Čudle

V den Čudlích narozenin jsem se povalovala v nemocnici. Nakonec jsme je slavili se čtyřdenním zpožděním a dítko mi do telefonu hlásilo, že už mu přát nemáme, že už toho dostal hodně.

Dort jsem tentokrát potupně zakoupila, teda já ne, vyslala jsem muže, aby zakoupil. Dárky jsme naštěstí koupili včas. Hlavně vytoužené popelářské auto od play-doh.

Je neuvěřitelný jak to uteklo. Za chvíli budem řešit tašku do školy. Vždycky když někdo říkal, že s dětma všechno utíká jak mávnutím proutku, smála jsem se. Teď to chápu.

Čudle se za poslední rok docela socializovalo. Už neutíká před dětma a nebojí se jich. Né, že by se úplně družilo s cizíma, ale už nesedíme u pískoviště a nečekáme až děti odejdou.

Pořád ho nezajímají věci běžného života a základní znalosti ho strašně obtěžují. Barvy jdou absolutně mimo něj, pozná černou, toť vše. Písmenka ho taky neberou. Myslela jsem si, že když bude mimino, bude ho zajímat, jak se do břicha dostalo, případně, jak se dostane ven, ale kdepak. Těžkej nezájem. V poslední době začíná mít aspoň náznak zájmu o výtvarno, tak aspoň něco. Nebaví ho knížky a ani jiná "chytrá" zábava.

O to víc miluje jakoukoliv manuální práci a všechno co s tím souvisí. Trochu mě to mrzí, protože je vcelku chytrej a hodně mu to myslí, kolikrát mu souvislosti docházejí dřív než mě, ale zatím to moc nevyužívá. Snad to přijde.


Miluje auta. Staví jim dráhy a různý překážky. Už rok frčeji dva jeřáby z lega. Nedá je z ruky, denně si s nima hraje, až mě to překvapuje. A samozřejmě potřebuje další kousky. Z lega celkově staví rád, bohužel má zatím jen konkrétní tematické sady (nejčastěji auta) a kostiček zoufale málo, ale to napraví Ježíšek. Když o tom tak přemýšlím, tak buď něco kutí, za pomocí kartonových krabiček a kilometrů izolepy nebo staví z Lega.

Strašně rád jezdí na kole a vůbec je hrr do všech sportů. Na kole se naučil hned v červnu a jezdí jako drak. Nejvíc jsme v létě spolu ujeli  dvanáct kilometrů a to jsem smekla klobouk, že to dal. Rád plave, leze po vejškách ( na stěnu se chystáme hned jak se vymarodí), zkouší kolečkový brusle, baví ho pinkat pálkama (a neni v tom úplně marnej) a vůbec cokoliv co souvisí s pohybem.

Je soběstačnej. Jen tuhle jsem si uvědomila, že je potřeba, aby se naučil obsloužit se sám co se týče jídla. Momentálně si prostě vyloví rohlík, ale ráda bych, aby se naučil vzít si i něco k němu. Když na to přijde, základně obslouží i Pizejsku.

S Pizejskou maji krásnej vztah. Což neznamená, že se občas neřežou div nestříká krev, ale musim říct, že primární škodič a pokušitel je naše slečna. Nicméně ji miluje, nikomu by ji nedal a vždycky ji brání. Strašně rád ji ukládá do postele. Vyhodí nás z ložnice, chvíli si k ní lehne, zpívá jí, hladí a ona poslušně sklapne pusu a oči a spí.

Hrozně rád používá frázi "ale jdi ty", což znamená, že dotyčný je naprostý debil. Zná taky spoustu frází z Hurvínka, kterýma nás dokáže perfektně odzbrojit. Hurvínek u nás celkově strašně frčí, sbírka kazet po mě a po muži je velmi rozsáhlá, ale točíme pořád dokola jen asi tři, protože ostatní jsou příliš strašidelný. Nejoblíbenější jsou Vánoce u Spejblů.

O jídle tu už asi bylo napsáno dost a na stavu se nic nezměnilo.

Oproti Pizejsce je Čudle klidný dítko. Vcelku poslechne, v důležitých věcech se na něj dá spolehnout a vždycky se s ním dá nějak rozumně domluvit. (Kromě dvou afektů z vyčerpání, kdy jsem nevěděla jestli ho mám objímat, bít nebo ignorovat.) Obvykle nevymejšlí žádný velký hovadiny a rozhodně (zatím) neumí plánovat lumpárny. To se ovšem doučí, neb to perfektně ovládá jeho sestra.

Oni dva jsou vůbec tak strašně rozdílní. Nikdy bych nevěřila, že sourozenci můžou být snad úplně ve všem opační. uvidíme co bude z toho třetího vejlupku.