jsem nějak přirozeně minimalizovala návštěvy u našich. Hluboko v srdci mě to strašně mrzí. V hlavě mám klid. A v životě taky. Téměř přestaly výkyvy ode zdi ke zdi a cítím se stabilněji. Obyčejná výměna názor mě nerozloží na prvočinitele a neparalizuje mě na čtyři dny.
Rekonstrukce pokračuje mílovými kroky. Prodejna už téměř stojí a chystá se střecha. Což neznamená že finišujeme, práce je pořád dost na dalších pět let. Podstatné je, že je hotová vinotéka :-D.
Čeká nás zápis do školky, kam asi půjdem tak akorát cvičně, neb mé drahé dceři jaksi chybí očkování. Do zápisu nenaočkuju a nevím jestli pak to bude k něčemu platný. mimochodem, řáději nám tu příušnice, což je zcela nevysvětlitelný, neb postižená generace je proočkovaná až za roh.
Bydlí s náma pan Snížek (já za to jméno fakt nemůžu! a Sněhu mu řikat nesmím), ale o tom napíšu snad příště.
Propadla jsem domácím sirupům a čajům a tak tahám děti po loukách a lesích a nutím je rvát všelijaký byliny a následně je nutím ochutnávat co joo a co je bléfuj. O tom, že máme po různu rozložené sušící se byliny asi pomlčím. Momentálně je na pořadu dne jitrocelovej sirup. Výprava na hluchavku minulý týden nám přinesla nejen spoustu maličkých květů, ale celkem sedm přisátých klíšťat a čtyři ulovený ještě před přisátím, vypadá to že bude prima léto.
Děti jsou zlatý a úžasný. Škubka je definitivně bez kočáru, vyjma celodenních výletů, to by neušla a potřebuje spát, ale tři kiláky do města a zpátky ujde bez mrknutí oka. Juch. Jsem ráda, že nejsou chcípáci. Pizejska začala pořádně zpívat - aktuálně frčí Každý ráno na piáno a vypráví pohádky, vlastně jen jednu - Karkulku. Čudle osedlal nový kolo a za jedno odpoledne najezdil na hřišti skoro devět kilometrů, docela mě to překvapilo, když jsem to viděla na tachometru.
A to je asi tak všechno, snad brzo vytahám na světlo všechny ty rozepsaný články co na mě čekaji ve schránce :-)
Angíně zdar!
Jestli to, co zažívám s dětma za poslední měsíc, zažívají matky na mateřský standardně, tak už chápu tu nenávist k mateřské.
Už zase marodíme. Mimo pár světlých dní se moje dny skládají z podávání čajů, sirupů, kloktadel a jiných meducínek. Od rána do večera dělám drába. Jednu hodinu prosím, aby si nechala do oka dát mast na zánět spojivek a stejně pak řve. Následně ji prosím, abych jí milostivě mohla stříknout do nosu. Druhýho hodinu prosím, aby si vykloktal. Já vím propolis dává té šalvěji říz a je to kekel, ale nedá se svítit. Jedinej kdo to nese pokojně je Škub. Oko jí namažu ani nemrkne, do nosu jí nastříkám a ona si ve finále přinese odsavačku, abych jí odsála ty žlutozelený sople. A jen tohle kolečko skončí už jedeme nanovo. Olejový zábaly na prsa jsou samostatná kapitola, divim se, že u nás nezvoní sociálka. Jediný co si nechaji udělat dobrovolně všichni je zkontrolování krku špachtlí, a že to tam vypadá jak na bitevnim poli.
Vlasy se chystám si umýt už čtyři dny. Tři dny jsem se neučesala a když o tom tak přemýšlím, možná jsem si ani nerozpustila za tu dobu vlasy. Občas se večer ani nevykoupu, zuby jsem si zatím vyčistila pokaždý, ale nechval dne před večerem. Dneska jsem byla venku bez podprsenky. Často si kolem půlnoci vzpomenu, že jsem nevečeřela a kdyby mi oběd nepřivezli až pod nos, nevím jestli bych obědvala. Doma udržuju jen nejnutnější pořádek - linku tak, aby se na ní dal udělat čaj a rozložit meducíny, dřez tak, aby u něj čudle mohl kloktat, gauč, aby si tam děti mohly ráno lehnout a stůl, aby se měly kde najíst. Jinak tu šlapeme po duplu, svlečených ponožkách a jiných kusech oblečení, spoustě hraček a dneska jsem našla i rozmatlanej banán. Papírový kapesníky volně rozeseté po bytě jsou samozřejmostí. Mým cílem je každý den pustit jednou pračku a jednou myčku sice je to nedostačující, ale zas lepší než drátem do oka.
Miláčkové choději spát kolem půlnoci (ano přiznávám se, nikdy ne před). Nicméně děti s dráždivým kašlem trvajícím od jedenácti do jedné ho prostě nesou lépe za bdělého stavu. A tak hrajem hry, čteme knížky a ano díváme se na pohádky, na což nejsem hrdá, ale v rámci přežití..
Čekáme na pondělí až bude výsledek výtěru, neb momentálně je nejstarší dětskej krk pekelně hnusnej, bílej, potaženej všema možnejma i nemožnejma nechutnostma (nechal si je vcelku dobrovolne sundat a vydesinfikovat domácím kalvadosem) a to je všechno co mu je. Bez teploty tu skáče dva metry vysoko, nekašle, v krku ho nebolí a celkově VELMI škodí. Prostřední krk vypadá lépe, ale navíc má zánět spojivek a rýmu. Nejmenší krk je v pohodě, ten má jen spojivky a rýmu. A tak čekáme jestli je to streptokok nebo kýho čerta, protože tohle se mi na atb nezdá.
A jako bonus jsem odpoledne zjistila, že i já mám svoje vlastní fleky na mandlích. Aspoň něco. Přece jen s dětma je těch věcí, na který vám nikdo nesahá velmi poskrovnu.
Už zase marodíme. Mimo pár světlých dní se moje dny skládají z podávání čajů, sirupů, kloktadel a jiných meducínek. Od rána do večera dělám drába. Jednu hodinu prosím, aby si nechala do oka dát mast na zánět spojivek a stejně pak řve. Následně ji prosím, abych jí milostivě mohla stříknout do nosu. Druhýho hodinu prosím, aby si vykloktal. Já vím propolis dává té šalvěji říz a je to kekel, ale nedá se svítit. Jedinej kdo to nese pokojně je Škub. Oko jí namažu ani nemrkne, do nosu jí nastříkám a ona si ve finále přinese odsavačku, abych jí odsála ty žlutozelený sople. A jen tohle kolečko skončí už jedeme nanovo. Olejový zábaly na prsa jsou samostatná kapitola, divim se, že u nás nezvoní sociálka. Jediný co si nechaji udělat dobrovolně všichni je zkontrolování krku špachtlí, a že to tam vypadá jak na bitevnim poli.
Vlasy se chystám si umýt už čtyři dny. Tři dny jsem se neučesala a když o tom tak přemýšlím, možná jsem si ani nerozpustila za tu dobu vlasy. Občas se večer ani nevykoupu, zuby jsem si zatím vyčistila pokaždý, ale nechval dne před večerem. Dneska jsem byla venku bez podprsenky. Často si kolem půlnoci vzpomenu, že jsem nevečeřela a kdyby mi oběd nepřivezli až pod nos, nevím jestli bych obědvala. Doma udržuju jen nejnutnější pořádek - linku tak, aby se na ní dal udělat čaj a rozložit meducíny, dřez tak, aby u něj čudle mohl kloktat, gauč, aby si tam děti mohly ráno lehnout a stůl, aby se měly kde najíst. Jinak tu šlapeme po duplu, svlečených ponožkách a jiných kusech oblečení, spoustě hraček a dneska jsem našla i rozmatlanej banán. Papírový kapesníky volně rozeseté po bytě jsou samozřejmostí. Mým cílem je každý den pustit jednou pračku a jednou myčku sice je to nedostačující, ale zas lepší než drátem do oka.
Miláčkové choději spát kolem půlnoci (ano přiznávám se, nikdy ne před). Nicméně děti s dráždivým kašlem trvajícím od jedenácti do jedné ho prostě nesou lépe za bdělého stavu. A tak hrajem hry, čteme knížky a ano díváme se na pohádky, na což nejsem hrdá, ale v rámci přežití..
Čekáme na pondělí až bude výsledek výtěru, neb momentálně je nejstarší dětskej krk pekelně hnusnej, bílej, potaženej všema možnejma i nemožnejma nechutnostma (nechal si je vcelku dobrovolne sundat a vydesinfikovat domácím kalvadosem) a to je všechno co mu je. Bez teploty tu skáče dva metry vysoko, nekašle, v krku ho nebolí a celkově VELMI škodí. Prostřední krk vypadá lépe, ale navíc má zánět spojivek a rýmu. Nejmenší krk je v pohodě, ten má jen spojivky a rýmu. A tak čekáme jestli je to streptokok nebo kýho čerta, protože tohle se mi na atb nezdá.
A jako bonus jsem odpoledne zjistila, že i já mám svoje vlastní fleky na mandlích. Aspoň něco. Přece jen s dětma je těch věcí, na který vám nikdo nesahá velmi poskrovnu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)