Ledenec

Spousta věcí. Zamluvili jsme víkend na lyžích. Těším se moc, jen ještě musim pořešit Čudlí výbavu. Začala jsem opět běhat, tentokrát běháme ve dvou a je to fajn, o fyzičce po druhym porodu se to ovšem říct nedá, propadla se hlouběji, než jsem čekala a tak začínáme od piky. Ale tak co, neni každej den posvícení.

Víc čtu, po troškách, ale přece. Naposledy to byly Žítkovské bohyně (o těch příště) a teď se chystám na Mámin seznam. Nějak nemám chuť na Nesba, ale to přijde, ještě na mě tři čekaji. Ježíšek naježil spoustu kreditu na palmknihy, ale momentálně má čtečka stop stav, musím aspoň část nejdřív přečíst. Loni jsem zvládla 19 knížek, snad to letos bude lepší.

Taky jsem během ledna pracně vybrala školku a rozhodla, že Čudle od března nastoupí. Stálo to dost úsilí, neb od Vánoc máme dítko, které odmítá být u prarodičů i odpoledne, natož tam spát. Nevím co se stalo, nepřišla jsem na to, možná opožděná reakce na Pizejsku. Doufám, že se to brzy urovná.

Začínám zvažovat co se sebou. Jestli bych nakonec nezačala ještě chodit do školy. Musím probrat nabídku a uvidím, lákalo by mě to, ale s mojí povahou utíkat od nedokončených věcí... nevím nevím. Musela bych objevit něco pro mě opravdu zajímavého.

Příští týden nás čeká Ostrava (Ahoj Nomi!). Maminka má nerva, že pojedu jen s dětma a Gymplačkou. Podceňuje moje řidičské schopnosti a neustále se ptá, jestli jsem si vědoma, že je to skoro 400km a lanaří kohokoliv, kdo se namane, aby jel s náma.

Opět jsem dala vydělat zubaři a dostala jsem pět dalších termínů, aby mi udělal ty kazy. Juch. Plus mě čeká lepení čehosi jako korunky a moudře mě nenapadlo se zeptat, kolik ten humor bude stát. Dvakrát juch.