Po sračkoblitce jedeme další kolo.
Kámoška laryngitida se z neděle na pondělí stavila na návšetěvu a tentokrát přivedla i horečku. Samozřejmě jen v nočních hodinách, přes den je dítě plné energie a nechápe proč sedíme doma, když je tak nádherně.
Škub si chytla nějakej průjem a teplotu.
Pizejska stále trpí na špatné sny.
Takže v devět děti usnou. O půlnoci se se Škub dožaduje mlíka, vezmu ji do postele a kojím. Během pěti minut se rozchrchlá Čudle. Trnu hrůzou, kdy ho budu muset smejčit k oknu a nutit ho polospícího lokat ledovej vzduch. Jdu mu nabídnout aspoň vodu, Škub silně protestuje, Čudle nechce pít a kňučí, kapu mu na lžičku kapky. Když se vrátím ke kojení a cirkus utichne, spustí Pizejska. Mlátí kolem sebe a vyloženě křičí ze spaní. Vstávám, Škub protestuje. Beru Pizejsku do postele. Napůl vzbuzené Čudle začíná znovu kašlat. Nabízím znovu vodu. Přebaluju Škub (zatracenej průjem). Obejdu oba marody s teploměrem a myslím na chvíli klidu, ale to už začne Pizejska šermovat rukama a křičet. Budí Škub i Čudle, který začne pro jistotu opět chrmcat.
A tak to jde hezky až do nějaké třetí čtvrté ranní, kdy všichni tvrdě usínají, aby v půl osmé zcela čerstvý vstávali.
No to je na provaz... :/
OdpovědětVymazatmusím uznat, že zatím (po třech dnech/nocích) je to v pohodě a na lano nemyslím :-)) dneska už očekávám klidnější spaní.. blbá je na tom ta bezmoc, když víš, že tě potřebujou všichni tři a dospělí jsou jen dva
Vymazat