Užíváme si líný Vánoce. Pár dní před jsem dostala nůž na krk a rozkaz lehnout ani se nehnout, což je s Čudletem v zádech skvěle realizovatelný. Ale snažím se. Takže všude úspěšně popojíždíme autem a nic moc neděláme. Včera jsme si střihli bazén a procházku, ale jak skvělej to byl nápad jsem cítila celou noc.
Dárků bylo tolik, že dítko část poštědrovečerní noci prořvalo, jak z toho bylo vedle. A to i přes to, že od nás dostal jen tři drobnosti a postel. Babičky a dědové zapracovali. Nej dárkem se nakonec stala nová postel pro velký kluky. Jakej je to bič na mě jsem ovšem netušila. V čase postýlky se dítko v noci přestěhovalo ke mně a spalo, teď pendlujeme mezi dvěma postelema, neb had cítí povinnost ve svojí posteli spát. Juch. Dám tomu chvíli čas a když se to nesrovná, uděláme opatření.
Netopejrka dostala od Ježíška manikúru pedikúru a novej koberec do klece a během dvou dnů ho dokázala
sežrat téměř celej. Ne, že by ho konzumovala, ale udělala z něj jeden
velikej chuchvalec a zbejvá jí kus velký asi jako ona sama.
Dokonce se to letos podařilo i tak, že klienti pobrali rozum (maličko) a nikdo neotravoval na štědrý den a vlastně už od třiadvacátýho je klid a nikdo po nás nic nechce.
Jen ty návštěvy po příbuzenstvu. Byli jsme u našich i Podnikatelovo rodičů a na nikoho dalšího nemám náladu. U Dědy se usadila Ona a strašně rádi by nás viděli, ale já nemám chuť. Nemám náladu na přetvářku, nechci se dívat, jak její rodina (plus ty co nejsou dost ostražitý) tancujou přesně jak Ona píská, ani nemám chuť rozebírat nový děcko a to jak mi je nebo neni. A vůbec nemám celkově náladu na žádný lidi a nijakmi to nevadí.
Žádné komentáře:
Okomentovat