Pro ilustraci naší rodiné pohody během posledního týdne perfektně postačuje obrázek z velikonočního pondělí.
V jedenáct večer se v rámci zachování svojí svobody na následujících 10 let zvednu a urychleně mizím z obýváku, kde hystericky řičí mimino a na gauči sedí batole a stále dokola opakuje - ale maminto, místo toho, aby už dvě hodiny spalo. Třísknu za sebou dveřma v koupelně. Za chvíli přišel muž.
- Ty oprátky, uvaž prosím dvě.
a jejeee :-(( maly rostou zoubky?
OdpovědětVymazatkdepak, na ty má ještě čas, přiznám se, že já pořádně nevim co jí je, nejspíš ji bolí břicho, ale někdy mám pocit, že ani to ne.. jsem z toho na větvi hlavně proto, že pořádně nevim co jí je, taková ta blbá bezmoc
Vymazatech, bezdůvodně řičící mimino, k tomu člověk ani nepotřebuje dvouleťáka, aby si připadal na odstřel. Včera mi stačila asi tak hodinka, abych byla na zbytek dne úplně k nepoužití - děsný, jak to vyčerpává!
OdpovědětVymazattjn, prostě ta bezmoc, chovám ji, nahřívám jí břicho, čaruju s rektální rourkou, masíruju jí břicho a ona se stále jen kroutí a řičí a když jsou to tři večery za sebou po několika hodinách, tak mám chuť tu roztomilou holčičku přiklopit polštářem a utéct.. zajímavý je, že o půlnoci jdu spát, uložim ji do její postýlky a ona většinou zavře víka a spí do pěti
Vymazattyjo, ještě že už naši to bříško tak netrápí, už ani nepamatuju, kdy jsem naposled dělala mlíko do fenyklovýho čaje nebo nahřejvala plínu... za nějaký dva měsíce by to mělo bejt už lepší, ale je to zlo. Na takový to brečení z přetažení u nás pomohl bílej šum...
VymazatA pak mám mít další děti...
OdpovědětVymazatale jo :-) děti jsou radost, řikám si že přežijem první půl rok a už to snad bude dobrý
VymazatTomu říkám pozitivní motivační čtení před porodem!:)
OdpovědětVymazatMy měli včera hysterák při poledním krmení - řvala hlady a přitom nechtěla jíst. Jak říkáš - ta bezmoc, to je to nejhorší.
OdpovědětVymazatmám stejnou zkušenost, ale - z mého hlediska - pozitivní je fakt, že se dvěma malýma dětma se člověk nezastaví, čas neskutečně rychle ubíhá a místo uřvaného uzlíku mám doma téměř dvouletou ženskou, se kterou se už dá vesměs domluvit plus to, že první dítě motivuje to menší k daleko rychlejšímu vývoji...
OdpovědětVymazatkrize příjdou a odejdou, u nás to byla včerejší noc - manžel nebyl doma, staršího budil kašel, bál se sám v pokojíčku a tím kašlem budil malou, která je zvyklá spát se mnou - taky sem měla chuť je těma polštářama přiklopit a prchnout... Hanka
Máti mi vždycky vykládá, jak ji, coby miminko, bezdůvodně řičící po večerech už šest týdnů v kuse, její tatínek po mnoha vyčerpávajících hodinách chování v náručí v jednu chvíli přinesl nad postýlku, žuchnul ji do peřinek a zařval "A tady si řvi!" A maminka škytla, ztichla a usnula...:-D
OdpovědětVymazatJsou na to prý nějaký protiprdíkový kapky, dávají se do pití a může je brát i kojící matka, že se to přenese.. Taky se podkládají nožičky na spaní. A bříško se dá masírovat různýma mastičkama. Někdy jsou jen vzteklý, že nemají výhled či na co koukat a chtějí víc pozornosti. Mě pomahalo si vzít malou k sobě do postele, hřát jí o sebe až usnula. Bos.
OdpovědětVymazatU nás doma často zněla věta: Ještě že seš tak hezká!
OdpovědětVymazat: )
To přejde.
Jako všechno. Bohužel i bohudík.
: )