Máme za sebou našvihlý týden. A bylo nám ho třeba.
Od úterka do čtvrtka jsem byla s dětma u Dědy. Bylo to báječný. Hřálo mě u srdce, když jsem sledovala malýho a velkýho, jak spolu pracujou. Doma vstává Čudle prakticky poslední. U Dědy jsem rozloupla v osm oči, postel vedle mě prázdná a dítko na dvoře v trenkách a tričku stlouká s Dědou přístřešek na dřevo. Celý tři dny jsem o něm nevěděla, jen se vždycky přišli najíst. V devět hodin večer se vrátili a dítko padlo do postele jak podťatý.
V pátek jsme vyrazili všichni směr Plzeň a Majáles. Poseděli jsme, poslechli Tleskače, Čudle okusilo všechny kašny a hulákalo do rytmu hudby.
V sobotu jsme se přesunuli zase blíž k domovu a předčasně jsme oslavili čarodky. Čudle bylo jak na speedu, lítal, jezdil na kole, zpíval u kytary, tančil a bavil všechny kolem sebe. V půl jedenácté jsem zanechala Muže svému osudu ( a sudu piva) a jely jsme s dětma domů.
Odpočinuli jsme si všichni a konečně jsme strávili trochu víc času pohromadě. Juch.
Je příjemné slyšet, že tě jenom netrápí, ale že ti také přináší radost :-)
OdpovědětVymazatMedvídek