Čudle je od neděle u babičky a vrátí se nám zítra. Válčíme tu s Pizejskou samy a já počítám minuty, kdy se objeví ve dveřích blonďatá hlava. Nestejská se mi. To zas ne, ale jsem urvaná jak kůň. Neudělám nic a večer padám na hubu pomalu dřív než dítě.
Jsem unavená asi desetkrát víc, než když jsou doma oba. Pizejsku mám pořád za zadkem, kňučí a neustále mě někam tahá. Navíc z nudy vymejšlí věci, který mi způsobujou infarktový stavy, jako mušle narvaná napříč za zubama v maximálně otevřené puse, několik zrnek čočky v nose a podobný bejkárny. Říct mi někdo, že mít doma jedno dítě místo dvou je mnohem mnohem náročnější, asi si pomyslím, něco o prdeli, ale fakt se těším až si budou zas normálně hrát a já se v klidu aspoň nasnídám a slibuju, že až jí zas Čudle v zápalu hry rozbije hlavu o futra, tak nebudu tolik řvát.
Tohle je nadějný příspěvek :D
OdpovědětVymazatjistě, dvě děti jsou pohoda, doufám, že tři čtyři budou ještě lepší :-))
OdpovědětVymazatNepochybně! :))
OdpovědětVymazatNěkde jsem četla rozhovor s matkou osmi děti a že je to prý už úplně jedno od čtyř dál. Ale to už jste blízko k cíli;)
OdpovědětVymazatPro mě je jedno dítě, žádné dítě, mít jen Žmura. To už je prostě pohoda. Jakmile mám jen Čičman, tak mi paradoxně taky přibyde práce.