Když nás muž v neděli přivezl z porodnice, večer padl nemocen do postele a druhej den mazal k doktoru, aby se dozvěděl, že má zánět středního ucha a pěknou angínu.

Další neděli přijelo Čudle z víkendu s dědou. Že byl pokousanej blechou, dobrý no. Dvě hodiny jsme svlíkali, převlíkali, uklízeli a doufali, že blecha nepřijela s dítkem. Večer horečka. Psychicky jsem se připravovala na laryngitidu, neb z těhle víkendových pobytů si ji doveze vždycky. Tentokrát jsem se přepočítala.

Místo toho se mi probudilo dítě s několika pupínkama, který postupně přibývaly. Nejdřív jsem usoudila, že molusky a myslela jsem na to jak jsme jezdili s Gymplačkou na seškrabávání. Pak už to molusky nepřipomínalo a když mu to vyskákalo i na dlaních, diagnostikovala jsem pusu ruku nohu, doktor pak potvrdil, že správně. Modlila jsem se, aby to nechytly holky. Druhý den vyskočilo několik pupínků Pizejsce. Smířila jsem se s tím, že holt i ona.

Nicméně opět přišlo překvapení. Jako poslední půlrok pokaždý, tak i tentokrát, zareagovala na nemoc v rodině impetigem. Takže má nádherný flekance, který si drbe jak šílená a já jen doufám, že jí nezůstane jizva na tváři.

A konečně se dostáváme k poslední neděli. Z návštěvy od našich jsme si dovezli rýmu a kašel. To by nebylo nic divnýho ani znepokojujícího, kdyby si to dovezla Škub. Dneska jsem ji dovlekla i k doktoru, neb se mi to úplně nezdálo. Chrchlá jak tuberák a vysavač u nás jede i uprostřed noci, protože odsavačka.

A třešnička na dortu byl dneska pád Pizejsky z gauče. No pád. Čudle ji prostě po zádech schodil dolů. Následovala příšerně protivná a unavená holčička (ano, hned mi naskočil otřes mozku), bulící kvůli každý prkotině. Pak jsem si všimla, že divně vrávorá a trochu mě to vykolejilo. Sakra, proč to dítě nemluví?? Nakonec mi došlo, že vrávorá, když s zvedá ze země a opře se o ruku, nicméně nevypadá nijak pochroumaně.

Skoro bych řekla, že už to stačilo a že by mohl být aspoň týden klid.