V chodbě stojí autosedačka a v ní plačící dítě, který se právě vzbudilo po návratu z obchodu. Vyndám dítě a zalehnu s ním do postele, abych ho nakojila. Kolem mě běhají, řvou a dupou ty dvě starší obludy. A já ležím a v hlavě mi běží myšlenky.
Stihnu nakojit než mi to mimino v autosedačce vzbuději a já ho budu muset jít přebalit a nakojit? Snad jo. Umravnim trochu ten řev a v ten moment se mi myšlenky zastavěji. Vrátím se kousek zpátky a v duchu přepočítám děti. Jasně, že stihnu nakojit proboha. Vždyť ty děti jsou JEN tři.
Opět se jednou utvrzuju v myšlence, že dvě mi budou úplně stačit :D
OdpovědětVymazatúleva, co ?
OdpovědětVymazathele já ani nevim ;-)
VymazatVelmi pobavilo. Ja tomu rikam mliko na mozku.
OdpovědětVymazati tak se to dá :-))
VymazatElo, nejhorší je, že já mám tuhle "demenci" a mám zatím JEN jedno!!! Ale s druhým těhotenstvím to opravdu sviští. Do školy se naučím, vstřebám a využiju. Co se logického myšlení a běžného provozu týče, jsem úplně v koncích. Seděla jsem u švagrové na kafi, koukám na flétnu, která je položená na stole a napadne mě "Anička už jednu flétnu má, tak to jí nemusíme kupovat...". Flétnu jsme jí přitom koupili k narozeninám pár dnů před tím my..A tak dále, a tak dále...
OdpovědětVymazat