Angíně zdar!

Jestli to, co zažívám s dětma za poslední měsíc, zažívají matky na mateřský standardně, tak už chápu tu nenávist k mateřské.

Už zase marodíme. Mimo pár světlých dní se moje dny skládají z podávání čajů, sirupů, kloktadel a jiných meducínek. Od rána do večera dělám drába. Jednu hodinu prosím, aby si nechala do oka dát mast na zánět spojivek a stejně pak řve. Následně ji prosím, abych jí milostivě mohla stříknout do nosu. Druhýho hodinu prosím, aby si vykloktal. Já vím propolis dává té šalvěji říz a je to kekel, ale nedá se svítit. Jedinej kdo to nese pokojně je Škub. Oko jí namažu ani nemrkne, do nosu jí nastříkám a ona si ve finále přinese odsavačku, abych jí odsála ty žlutozelený sople. A jen tohle kolečko skončí už jedeme nanovo. Olejový zábaly na prsa jsou samostatná kapitola, divim se, že u nás nezvoní sociálka. Jediný co si nechaji udělat dobrovolně všichni je zkontrolování krku špachtlí, a že to tam vypadá jak na bitevnim poli.

Vlasy se chystám si umýt už čtyři dny. Tři dny jsem se neučesala a když o tom tak přemýšlím, možná jsem si ani nerozpustila za tu dobu vlasy. Občas se večer ani nevykoupu, zuby jsem si zatím vyčistila pokaždý, ale nechval dne před večerem. Dneska jsem byla venku bez podprsenky. Často si kolem půlnoci vzpomenu, že jsem nevečeřela a kdyby mi oběd nepřivezli až pod nos, nevím jestli bych obědvala. Doma udržuju jen nejnutnější pořádek - linku tak, aby se na ní dal udělat čaj a rozložit meducíny, dřez tak, aby u něj čudle mohl kloktat, gauč, aby si tam děti mohly ráno lehnout a stůl, aby se měly kde najíst. Jinak tu šlapeme po duplu, svlečených ponožkách a jiných kusech oblečení, spoustě hraček a dneska jsem našla i rozmatlanej banán. Papírový kapesníky volně rozeseté po bytě jsou samozřejmostí. Mým cílem je každý den pustit jednou pračku a jednou myčku sice je to nedostačující, ale zas lepší než drátem do oka.

Miláčkové choději spát kolem půlnoci (ano přiznávám se, nikdy ne před). Nicméně děti s dráždivým kašlem trvajícím od jedenácti do jedné ho prostě nesou lépe za bdělého stavu. A tak hrajem hry, čteme knížky a ano díváme se na pohádky, na což nejsem hrdá, ale v rámci přežití..

Čekáme na pondělí až bude výsledek výtěru, neb momentálně je nejstarší dětskej krk pekelně hnusnej, bílej, potaženej všema možnejma i nemožnejma nechutnostma (nechal si je vcelku dobrovolne sundat a vydesinfikovat domácím kalvadosem) a to je všechno co mu je. Bez teploty tu skáče dva metry vysoko, nekašle, v krku ho nebolí a celkově VELMI škodí. Prostřední krk vypadá lépe, ale navíc má zánět spojivek a rýmu. Nejmenší krk je v pohodě, ten má jen spojivky a rýmu. A tak čekáme jestli je to streptokok nebo kýho čerta, protože tohle se mi na atb nezdá.

A jako bonus jsem odpoledne zjistila, že i já mám svoje vlastní fleky na mandlích. Aspoň něco. Přece jen s dětma je těch věcí, na který vám nikdo nesahá velmi poskrovnu.