Rozmluvy

M já, m babán, m ham, m toš, m pyč, m nyč.
(Měla jsem banán, snědla ho a hodila slupku do koše. Už je pryč a nemám nic.)

M mami. M bvejve. Kouš. M bum. M p-t.
(Maminka má brýle. Vypadl jí šroubek a ona vidí prd.)

M vua. M aní. M hají. M jejej.
Jela jsem vlakem s aní. Usnula jsem, je to tragédie :-)

Mluví a mluví. Když jí nerozumím a chci "ji mít z krku", tak jí to odkývu, případně použiju nějakou univerzální odpověď, ale ona se nedá a opakuje to pořád dokola, dokud nenabídnu slovo, který má na mysli.

Slovní zásoba Pizejsky je obří, evidentně v době, kdy nemluvila, tak nasávala, protože používá slova, který jsme prokazatelně v poslední době nepoužili a někdy je kříž ji pochopit.

Nejvýš na stupnici zábavnosti stojí rozhodně slovo KAKÁČ. Neznamená nic pikantnějšího než kartáček na zuby :-)

Lazaret

Po sračkoblitce jedeme další kolo.

Kámoška laryngitida se z neděle na pondělí stavila na návšetěvu a tentokrát přivedla i horečku. Samozřejmě jen v nočních hodinách, přes den je dítě plné energie a nechápe proč sedíme doma, když je tak nádherně.

Škub si chytla nějakej průjem a teplotu.

Pizejska stále trpí na špatné sny.

Takže v devět děti usnou. O půlnoci se se Škub dožaduje mlíka, vezmu ji do postele a kojím. Během pěti minut se rozchrchlá Čudle. Trnu hrůzou, kdy ho budu muset smejčit k oknu a nutit ho polospícího lokat ledovej vzduch. Jdu mu nabídnout aspoň vodu, Škub silně protestuje, Čudle nechce pít a kňučí, kapu mu na lžičku kapky. Když se vrátím ke kojení a cirkus utichne, spustí Pizejska. Mlátí kolem sebe a vyloženě křičí ze spaní. Vstávám, Škub protestuje. Beru Pizejsku do postele. Napůl vzbuzené Čudle začíná znovu kašlat. Nabízím znovu vodu. Přebaluju Škub (zatracenej průjem). Obejdu oba marody s teploměrem a myslím na chvíli klidu, ale to už začne Pizejska šermovat rukama a křičet. Budí Škub i Čudle, který začne pro jistotu opět chrmcat.

A tak to jde hezky až do nějaké třetí čtvrté ranní, kdy všichni tvrdě usínají, aby v půl osmé zcela čerstvý vstávali.

Letem světem

Žijeme. Velmi intenzivně, dokonce tolik, že na virtuální život nezbývá čas.

Výlet do Písku na výstavu Strojčasu. Rozhodně stojí za návštěvu a vyhraďte si dostatek času. Děti nechtěly domů.

Výšlap na Blaník. Se Škub v šátku jsem toho měla plné kecky. Pizejska opět projevila svou princeznovskou povahu, aneb v listí ni krok. Navíc opět dokázala, že není cestovní a třikrát pozvracela Žofii.

Sračkoblitka ze školky. Pizejska celou noc prudce zvracející, následně nechuť k jídlu, užuž to vypadalo na kapačku, naštěstí se žravé dítě projevilo a začala jíst.

Spodní patro se proměňuje bleskovou rychlostí. Pračka bydlí v prádelně. Vyštukovaná chodba, zazděný jedno pouzdro na dveře, sekání elektriky. Vybíráme dlažbu (vinyl?) a v hlavě sumíruju skříň do prádelny.

Čudle miluje keramiku ve školce. Jinak by školku mít nemusel, ale bere to jako nutné zlo. Však ono se to zlomí.

Natáhli jsem topení i do horního patra a vyměnili jsme akumulačky za radiátor. Třikrát hurá. Nicméně přišla jsem o nejoblíbenější místo v domácnosti, před akumulačkama jsem sedala nejradši.

Hodně čteme (u nás zázrak) frčí Martínkova čítanka, kouzlíme s Knížkou a včera do knihovny přibyl Skřítek Nils a ten taky zaujal. Těší mě to moc. Pizejsku to zatím nebere.

Scházíme se všichni v posteli každou noc. Pizejska má špatný sny (Čudle měl taky v tomhle věku) a Čudle se Škub "chodí" až k ránu. Je to kouzelný jak se k sobě ve spaní tuleji.

Čudle žije narozeninami kohokoliv kolem sebe a neustále vyrábí a balí "dárky". Klidně dva měsíce dopředu. Teď momentálně pro Gymplačku.

A zase běžím. příště musím napsat o Škub, abych na ni nezapomínala.