Zub

Zubní téma je tu poměrně časté. Tentokrát se ovšem netýká mě. Dnes přišla věc velmi nečekaná. Čudleti se kýve zub. Jsem z toho solidně vyplesklá, neb tomu malýmu chlapečkovi přece ještě nemůžou padat zuby.

Zrovna před dvěma týdny se  mě ptal, kdy mu budou padat zuby a já mu bláhově vysvělila, že to si ještě chvíli počká. Tak asi nepočká. A já se budu muset asi smířit s tím, že už není úplně mrňavej.

Letem světem

Už dlouho jsem neměla chvíli, abych něco zaznamenala a tak dneska jen rychle a jednoduše.

Září
- Výšlap na Sněžku a na Černou Horu. Byla jsem na nás maximálně pyšná, protože se třema dětma a vůbec. Čudle mělo energii na rozdávání (ne tak my), poskakoval a poletoval. Pizejska se nesla v krosně a Škub jsem nesla v manduce. S tímhle výletem souvisí i poznatek, že v Jánských lázních jsou VELMI protivní lidé.
- Na poslední chvíli jsem se přihlásila na kurz homeopatie a jeden víkend v měsíci se vzdělávám. Je to velmi náročné na logistiku (a ranní vstávání mě zabíjí, jenže noční kojení mi znemožňuje zůstávat v práglu přes noc), ale zatím to dáváme.
- Rozjeli se kroužky, školka a všechen ten shon a já bilancuju co je pro naše děti vlastně dobrý.
- Asi mě ožehlo poslední slunce, protože jsem navrhla, že plánované zvětšení naší mikrozahrady nebude a místo toho na místě garáže vybudujeme prodejnu, takže nutíme řehtat úředního šimla a žádáme stavební povolení.
- Udělali jsme poslední chybící strešní okno na půdě, konečně je tam pořádně vidět.
- Prožila jsem zprostředkovaně porod s kamarádkou a je mi strašně smutno z toho, jak ona má pocit, že jí ty doktoři pomohli a bez nich by to nešlo. Přitom kdyby ten porod nepodělali hned na začátku, nemuseli by jí nejspíš pomáhat. Ale ona je spokojená a mě nezbývá než mlčet.

Říjen
- Jednu sobotu jsme vyrazili na výlet do techmanie do Plzně. Sami. Teda se Škub, ale jedno dítě žádný dítě. Nakonec jsme rozhodli někde přespat a druhý den to natáhnout do Varů a do Sokolova. Nepochybně jsme tam ráno v té kose působili velmi nepatřičně, neb jsme měli na sobě akorát trička. Zbyla i chvilka k návštěvě vánočního domu, ale ten si zaslouží samostatný příspěvěk.
- Se stavebním povolením to nebude jen tak, protože náš dům je vedený jako s garáží a tak je třeba zachovat jedno parkovací místo na pozemku.
- Nechávám často Čudle doma ze školky, mám pocit, že sourozenecký vztah je mnohem víc než školka. Na druhou stranu Pizejska chodí do školky jednou týdně a kdyby bylo na ní, chodila by denně. Dost možná by brala i internátní školku.
- Přišla Manduca a Ergo, nemohla jsem se rozhodnout co bude lepší. Vyhrála Manduca.
- Výlet do Práglu na Noemovu archu. Čudle ukazuje na obří vycpaninu losa a huláká "Mamíí, podívej to je obrovskej losos". Jsem naprosto fascinována jak jsou v muzeu všichni, milý, úžasný a ochotní.
- Proving homeopatického léků, který mi dal naprosto nevyčerpatelnou energii. Což se zrovna ten víkend tolik hodilo. Škub i Čudle měli narozky. Jeden v sobotu a druhý v neděli. A já? Samozřejmě víkend v Praze. Všechno související s nedělní dvojitou oslavou jsem chystala v noci ze soboty na neděli. Skončila jsem v pět. Vysprchovala jsem se, nakojila dítě a hurá autem do Prahy. Byla jsem naprosto fresh. Víc takových provingů.
- Muž začal realizovat garáž na kola. Momentálně jí chybí jen střecha a vrata. Zedníci nám zateplili východní stranu domu a pán přes okna dovezl škatuli na předokenní žaluzii, která nám zmenšila okno, protože původně jsme chtěli roletu a ta má škatuli menší. Zbylá dvě okna budem muset asi přehodnotit.
- Zvažuju, že přestanu chodit na gymnastický míče, neb jedna matka tam má naprosto nevychovanýho spratka a to neni na moje nervy.
- Návštěva u známých, která mi výrazně zvedla mateřské sebevědomí. Nemáme naklizeno, ale naše děti nesedí 5hodin denně (bez nadsázky) u počítače a to se počítá.

Listopad
- Máme stavební povolení. Euforie ovšem netrvá dlouho, protože nám na něj napsali špatný číslo popisný. I tak je už objednán bagr, který nám vedle baráku vyhrabe kráter.
- Svatomartinský lampionový průvod. Sama akce nebyla nijak epesní, ale to, že "donutila" rodiče strávit společný čas s dětmi a ještě venku, je samo o sobě super. Bylo by ovšem super, kdyby rodiče na dětské akce netahali psi a nehulili dětem pod nosy, ale tak nemůžu mít všechno.
- Na bazaru jsem objevila kostky svýho dětství a už netrpělivě vyhlížím pošťačku.
- Opět návštěva sloužící k pozvednutí sebevědomí. Děti máme proto, abysme s nima byli a abysme měli společný zážitky. Nemáme je proto, abysme je odkládali k babičkám prakticky neustále kdykoliv je to možné.

Od září jsem začala zase číst a vůbec nechápu, proč jsem to neudělala už dávno. Až teď mi došlo jak moc mi to chybělo.

Uff, snad jsem to dohnala, zapsala to nejdůležitější a do budoucna se snad polepšim :-)