Dárky jsou nakoupeny, většina i zabalena (když nechám stranou zítřejší návštěvu copy centra, kde potřebuju ještě něco vytisknout). Cukroví nemáme vyjma perníčků, který jsou na stromeček, protože já měkký prostě neumím. Dlužno podotknout, že jak jsem je pekla se záměrem na strom, tak nejsou ani tak betonový jako obvykle. Máme i perníkovou chalupu, na kterou jsem fakt hrdá.
Dneska jsme absolvovali nákup jídla a nebylo to nijak hrozný. Přece jen po štědrym dnu se o nás postarají babičky a dědečkové, takže se vlastně žádné velké nakupování nekonalo.
Zítra si maminka přijede pro děti, abysme lehce poklidili a dali si někde báječný oběd pěkně v klidu. A taky doveze krabičku cukroví. Část schovám, aby bylo na štědrovečerní stůl a zbytek bez ostychů sežereme, až si v úterý rozložíme gauč a budem se tu povalovat u pohádek, všichni pěkně na hromadě.
Těším se až půjdeme na NAŠÍ zahradu zapálit si prskavky a vyhlížet Ježíška. Těším se nadšení Čudlete ze stromu, neb na něj čeká už dva měsíce. A těším se i na to, že budem spolu jen my.
Všem Vám přeju krásné Vánoce a buďte hodný :-)
Zachráněný zub
Dopadlo to nad očekávání. Plné dvě hodiny s vyvráceným pantem, ale zub zůstal na svém místě. Když to doktor vyvrtal a já viděla tu šlupičku, která ze zubu zbyla a navíc mu chyběla jedna stěna, nebyla jsem moc optimista a zubař taky ne.. Nicméně povedlo se mu nasadit na tu trosku formu a zrekonstruoval mi to. Vyčistil m kanálky a zadělal provizorní plombou. Na konci ledna mi to kompletně dodělá. Juch.
Musim říct, že zubaře jsme vybrali dobře. Necítila jsem vůbec nic (když necháme stranou nepříjemný pocity, když vám někdo dává na zub svorku). Ještě tedy nemá úplně pevnou ruku (dvakrát mu poskočila vrtačka) a příště bych ocenila, kdyby šťastné a veselé neřešil s kolegama během zákroku, ale myslim si, že to se časem poddá. Jinak přístup i se sestrou perfektní. Aspoň že tak, když tam budu pečená vařená.
Musim říct, že zubaře jsme vybrali dobře. Necítila jsem vůbec nic (když necháme stranou nepříjemný pocity, když vám někdo dává na zub svorku). Ještě tedy nemá úplně pevnou ruku (dvakrát mu poskočila vrtačka) a příště bych ocenila, kdyby šťastné a veselé neřešil s kolegama během zákroku, ale myslim si, že to se časem poddá. Jinak přístup i se sestrou perfektní. Aspoň že tak, když tam budu pečená vařená.
Nový zubař
Po pár letech poplácávání po zádech, jak mám bezproblémový zuby, jsem změnila zubaře a nestačím se divit.
Nevím jestli to je způsobeno laxností minulého zubaře, nebo posledním porodem, ale zubař si mne ruce a těší se na předvánoční výdělek. Já se na dnešní DVĚ HODINY, který si na mě rezervoval těším o něco méně. Obzvláště po konstatování - tady tu dáseň musíme rozříznout...
Pětka co dělala problémy těsně před Pizejsovou bude muset ven (ano měla jsem s ní jít dřív, asi). Nádhera. Měla jsem Ježíškovi psát o zub. O počtu kazů psát nemůžu, když je doktor diktoval, radši jsem ani nepočítala. Přitom jsem na preventivce byla v únoru. Já vím, není to půl rok, ale že by se mi tolik zkazily zuby?
Mám vztek na zubaře, kterej na to sral a asi i na sebe, že jsem nešla dřív (i když si myslím, že by to nic nezměnilo). Tak si tu pofňukám, protože muž i Gymplačka už všechny moje nářky slyšeli a půjdu něco dělat, aby nestrávila den očekáváním druhé hodiny. Juch.
Nevím jestli to je způsobeno laxností minulého zubaře, nebo posledním porodem, ale zubař si mne ruce a těší se na předvánoční výdělek. Já se na dnešní DVĚ HODINY, který si na mě rezervoval těším o něco méně. Obzvláště po konstatování - tady tu dáseň musíme rozříznout...
Pětka co dělala problémy těsně před Pizejsovou bude muset ven (ano měla jsem s ní jít dřív, asi). Nádhera. Měla jsem Ježíškovi psát o zub. O počtu kazů psát nemůžu, když je doktor diktoval, radši jsem ani nepočítala. Přitom jsem na preventivce byla v únoru. Já vím, není to půl rok, ale že by se mi tolik zkazily zuby?
Mám vztek na zubaře, kterej na to sral a asi i na sebe, že jsem nešla dřív (i když si myslím, že by to nic nezměnilo). Tak si tu pofňukám, protože muž i Gymplačka už všechny moje nářky slyšeli a půjdu něco dělat, aby nestrávila den očekáváním druhé hodiny. Juch.
Vánoce Vánoce
Loni jsem pekla odpůlky listopadu. Letos jsem ještě nezadělala.Věnec nemáme. Jediný co by naznačovalo, že víme o existenci Vánoc je JEDNO vyzdobené okno, ozdobené barborky ve váze a adventní kalendář, ze kterýho se pomalu stávají trosky.
Na druhou stranu, mám za sebou značnou část generálního úklidu, neb v pátek se budeme účastnit Gymplaččinýho plesání a potřebuju hlídat Pizejsku. Los padl na Drbnu, ale jelikož nedostala svoje krycí jméno náhodou a její záběr, KDE co vyblije je opravdu ohromující, bylo nutné umírnit stěhovací chaos a tak. Mohlo by mi to být jedno, ale že by si široko daleko museli povídat babky o tom, že mám na okně stále primalex (ano, umyla jsem to okno) a komoda neni vidět, protože na ni odkládáme kde co, od šroubků a matek po sladkosti od mikuláše, který chci dítěti zapřít. To že mi prolustruje nejspíš skříně a proleze barák od sklepa po půdu je holt daň zato, že vím, že o dítku bude dobře postaráno.
Vybírám poslední dárky, který jsou třeba z netu. V první řadě fotokalendáře pro mužovo rodiče. Považuju je za strašnej kýč, ale jim udělaji radost. Našim nechám udělat pět fotek do rámečku. Pizejsce bych chtěla objednat kočárek, kterej ještě zvažuju, protože místa nemáme nazbyt a nejradši bych to nechala až k narozkám, ale co jí sakra dáme pod větev, aby Čudlík neřekl?
Když jsme v září kupovali dar Čudlovi, netušili jsme, že jsme pořídili letošní vánoční hit. Takže budeme mít pravé reklamní Vánoce, neb pod stromem bude auto na dálkový ovládání, který "stáče i do bazénu maminto".
Juch.
Na druhou stranu, mám za sebou značnou část generálního úklidu, neb v pátek se budeme účastnit Gymplaččinýho plesání a potřebuju hlídat Pizejsku. Los padl na Drbnu, ale jelikož nedostala svoje krycí jméno náhodou a její záběr, KDE co vyblije je opravdu ohromující, bylo nutné umírnit stěhovací chaos a tak. Mohlo by mi to být jedno, ale že by si široko daleko museli povídat babky o tom, že mám na okně stále primalex (ano, umyla jsem to okno) a komoda neni vidět, protože na ni odkládáme kde co, od šroubků a matek po sladkosti od mikuláše, který chci dítěti zapřít. To že mi prolustruje nejspíš skříně a proleze barák od sklepa po půdu je holt daň zato, že vím, že o dítku bude dobře postaráno.
Vybírám poslední dárky, který jsou třeba z netu. V první řadě fotokalendáře pro mužovo rodiče. Považuju je za strašnej kýč, ale jim udělaji radost. Našim nechám udělat pět fotek do rámečku. Pizejsce bych chtěla objednat kočárek, kterej ještě zvažuju, protože místa nemáme nazbyt a nejradši bych to nechala až k narozkám, ale co jí sakra dáme pod větev, aby Čudlík neřekl?
Když jsme v září kupovali dar Čudlovi, netušili jsme, že jsme pořídili letošní vánoční hit. Takže budeme mít pravé reklamní Vánoce, neb pod stromem bude auto na dálkový ovládání, který "stáče i do bazénu maminto".
Juch.
Horké chvilky
Včera jsem spáchala hurá akci Ikea. Bylo potřeba vrátit věci, který jsme nepotřebovali a nakoupit pár drobností.
Po cestě domů mi nějaký milý pán připravil perný chvilky. Na dvouproudovce jsem dojela auto v levym pruhu, nikde nikdo, najela jsem si k prostředku, aby pochopil, že by se měl zařadit vpravo. Nic. Inu, tak příště.
Jel podivně, jakmile jsme překročili osmdesát, přibrzdil na padesát. Před Benešovem jsem ho zkusila předjet znovu. Drze jsem na něj dokonce blikla dálkovýma, odměnou mi bylo brzdový světlo. Inu dobrá.
Provoz zhoustl a my jeli stále podivně, auto si udržovalo cca 50 metrů odstup od aut před sebou a vlekli jsme se maximálně šedesátkou a začali jsme dělat kolonu. Před Voticema jsme přidali na stodeset. Juch.
Následovalo však rudo předemnou, (podotýkám, že před pánem stále těch 50 metrů místa) začala jsem taky přibržďovat, když mi došlo, že on nepřibržďuje, ale regulérně zastavuje. Můj plechový koník má ovšem o tunu víc, než pelech onoho pána.Ve zpětnym zrcátku se rychle přibližovaly světla kamionu. O hmotnosti plechovýho oře co mi funěl na kufr tedy netřeba polemizovat. V protisměru hustý provoz. Kamion vyhodil výstražný, protože tušil, že bude veselo. Já se začala regulérně bát. Rychle jsem obhlídla škarpu, nebylo to nejhorší. Nezbyla jiná možnost než hup do ní. Nacpali jsme se úplně doprava, jeli jsem dost na křivo, ale ustáli jsme to. Auto před námi přidalo a bylo v prachu.
Ve Voticích jsem zastavila u Lidl a řvala jsem jak želva. Bojila jsem se strašně.
Po cestě domů mi nějaký milý pán připravil perný chvilky. Na dvouproudovce jsem dojela auto v levym pruhu, nikde nikdo, najela jsem si k prostředku, aby pochopil, že by se měl zařadit vpravo. Nic. Inu, tak příště.
Jel podivně, jakmile jsme překročili osmdesát, přibrzdil na padesát. Před Benešovem jsem ho zkusila předjet znovu. Drze jsem na něj dokonce blikla dálkovýma, odměnou mi bylo brzdový světlo. Inu dobrá.
Provoz zhoustl a my jeli stále podivně, auto si udržovalo cca 50 metrů odstup od aut před sebou a vlekli jsme se maximálně šedesátkou a začali jsme dělat kolonu. Před Voticema jsme přidali na stodeset. Juch.
Následovalo však rudo předemnou, (podotýkám, že před pánem stále těch 50 metrů místa) začala jsem taky přibržďovat, když mi došlo, že on nepřibržďuje, ale regulérně zastavuje. Můj plechový koník má ovšem o tunu víc, než pelech onoho pána.Ve zpětnym zrcátku se rychle přibližovaly světla kamionu. O hmotnosti plechovýho oře co mi funěl na kufr tedy netřeba polemizovat. V protisměru hustý provoz. Kamion vyhodil výstražný, protože tušil, že bude veselo. Já se začala regulérně bát. Rychle jsem obhlídla škarpu, nebylo to nejhorší. Nezbyla jiná možnost než hup do ní. Nacpali jsme se úplně doprava, jeli jsem dost na křivo, ale ustáli jsme to. Auto před námi přidalo a bylo v prachu.
Ve Voticích jsem zastavila u Lidl a řvala jsem jak želva. Bojila jsem se strašně.
Zdravé cukroví
Už před dvěma týdnama jsem pokukovala po kurzech vaření s tématem obiloviny, jenže vzhledem ke všednímu dni nebylo reálné se na čtyři hodiny zbavit dětí. Takže páteční odpolední kurz jsem si nenechala utéct. Tématem bylo zdravé cukroví s tělu prospěšnými cukry. Sladké pro mě nebylo úplně lákavé, ale brala jsem to i jako útěk od dětí, takže jsem šla.
Bylo to zajímavé o tom žádná. Hlavně z hlediska povídání o zdravých cukrech, protože cukroví samo o sobě mě moc nenadchlo. Většina těst byla předpřipravená a uplácat z nich nějaký tvar mi nepřišlo nijak zásadní k učení. Dělali jsme dvě polevy - respektive přihlíželi jsme, a z toho se lektorce jedna drcla (já vím, stane se, ale i tak... )
Určitě kurz obohatí náš letošní vánoční stůl, ale měl rezervy, špinavou práci za nás udělali jiní, těsta byla hotová a ohřívání obstarala lektorka. Na nás zbylo akorát nakrájet sušené ovoce do marokánek, jinak jsme většinu času jen koukali, ocenila bych, kdyby to bylo opačně a lektorka jen koukala pod ruce nám. Ale tak snad příště
Bylo to zajímavé o tom žádná. Hlavně z hlediska povídání o zdravých cukrech, protože cukroví samo o sobě mě moc nenadchlo. Většina těst byla předpřipravená a uplácat z nich nějaký tvar mi nepřišlo nijak zásadní k učení. Dělali jsme dvě polevy - respektive přihlíželi jsme, a z toho se lektorce jedna drcla (já vím, stane se, ale i tak... )
Určitě kurz obohatí náš letošní vánoční stůl, ale měl rezervy, špinavou práci za nás udělali jiní, těsta byla hotová a ohřívání obstarala lektorka. Na nás zbylo akorát nakrájet sušené ovoce do marokánek, jinak jsme většinu času jen koukali, ocenila bych, kdyby to bylo opačně a lektorka jen koukala pod ruce nám. Ale tak snad příště
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)