Jako lovená zvěř. Přesně tak se cítím. Kličkuju. Utíkám. Schovávám se. Nic nepomáhá.
Nechci utíkat z domova. Ani vlastně už nemám pořádně kam utíkat, kde se schovat. Všude jsem jak pod lampou veřejnýho osvětlení. Vždy řádně viditelná a na mušce.
Chtěla bych nás zavřít do bubliny a užívat si dětí, procházek, ale i toho, že jsme jen obyčejně doma. Nemuset se nikomu zpovídat a neřešit, kdy a co bude za hodinu..
Chtěla bych, aby skončila lovecká sezona.
boze, kdo Te lovi???
OdpovědětVymazatty, který si mysleji, že maji větší nárok na děti než já, nebo mě považují za neschopnou postarat se o dvě děti nebo já nevim
Vymazatto zní drsně... :/
OdpovědětVymazatNevím, ale čas na partnerskou poradu? Nikdo jiný než vy dva spolu k výchově vašich dětí kompetentní není a pokud si někdo takový dělá nároky byť v nejlepším úmyslu, tak se nenech!
OdpovědětVymazatono to neni ani tak o výchově, jako o tom, že sem furt někdo leze a chce vidět děti a chce s nima ven a já jsem majetnická a odmítám je dát, protože mám svoje plány, jak naložit s hezkym počasim, ano mohla bych uklizet a dělat buhvi co, ale bordel neuteče, prostě chci být s dětma já.. nejhorší je, že svoje si okřiknu, když mě serou, ale s mužovo stranou si trochu nevim rady a stěžovat si pořád nechci
VymazatTo je odveke dilema. Drzim palce, at ti to odhaneni jde tak, abys z toho nemela blbej pocit a deticky si naramne uzila.
VymazatCo na ne nekde nastrazit past...?
Ó jé- tak to znám, ty matky (v mým případě, v tvým asi tchýně), co si myslej, že prostě nemůžeš zvládnout dvě děti. Pevné nervy.
OdpovědětVymazatono je to po čase přestane bavit, neboj;) Nechystá se mimino ještě někde jinde v rodině? Mohli by se realizovat na něm:)
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatPřeji hodně odhodlání a síly:) Až čtyři měsíce po narození druhého dítěte, jsem KONEČNĚ řekla tchýni a tchánovi, upřímně co si myslím, jako jsem to celou dobu dělala v naší rodině. Zpětně nechápu, proč jsem dělala čtyři roky rozdíly. Byla jsem nasraná, vyčerpaná a unavená z jejich nájezdů...až jsem si řekla, že děti potřebují hlavně šťastnou mámu, to jak dlouho neviděly babičku je jim putna. Teď sice T+T mlčí a jsou uražený, ale já jsem už dva měsíce naprosto klidná a užívám si svoje dvě pidi děti. Manžel mě pochopil a stojí za mnou. Toho jsem se bála nejvíc. Ale v rámci svého duševního zdraví budu radši méně oblíbená než troska, která se snaží vyhovět všem. Mám ráda tvůj blog. Hezké jaroléto:)
OdpovědětVymazatBOŽE a historie se opakuje, právě mi máti hystericky telefonovala, že sestře vybouchla babysitterka v Holandsku a jestli by, cituji, "mohla 23. června odjet do Holandska hlídat Téru". Když jsem se podivila, proč by proboha nemohla, tak zakvílela "no a co Honzíček?" a já zakvílela zpátky "Mami, proboha, Honzíček už tou dobou bude nejmíň šest týdnů na světě" a mamka zahořekovala "NO PRÁVĚ!!! A co když se opozdí?" a tak jsem se dověděla, že moje máti plánovala strávit moje kompletní šestinedělí u nás doma, cituji, "protože budeš po císařu a jak bys to asi zvládala?" a to je představa, která by dohnala k šílenství nejen mého muže, ale i mě, takže, pane Bože, díky za vybouchlou babysitterku, a modlím se, kdyby se jí tak chtělo vybouchnout ještě o 3 týdny dřív, abych měla máti bezpečně uklizenou do Holandska co nejdřív...
OdpovědětVymazat