Kdo by to řekl, že jsem tak strašně konzervativní.
Každou sebemenší změnu nesu špatně. Třeba mobil. Zablikal a rozloučil se. Donesla jsem ho na reklamaci, ale co se simkou. Týden jsem byla bez spojení (mimochodem strašně jsem ušetřila), ne že bych neměla druhej telefon, kterej téměř nepoužívám, ale to, že si na něj budu muset zvyknout.. Pak jsem nutně potřebovala volat, muž nebyl doma, abych zneužila jeho volných jednotek a tak nezbylo, než nabít záložní telefon. Původně rozbitý přístroj, už je dva týdny doma, ale leží v polici a věřím, že ještě nějakou chvíli bude, protože jsem si na ten záložní už zvykla.
A není to jen o telefonech. Zní-li plán - o víkendu pojedeme na Orlík a následně se změní na - pojedeme na Zvíkov, dokážu se půl dne mračit, rozhodí mě to a ne a ne to zpracovat.
A stejně to mám s blogspotem. Nějak to nemlžu zpracovat. Vždycky jsem se těšila až napíšu a prolítnu titulku bloguje, abych okoukla co je nového a nějak se mi to zhroutilo a nejde mi si zvyknout. Ale dělám na tom. Dneska jsem si konečně zprovoznila čtečku, abych zas byla v obraze a zbytek třeba přijde časem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)