Je potřeba nezanedbat Pizejsovou.
Roste tak, až se bojim co z ní bude a trochu se i bojim, že budu se svýma bezmála 170cm nejmenší člen rodiny, neb Čudle momentálně vypadá na 4 roky a naše malá milá tak na 6 měsíců.
Je vcelku hodným miminem. Když má dobrou noc spí pět hodin v kuse, když blbou spí "jen" tři, standard jsou čtyři, což by byla slast, kdyby uprostřed toho času nevstávalo Čudle na záchod, ale co už.
Dudlík je kámoš náš. Od porodnice, kdy jsem jí ho vrazila, neb mlíko nebylo a ona vzhledem ke svojí velikosti toužila stále po jídle a stav mých prsou začal být lehce na nic, ho nevyndala z pusy. Nenesu to moc dobře. Hlavně proto, že já na tajňačku dudlala v posteli ještě v devíti desíti letech a nerada bych, aby se historie opakovala. Pozitivní je aspoň to, že usne, vyflusne ho a víc ho nepotřebuje.
Je nasraná. Stále a pořád. Tváří se jako bůh pomsty. Koneckonců s nasranym výrazem se narodila, když mi ji dali koukala na mě stylem - okamžitě mě tam vraťtě, ale OKAMŽITĚ!! a zůstalo jí to. Čudle mělo aspoň takový ty novorozenecký usměvavý tiky, ona ani tím nedisponuje. I když už se začíná semotamo usmívat, ale jen na tatínka a směje se hlavně očima.
Zprvu to vypadalo, že voda a koupání jí moc vonět nebude. Ovšem od té doby, co jí napouštím velkou vanu, vzala mě i vodu na milost a skoro bych i tvrdila, že se jí tam líbí.
V posledním týdnu přestala být tupě civícím miminem slepě otvírajícím kušnu jakmile se přiblíží cokoliv byť jen vzdáleně podobné bradavce a začala sledovat i jiný věci. Nejvíc ji baví Čudle a plyšová srna s obrovskýma očima. A další oblíbenou akcí je pasení koní, vydrží minutu dvě, než ji těžká hlava přemůže.
Co se koexistence s Čudlem týče, tak zatím je to v cajku, neb Pizejsová potřebuje jen nakojit a přebalit, až bude vyžadovat nějakou pozornost, bude asi hůř. Zatím ji chodí hladit, pusinkovat, cpe jí dudlík a hlásí když řve. No hlásí. Je z toho trošku na nerva. Tuhle jsem jen vyskočila za mužem do kanclu z auta, protože oba spali, jenže ona začala řvát jeho vzbudila a když jsem šla k autu řičeli oba tak, že div lidi nelezli z oken. Nicméně najít hranici, abych mimino uchránila před batoletem a zároveň batole nemělo pocit, že ho odstrkuju, je zatraceně těžký.
To už je 6 týdnů? Mno letí to, je fakt, že těch našich 6 měsíců taky uteklo jako voda. Pro mě je borka každá, kdo zvládá 2 a víc dětí - takže jen tak dál :-)
OdpovědětVymazatjojo, letí to jak blázen :-) neboj dvě dáš taky, i když včera jsem dost pochybovala o rozhodnutí pořídit si byť jen jedno jediný dítě :-)
Vymazathele a Čudlajz se jí nesnaží nějak zprovodit ze světa, i kdyby třeba v dobrým oumyslu míněno? Tím myslím, jestli se po ní nějak nesápe, nedusí ji hračkama nebo jí neběhá přes hlavu:) Pořád nemám vyřešeno, kde bude Čičman vlastně přes den ležet, nechci ho nechávat jen za mřížema v postýlce jako kriminálníka, ale všude jinde dupe a vládne Žmur Veliký...
OdpovědětVymazatmladá spí dopoledne v postýlce, odpoledne jdem většinou ven a večer ji dávám spát na gauč :-) ono to mimino neni nijak extra zajímavý, takže jen občas přijde, pohladí ji a zase si jde po svejch, nejhorší je bezkonkurenčně kojení, lehnem do postele a on skáče a leze na polštáře, co možná nejvejš, samozřejmě v bezprostřední blízkosti mimina a mě se střídavě zastavuje a rozbíhá krev, případně si chce číst a šermuje jí knížkama kolem hlavy, takže jako joo, klidně by ji ze světa zprovodil, někdy je to fakt o nerva
VymazatTo musí být teda o nerva - mně Háně delala při kojení jiné psí kusy - strašně žárlila zhruba první čtyři měsíce a kdykoliv jsem zasedla ke kojení, tak něco vyvedla, abych nezapomněla, že ji mám - vlezla do miminčí postýlky a počůrala tam naschvál matraci, rozlila čaj po kuchyni, dřepla si ostentativně dva metry přede mě a počůrala se... a tak podobně. Cokoliv, jenom abych se nemohla věnovat jenom sestřičce a musela se zabývat taky jí, i kdyby to "zabývání" mělo znamenat, že jí nadávám jak špaček.
Vymazattvl a to ještě žije?? ježiši, já bych startovala a tak strašně by dostal, tohle zkoušení nervů na mě moc neni
VymazatJo, ještě žije - v tý době už bylo jasný, že je autistická, a s autistama trestama moc nepořídíš, oni si to moc nespojují. Jak říkám, po zhruba čtyřech měsících, když se Lída začala převalovat a poplázávat, a Hanka zjistila, že se s ní dá hrát, tak ji akceptovala. Trochu nervně očekáváme narození Honzíka:))
Vymazathm, s tou vodou znám a s výrazem taky - B. je čím dál usměvavější, ale ze začátku mi nejvíc připomínala Grumpy cat :D
OdpovědětVymazat