Mnou s obavami očekávaná dovolená se nebývale vydařila.
Dítko první den koukalo a nasávalo informace, aby to všechno od druhého dne zvládalo jak starej mazák. Ráno vstával a nasazoval si "helmiju" a lezl do vesty. A kupodivu každý den hlásil, že chce jít spát do dodávky. Přece jen, bylo to náročný. Snědl svoji první misku hranolek, u čehož já trpěla, ale bohužel jsme nebyli připraveni a kemp nebyl připravený na nás.
Jezy se mu líbili samozřejmě nejvíc, když jsme ho sjížděli hulákal "homéém" a pod jezem "etěěěě". Kupodivu pánové na zadních místech neměli ambice, přenášet plavidlo zpátky nad jez. Sjeli jsme všechno a krumlovské jezy pro sichr dvakrát.
Poslední úsek ze Zlatý Koruny byl ovšem nešťastně naplánován, takže po všeobecném nasrání jsme my ukončili expedici o den dřív. Vrátili jsme se do Krumlova, podívali jsme se do zrcadlovýho sálu, který je skutečně povedený - dítko několikrát nabralo sklo, pak jsme okoukli zámecký "méni" a nakonec jsem muže zatáhla do grafitovýho dolu. Nic moc se tam nezměnilo od mojí zhruba šestý třídy, kdy jsme tam byli na výletě, ale bylo to fajn. Nafasovali jsme holiny, kombinézy, helmy, světla a na opasek zdroje a hurá do důlního vlaku.
Nakonec jsme ještě po cestě domů zastavili v Boršově, kde ostatní vraceli lodě, abysme se rozloučili a pak už jsme se těšili do vlastní postele.
Dost možná si vodu ještě do konce léta zopakujeme.
Hm, na sjíždění Vltavy z mladších - bezdětných - let, děsně ráda vzpomínám... A takovéto články mi vzpomínky pěkně vyvolávají :-)))
OdpovědětVymazat