Podzimní pokus zkrachoval. Já nebyla pevně rozhodnutá, dítě to cítilo a řvalo a řvalo. A já to nechtěla lámat, nic mě nenutilo, takže jsme to vzdali.
Po Novém roce, jsem začala důsledně vybírat, kam to dítě vlastně dáme. Byl to ořech. V první řadě proto, jaký období teď u Čudlete probíhá. Dalším problémem je, že on je individualista. S dětmi si hrát nechce, dokonce bych řekla, že se jich i bojí. Na jednu stranu s tim musíme bojovat. Na stranu druhou, ho těžko můžu někam tlačit, když já sama jsem introvert a nejradši jsem sama. Snažíme se oba.
Od začátku bylo tedy jasný, že školka o třiceti dětech nepřipadá v úvahu. Byla tu možnost lesní školky (12 dětí) a byla jsem rozhodnutá, že ano, to je to pravé. Nicméně školka funguje jen tři dny v týdnu a rozhodně tam nedojdeme pěšky. Ale tak byla jsem ochotná na to přistoupit.
Pak přišla nabídku na novou školku, která se bude otvírat v březnu. Prostředí známé, neb tam chodilo Čudle rok a půl na zpívání. Jeden den v týdnu je anglický s rodilým mluvčím. Trošku mě bolí montessori prvky, nijak si z toho na zadek nesedám.O něco víc mě vadí, že je to bez svačin, nestojí to hubičku, aby nemohly dětem dát svačinu. Kolektiv bude malý, ze začátku 3 děti, kapacita 10.
Momentálně jsem ve fázi zvykání. Chodíme do jeslí na směny s učitelkou, která pak bude mít školku. První i druhý den byl pláč. Čudle odmítalo školku opustit.
Já jsem rozhodnutá, že v březnu nastoupí a dítko je smířené, že ještě několikrát půjdeme spolu a pak už půjde sám. Nedělám si iluze, že by pak neřval. Ale myslim si, že se to brzy urovná.
U nás si Žmur zvykal od září (na jedno dopoledne v týdnu) - neúspěšně, každý čtvrteční ráno u nás vypadalo jako výprava na funus nebo k památníku padlých vojínů. Já to vzdala v prosinci, protože byl většinu měsíce nemocnej a v lednu jsme byli pryč. Chodí teď od února, do té samé školky, jako jinej chlapeček - účastní se organizované hry a výuky, hraje si s dětma - prostě najednou ten problém není, ale bylo to jako cvaknutí vypínače. Stejně ho tam ale zatím nenechávám víc než to jedno dopoledne.
OdpovědětVymazatčudle chodilo v říjnu a vzdala jsem to po třech návštěvách, nestálo mi to za to.. ted půjde na plnej úvazek, tak jsem zvědavá, ale myslim, že to bude dobrý, protože mám pocit, že když něco po dítěti chci, je to jen o tom,abych byla pevně rozhodnutá já a pak to jde hladce, tak uvidíme :-)
VymazatJj, pené rozhodnutí a nemít z toho špatné svědomí je určitě základ:) Tak hodně štěstí, u nás to přišlo fakt naprosto neočekávaně a naráz (dokonce v době, kdy jsem byla přesvědčená, že se tam z toho po 2 měsících složí nebo jim uteče na vycházce:)
VymazatJaj. U nás je hlavně problém školku sehnat. Lidka je srpnová a téměř bez šance. Platíme drahé peníze za soukromou miniškolku na tři dopoledne v týdnu, bez jídla, a ty zbylé dva dny Liduška každé ráno pláče, že nemůže jít do školky....
OdpovědětVymazatmy máme taky soukromou, normální bysme nedostali... budem platit čtyři tisíce, ale jsem na to zvědavá, jak to bude probíhat
Vymazat