Letem světem

Zjistila jsem, že píšu jen když jsou nemocné děti, prože to je jediná doba kdy mám čas. Sedím v posteli a čekám na jednu hodinu ranní, abych měla jistotu, že laryngitida nebude a dloubu se v nose. Nebo píšu na blog :-)

Teď jsou kupodivu všichni zdraví. Čudle čeká na další výtěr z krku, abysme věděli, jestli se pan hemofil odstěhoval, nebo u nás zůstane bydlet na furt. Uvařila jsem  mu tinkturu z medvědího česneku, tak snad mu bude chutnat.

Ušila jsem svoje první capáky a nakoupila mrak kůže na další. Stojí to teda spoustu kurev a děvek, co mi lezou ze stroje, ale jinak mě to strašně baví. Momentálně ladím střih na zcela opravdové botky.

Snažím se vrátit se ke čtení. Jde to ztuha. Rychleji než za dva týdny knížku nepřečtu. Ale naskočila jsem na Pottera a k němu se nijak extra přemlouvat nemusím.

Ve věci vytahování mrtvol ze sklepa jsem dost postoupila. Dokonce tolik, že jsem nějak přirozeně minimalizovala návštěvy u našich. Hluboko v srdci mě to strašně mrzí. V hlavě mám klid. A v životě taky. Téměř přestaly výkyvy ode zdi ke zdi a cítím se stabilněji. Obyčejná výměna názor mě nerozloží na prvočinitele a neparalizuje mě na čtyři dny.

Rekonstrukce pokračuje mílovými kroky. Prodejna už téměř stojí a chystá se střecha. Což neznamená že finišujeme, práce je pořád dost na dalších pět let. Podstatné je, že je hotová vinotéka :-D.

Čeká nás zápis do školky, kam asi půjdem tak akorát cvičně, neb mé drahé dceři jaksi chybí očkování. Do zápisu nenaočkuju a nevím jestli pak to bude k něčemu platný. mimochodem, řáději nám tu příušnice, což je zcela nevysvětlitelný, neb postižená generace je proočkovaná až za roh.

Bydlí s náma pan Snížek (já za to jméno fakt nemůžu! a Sněhu mu řikat nesmím), ale o tom napíšu snad příště.

Propadla jsem domácím sirupům a čajům a tak tahám děti po loukách a lesích a nutím je rvát všelijaký byliny a následně je nutím ochutnávat co joo a co je bléfuj. O tom, že máme po různu rozložené sušící se byliny asi pomlčím. Momentálně je na pořadu dne jitrocelovej sirup. Výprava na hluchavku minulý týden nám přinesla nejen spoustu maličkých květů, ale celkem sedm přisátých klíšťat a čtyři ulovený ještě před přisátím, vypadá to že bude prima léto.

Děti jsou zlatý a úžasný. Škubka je definitivně bez kočáru, vyjma celodenních výletů, to by neušla a potřebuje spát, ale tři kiláky do města a zpátky ujde bez mrknutí oka. Juch. Jsem ráda, že nejsou chcípáci. Pizejska začala pořádně zpívat - aktuálně frčí Každý ráno na piáno a vypráví pohádky, vlastně jen jednu - Karkulku. Čudle osedlal nový kolo a za jedno odpoledne najezdil na hřišti skoro devět kilometrů, docela mě to překvapilo, když jsem to viděla na tachometru.

A to je asi tak všechno, snad brzo vytahám na světlo všechny ty rozepsaný články co na mě čekaji ve schránce :-)