Než jsme se rozkoukali, prázdniny jsou pryč.
Měla jsem trochu obavu, jestli to přežijeme ve zdraví a co budeme celý měsíc dělat, ale uteklo to jako voda a mám pocit, že jsme nestihli nic.
Plánů bylo hodně moc. Trochu nám je překazil týden čekání na namontování ethanolu do Žofky. Ten týden strávilo Čudle u babičky. Nevím, kdo si ho užil víc.
Minulý víkend jsem sebrala odvahu, zapřáhli jsme Čendu a vyrazila jsem s dítkama vstříc kempu u Telče. Lilo celý čtyři dny a karavan nám byl sakra malej. Jediný den, kdy se udělalo hezky jsme využili k výletu do Jihlavy do zoo. Pizejska byla zcela fascinována žirafama, Čudle fenkem, který právě svačil myši (maminko, koukej už jí ukousnul hlavu a je tam krev, co to z ní tahá? vnitřnosti?? kam si ji nese??!! on si ji vzal do domečku a já už na ni nevidim!). Zoo je fajn, člověk nenachodí maraton, aby něco viděl.
Z kempu jsme se přesunuli k našim. Ve čtvrtek vzali dítka na živitelku a domů se vrátili úplně grogy (naši, děti byly čerstvý). Včera jsme se ještě zastavili u Dědy a nechali jsme se vytáhnout na houby. Pizejska rozhodně nebude lesní vílou. Řvala celou dobu jako protržená. Každá sebemenší větvička, kterou musela překročit ji vytáčela a každý stéblo, které ji sahalo k pasu spouštělo hysterickou reakci.
Ještě bych ráda během září zvládla to Mirákulum, ale nevím kdy, protože to vyžaduje, aby s námi jel muž. Jednak proto, že dvě děti na takovym místě neuhlídám a trochu i proto, že mám nařízený klidový režim, ideálně na lůžku.
Tak či onak, od pondělka režim v podobě školky. Čudle už to neradostně očekává každé ráno, kdy se s obavou hlase ptá "a dneska nemusim do školky?".
Rok a půl
Pizejska má 10kg a 77cm, jen pro pořádek její bratr dosáhl stejných parametrů v OSMI MĚSÍCÍCH. Chodí, všude vleze, ale nemluví.
Celkem má v repertoáru asi 10 slov a myslím, že i ty bych těžce hledala.
MAMA - jakýkoliv rodič, případně projíždějící vlak
HAM
PTÁPE - pták
HOPLÁ
MEK - velectěný pan bratr
BABÁN - banán nikoli jako jídlo, ale jméno králíka
BÚ - každé větší zvíře
MY a ME - plyšová spací myš a spací medvěd
kolonce ve zdravotní průkazce o spojování slov jsem jen zasmála
Na kratší procházky chodíme pěšky, často nás to stojí spoustu řevu, protože odmítá jít za ruku, ale zvykne si, Čudle si též zvyklo. V pomatení mysli, jsem jednou vzala na procházku odrážedlo a bylo to poprvé a naposled co jsem udělala takovou kardinální blbost.
Je puntíčkář a (úplně se to bojím napsat) důsledná v uklízení věcí na své místo. Po přebalení je nutno uklidit ubrousky do bedny, po vykoupání kelímky do správné příhrádky, rozházený hadry odnést do koše se špinavym... chudák dítě.
Miluje malování. Maluje stále a pořád, zatím se mi daří to korigovat a maluje jen na papír (zeď u našich na stavbě nechávám stranou). Rozhodně ale pořídíme k svátku tabuli a křídy.
Miluje hrneček s vodou/mlíkem/čímkoliv a míchá lžičkou, následně rukou a následně si to matlá na hlavu. Denně něco poleje - gauč, koberec, elektroniku.. Ano jsem nedůsledná, ale pracuju na tom.
Od odstavení spí celou noc cca od osmi do osmi. Neumí spát ve velký posteli a usínat za něčí přítomnosti. Na spaní má havěť čítající natahovací myš, medvěda s kapucou a panenku, dva si narve do podpaží jednoho na hrudník, posledním prstem si drží deku a spí. Ano je to sladký, obzvlášť když v tom nijak nefiguruje matka.
Naprosto perfektně umí využívat toho, že je holka. Už teď si obmotá každýho chlapa kolem prstu a každej jí zobe z ruky. Je vychcaná jak mrak, tuším, že si ještě užijeme. Přesně ví, na jakou strunu zahrát tatínkovi, aby dosáhla co potřebuje. Vůbec nemám strach, že by jako prostřední děcko trpěla nedostatkem pozornosti, nebo musela nějak bojovat o svojí pozici, rozhodně se neztratí.
Od Čudlete si nenechá nic líbit. Naopak bych řekla, že ona je ten pokušitel a ten kdo provokuje. Často huláká naprosto bezdůvodně a někdy to Čudle odnese, aniž by za to mohl, snažím se tyhle momenty eliminovat, ale ne vždy jsem uspěšná.
Je strašněj mazel a povaleč. Ráda se rochní v peřinách, zcela jasně každýmu ukáže, kde je jeho místo a pak si lehne mezi (přes) všechny a užívá si povalování. Tatínek musí natáhnout ruku, aby si na ni mohla lehnout, zaleze k němu, přikreje se a dělá na něj oči.
Zkouší nebezpečný kousky, který jsou pro mě novinka, protože od Čudla je neznám. Bere věci z linky (týden zpátky na sebe vylila poměrně hodně teplý kafe, včera studenou vodu), strká všechno do pusy, případně do nosu, strká prsty do zásuvek a vůbec.
O nenažranosti toho bylo myslím napsáno už dost, stav setrvává, nic se nezměnilo.
Miluje terasu. Ráno otevřu a ona se tam šudlá celý den. Každou chvíli jede vlak, nosí mi zelený rajčata, který víceméně všechny zlikvidovala, kouká na ulici a já nevím co ještě, každopádně tam vydrží většinu dne zcela sama, spokojený jsme obě.
A nakonec úchylka na boty. Miluje boty. Přenáší je sem a tam zkouší si chvíli ty a chvíli jiný. Nejradši má moje na podpatku nebo čudlí holiny. Když jí nějaký zkouším v obchodě, příšerně vříská, když jí je zuju. Nikdo nesmí ven bos. Objeví-li se boty nahoře v patře okamžitě se obouvá a přebývající páry nosí v náručí. Umytí crocsů v myčce znamenalo dítě sedící před myčkou, popotahující a zbožně očekávající až skončí mycí program. Máme se na co těšit.
Celkem má v repertoáru asi 10 slov a myslím, že i ty bych těžce hledala.
MAMA - jakýkoliv rodič, případně projíždějící vlak
HAM
PTÁPE - pták
HOPLÁ
MEK - velectěný pan bratr
BABÁN - banán nikoli jako jídlo, ale jméno králíka
BÚ - každé větší zvíře
MY a ME - plyšová spací myš a spací medvěd
kolonce ve zdravotní průkazce o spojování slov jsem jen zasmála
Na kratší procházky chodíme pěšky, často nás to stojí spoustu řevu, protože odmítá jít za ruku, ale zvykne si, Čudle si též zvyklo. V pomatení mysli, jsem jednou vzala na procházku odrážedlo a bylo to poprvé a naposled co jsem udělala takovou kardinální blbost.
Je puntíčkář a (úplně se to bojím napsat) důsledná v uklízení věcí na své místo. Po přebalení je nutno uklidit ubrousky do bedny, po vykoupání kelímky do správné příhrádky, rozházený hadry odnést do koše se špinavym... chudák dítě.
Miluje malování. Maluje stále a pořád, zatím se mi daří to korigovat a maluje jen na papír (zeď u našich na stavbě nechávám stranou). Rozhodně ale pořídíme k svátku tabuli a křídy.
Miluje hrneček s vodou/mlíkem/čímkoliv a míchá lžičkou, následně rukou a následně si to matlá na hlavu. Denně něco poleje - gauč, koberec, elektroniku.. Ano jsem nedůsledná, ale pracuju na tom.
Od odstavení spí celou noc cca od osmi do osmi. Neumí spát ve velký posteli a usínat za něčí přítomnosti. Na spaní má havěť čítající natahovací myš, medvěda s kapucou a panenku, dva si narve do podpaží jednoho na hrudník, posledním prstem si drží deku a spí. Ano je to sladký, obzvlášť když v tom nijak nefiguruje matka.
Naprosto perfektně umí využívat toho, že je holka. Už teď si obmotá každýho chlapa kolem prstu a každej jí zobe z ruky. Je vychcaná jak mrak, tuším, že si ještě užijeme. Přesně ví, na jakou strunu zahrát tatínkovi, aby dosáhla co potřebuje. Vůbec nemám strach, že by jako prostřední děcko trpěla nedostatkem pozornosti, nebo musela nějak bojovat o svojí pozici, rozhodně se neztratí.
Od Čudlete si nenechá nic líbit. Naopak bych řekla, že ona je ten pokušitel a ten kdo provokuje. Často huláká naprosto bezdůvodně a někdy to Čudle odnese, aniž by za to mohl, snažím se tyhle momenty eliminovat, ale ne vždy jsem uspěšná.
Je strašněj mazel a povaleč. Ráda se rochní v peřinách, zcela jasně každýmu ukáže, kde je jeho místo a pak si lehne mezi (přes) všechny a užívá si povalování. Tatínek musí natáhnout ruku, aby si na ni mohla lehnout, zaleze k němu, přikreje se a dělá na něj oči.
Zkouší nebezpečný kousky, který jsou pro mě novinka, protože od Čudla je neznám. Bere věci z linky (týden zpátky na sebe vylila poměrně hodně teplý kafe, včera studenou vodu), strká všechno do pusy, případně do nosu, strká prsty do zásuvek a vůbec.
O nenažranosti toho bylo myslím napsáno už dost, stav setrvává, nic se nezměnilo.
Miluje terasu. Ráno otevřu a ona se tam šudlá celý den. Každou chvíli jede vlak, nosí mi zelený rajčata, který víceméně všechny zlikvidovala, kouká na ulici a já nevím co ještě, každopádně tam vydrží většinu dne zcela sama, spokojený jsme obě.
A nakonec úchylka na boty. Miluje boty. Přenáší je sem a tam zkouší si chvíli ty a chvíli jiný. Nejradši má moje na podpatku nebo čudlí holiny. Když jí nějaký zkouším v obchodě, příšerně vříská, když jí je zuju. Nikdo nesmí ven bos. Objeví-li se boty nahoře v patře okamžitě se obouvá a přebývající páry nosí v náručí. Umytí crocsů v myčce znamenalo dítě sedící před myčkou, popotahující a zbožně očekávající až skončí mycí program. Máme se na co těšit.
Jedno dítě, žádný dítě?
Čudle je od neděle u babičky a vrátí se nám zítra. Válčíme tu s Pizejskou samy a já počítám minuty, kdy se objeví ve dveřích blonďatá hlava. Nestejská se mi. To zas ne, ale jsem urvaná jak kůň. Neudělám nic a večer padám na hubu pomalu dřív než dítě.
Jsem unavená asi desetkrát víc, než když jsou doma oba. Pizejsku mám pořád za zadkem, kňučí a neustále mě někam tahá. Navíc z nudy vymejšlí věci, který mi způsobujou infarktový stavy, jako mušle narvaná napříč za zubama v maximálně otevřené puse, několik zrnek čočky v nose a podobný bejkárny. Říct mi někdo, že mít doma jedno dítě místo dvou je mnohem mnohem náročnější, asi si pomyslím, něco o prdeli, ale fakt se těším až si budou zas normálně hrát a já se v klidu aspoň nasnídám a slibuju, že až jí zas Čudle v zápalu hry rozbije hlavu o futra, tak nebudu tolik řvát.
Jsem unavená asi desetkrát víc, než když jsou doma oba. Pizejsku mám pořád za zadkem, kňučí a neustále mě někam tahá. Navíc z nudy vymejšlí věci, který mi způsobujou infarktový stavy, jako mušle narvaná napříč za zubama v maximálně otevřené puse, několik zrnek čočky v nose a podobný bejkárny. Říct mi někdo, že mít doma jedno dítě místo dvou je mnohem mnohem náročnější, asi si pomyslím, něco o prdeli, ale fakt se těším až si budou zas normálně hrát a já se v klidu aspoň nasnídám a slibuju, že až jí zas Čudle v zápalu hry rozbije hlavu o futra, tak nebudu tolik řvát.
Kterak mimino k nicku přišlo
"Ty maminko, já si myslim, že to bude sestřička."
"A jak jí budeme řikat?"
Zcela bez zaváhání: "ŠKUB"
"A jak jí budeme řikat?"
Zcela bez zaváhání: "ŠKUB"
Týden první
První týden Čudlích prázdnin utekl jak voda. První den jsme na rozjezd strávili na procházce po hřištích. V sobotu jsem vzala za vděk vlakem a vyrazili jsme na oběd a k našim na stavbu. Nevim, kdo nakonec padal únavou víc. Výlet vlakem mi dal docela na prdel. Neděle ve znamení zážitkového parku na Hluboké, kde jsme strávili celé odpoledne.
V pondělí jsem si došla k zubaři a vyrazili jsme na pár dní na ř. Děti si to strašně užili a já koneckonců taky. Jeden den jsme absolvovali Zeměráj, který mě nijak extra nenadchnul, ale na konec to spravila bosoztezka, ze který jsem byla naprosto unešená a Čudle též.
Včera jsme se vrátili domů, dneska peru, sušim a dělám samý nezajímavý činnosti. Večer vypakuju Čudle na víkend s dědou a naberu sílu na následující týden, který bych ráda strávila s dětmi někde po čechách.
Btw. ve středu začali práce v přízemí. Jsem naprosto nadšena. Sundali jsme příčku mezi dvěma pokojema a hodlali jsme vystavět novou. Momentálně to ovšem vypadá, že ta budoucí obří kuchyň s jídelnou nás oba nadchla tolik, že se dobrovolně vzdáme pracovny/místnosti na bordel/šicího koutu/herny/budoucí ložnice a žádnou příčku dělat nebudeme.
V pondělí jsem si došla k zubaři a vyrazili jsme na pár dní na ř. Děti si to strašně užili a já koneckonců taky. Jeden den jsme absolvovali Zeměráj, který mě nijak extra nenadchnul, ale na konec to spravila bosoztezka, ze který jsem byla naprosto unešená a Čudle též.
Včera jsme se vrátili domů, dneska peru, sušim a dělám samý nezajímavý činnosti. Večer vypakuju Čudle na víkend s dědou a naberu sílu na následující týden, který bych ráda strávila s dětmi někde po čechách.
Btw. ve středu začali práce v přízemí. Jsem naprosto nadšena. Sundali jsme příčku mezi dvěma pokojema a hodlali jsme vystavět novou. Momentálně to ovšem vypadá, že ta budoucí obří kuchyň s jídelnou nás oba nadchla tolik, že se dobrovolně vzdáme pracovny/místnosti na bordel/šicího koutu/herny/budoucí ložnice a žádnou příčku dělat nebudeme.
Na dětskym hřišti
Zase na nějakou chvíli vím, proč na dětský hřiště nelezeme.
Přichází pani s holčičkou.
- Verunečko ťapy ťapy. Nyny holčička je Verunka. Vrátka vrzy vrz.
Popojdou k nám k pískovišti a já se modlím, aby ona maminka nemluvila i na mě.
- Uděláme hačí, máma houpy houpy Verunku. Éro, kuk na éro. Verunka udělá ťapy ťapy a uděláme hačí na lavičku. Hopinky dolů k mámě. Táák je nyny Verunka. Půjdeme udělat klouzy? (co jsem komu udělala??!!) Ať nehapneme dolů.
Naštěstí maminka po asi půlhodině nazná, že je čas k odchodu.
- Pojď ťapy ťapy domů. Uděláme hami hami, udělám ti páreček v rohlíku. Pak uděláme cáky cáky a hají.
Poslední co slyším je: Verunko, vrátka vrzy vrz.
Odcházela jsem domů s tikem v oku a muž mi slíbil, že až mi takhle hrábne, tak mě zabije. Nejsem příznivcem mluvení na dítě jinym jazykem než na kohokoliv jinýho, citoslovce vem čert, i když u nás se ani ty téměř nepěstují. Výjimkou je snad jen HAM.
Hodně slýchám názor, že děti se snadno tyhle patvary naučí, ale z mojí zkušenosti mi vyplývá, že to tak není. Na ani jedno děcko jsme takhle nemluvili a Čudle v roce mluvilo v jednoduchých větách a správně skloňovalo, navíc mu bez problémů rozuměli i cizí. Pizejce je rok a půl a nemluví, její repertoár tvoří asi šest slov. Rozumí všemu, až mě někdy překvapí, že ví co po ní chci, ale mluvit se jí prostě nechce. Tak uvidíme.
Přichází pani s holčičkou.
- Verunečko ťapy ťapy. Nyny holčička je Verunka. Vrátka vrzy vrz.
Popojdou k nám k pískovišti a já se modlím, aby ona maminka nemluvila i na mě.
- Uděláme hačí, máma houpy houpy Verunku. Éro, kuk na éro. Verunka udělá ťapy ťapy a uděláme hačí na lavičku. Hopinky dolů k mámě. Táák je nyny Verunka. Půjdeme udělat klouzy? (co jsem komu udělala??!!) Ať nehapneme dolů.
Naštěstí maminka po asi půlhodině nazná, že je čas k odchodu.
- Pojď ťapy ťapy domů. Uděláme hami hami, udělám ti páreček v rohlíku. Pak uděláme cáky cáky a hají.
Poslední co slyším je: Verunko, vrátka vrzy vrz.
Odcházela jsem domů s tikem v oku a muž mi slíbil, že až mi takhle hrábne, tak mě zabije. Nejsem příznivcem mluvení na dítě jinym jazykem než na kohokoliv jinýho, citoslovce vem čert, i když u nás se ani ty téměř nepěstují. Výjimkou je snad jen HAM.
Hodně slýchám názor, že děti se snadno tyhle patvary naučí, ale z mojí zkušenosti mi vyplývá, že to tak není. Na ani jedno děcko jsme takhle nemluvili a Čudle v roce mluvilo v jednoduchých větách a správně skloňovalo, navíc mu bez problémů rozuměli i cizí. Pizejce je rok a půl a nemluví, její repertoár tvoří asi šest slov. Rozumí všemu, až mě někdy překvapí, že ví co po ní chci, ale mluvit se jí prostě nechce. Tak uvidíme.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)