Dnešní kontrola u mudra ukázala, že Škub je dlouhá jak tejden a hubená jak lunt. Taky jsme vyřídili poslední screening a to uši, takže to máme zdárně za sebou. Když už jsem táhla děti k pediatrovi, nechala jsem bodnout Pizejsce poslední pediacel a teď mi skuhrá v postli, že ji bolí noha. Juch. Čudle toužilo po obrízku Hurvínka, který měl údajně doktor v ordinaci a prosilo, aby mohlo též dostat injekci. Ne, že by neměl rest, už máme rok zpoždění se spalničkama a spol, ale zatím to nehrozí.
Škub dostala nové krycí jméno, Pizejska zavedla Nunu a velmi se nás to všech drží.
Čudle je s námi doma a náramně si to užíváme. Poslední týdny žijeme VELMI intenzivně. Dny jsou našlapané do poslední vteřinky, ale je to báječný. Čudle s Pizejskou neustále stanují v něčí posteli, případně na ní plují po řece. Pizejska o to moc nestojí, ale když to řekne bratr.. Ven toho moc nenachodíme, protože když už se naobědváme, nakojim, přebalim, tak zjistim, že než všechny obleču, tak bude tma.
Vánoce se k nám plížeji velmi velmi pomalu, sem tam přibude nějaká dekorace nebo plech cukroví. Což neznamená, že budem mít cukroví na Vánoce, neb linecký jsem pekla v rozmezí asi týdne a zbyly ČTYŘI kousky, který jsem teda i promazala. Polovinu perníčků spásly děti dneska.
Minulý týden jsme si s mužem a se Škub udělali výlet do Ikea, utratili jsme šest tisíc prakticky za nic a jeli jsme zas domů. Zimní bundu, kterou jsem si plánovala koupit jsem nepořídila. Aspoň, že kufr, pro který jsme hlavně jeli, jsme dovezli.
Na Vánoce jsme pozvali tchýni, neb nám to v poslední době docela šlape a hlavně je sama. Až se to dozví tchán, sežere nás. primárně mě, protože za hlad v Africe můžu taky já a můj muž je velmi deprivovaný a zmanipulovaný. Chudák. Svátky budou tedy zřejmě velmi veselé, ale je mi to tak nějak fuk.
Ani jsem se nechlubila, že jsem Škub pořídili nové vozidlo. V chodbě nám parkuje phil&teds, neb Pizejska je lenoch. Je zábavný sledovat lidi, který nechápou jakoto, že nemám mimino sebou a obě starší jo. Případně, proč mi řve kočár, když dítě sedící nahoře se směje od ucha k uchu, případně spí. Pravdou ovšem je, že na jaře se s kočárem milerádi rozloučíme a pokorně se vrátíme k red castlu.
Zápis učiněn a teď jdu stříhat betlém.
Jsem ráda, že žijete, a stydím se, protože s jediným dítětem mám zatím napečenej jeden umrněnej plech kokosek a to dneska. S tím kočárem to popravdě vidím nějak podobně, Bibina je lenora a dost pochybuju, že se to za ty dva tři měsíce ještě změní...
OdpovědětVymazatjá jsem si Pozejsku rozmazlila, Čudle prostě chodit muselo a roka a půl byl bez kočáru u Pizejsky jsem to nevychtala :-(
Vymazats cukrovim si nelam hlavu ;-) já jedu systémem, že mám v ledničce asi pět těst a sem tam upeču tři plechy (víc jich ani nemám :-) )
Linecký jsem pekla už třikrát - pokaždé to sežrali:))
OdpovědětVymazatale přiznám se, že si s tím hlavu nelámu. v Bille, kam chodíme, mají hotová linecká těsta v chlaďáku. Jenom to doma s dětma rozválíme, vykrájíme, upečeme, sranda největší, jak se perou o váleček a kdo bude vykrajovat andělíčka. Z jedné té várky těsta jsou zhruba dva plechy (dělám to tlustý, mám to tak radši), což je akorát na jednu troubu, a jak se říká, rychle nabyl, rychle pozbyl, dva plechy se sežerou jako nic.
já upekla asi šest plechů :-) taky mě to nijak neštve, snažím se, abysme měli pár kousků na vánoční stůl a víc to nehrotím, všichni příbuzný maj cukroví hafo, tak se nijak nedřu, spíš tak symbolicky a jen to co máme fakt rádi :-) takže rohlíčky, vosí hnízda, ořechy, to linecký a perníčky, ale od každýho jen maličko
Vymazat