Neutopili jsme se. Čudle si užilo tři dny lodi a Pizejsový to bylo celý fuk.
Berounka neni úplně friendly co se týče popojíždění autem s Čeňkem v patách. Chvílema jsem se modlila (ježiši ať už jsou ty serpentiny za náma). Chvílema jsem prosila (Čeněčku pojeď, nenech nás tady). A chvílema jsem prostě nadávala, čímž jsem utvrdila Čudle v tom, že TURVA je moc hezký slovo.
Při cestě do Račic opustila Čeňka neznámo kde poklice. Možná když jsem udělala velice moudře rychlou myšku v rámci záchrany veverky na silnici.
Do ztrát započítávám i kopací merunu a dvě skleničky. Z jedný nám nějaký dobrák nechal střepy a druhou nejspíš nutně potřeboval k vyšším cílům.
Pobouřkový den jsme strávili v plzeňské zoo. Čudle bylo nadšené.
- Čudlí dívej, medvěď se koupe.
- Maminto, to je vejitej taktor. A vzadu má pčipojenej vozejt a veze větvě. Toutej maminto má plnej vozejt větví.
Když to nebyl traktor, tak pracoval pán s lopatou, kladivem a vím já čim ještě. Netroufám si tvrdit, že miláček vůbec nějaký zvíře viděl.
A jinak nic. Povalovali jsme se a užívali si, že jsme spolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat