Čtvrtý červencový týden se nesl v duchu modlení. Totiž, když 17. července žádáte miminu o občanku a chcete 27. odjíždět, nezbývá než se modlit. A dobře to dopadlo. Po několika letech jsem s dětma vykonala návštěvu u tety v Německu. Byly to VELMI líné dny a bylo to fajn. Nejlepší ovšem byla cesta. Už jsem říkala, že ráda řídím? I když nemůžu popřít, že přišla i slabší chvilka, konkrétně na objížďce u Volar, když jsem v jedenáct večer jeli po úplně kreténských maličkých silničkách uprostřed lesa. To na mě padla schíza, že bych nejradši zastavila a brečela.
Doma jsem pak jen přebalila kufr a odvezla děti k našim. Vidina portského na terase s mužem byla silná. Bohužel jsme to za celý týden nestihli. V ponělí jsme vyrazili do kina (Ant man). V úterý s kamarádem na hoegaardena (naplánovali jsme zářijový výšlap na Sněžku). Ve středu opožděná oslava narozenin a prase u našich a ve čtvrtek už byly miláčkové doma.
Já dneska opět přebalím kufr Čudleti, který odjede s mužem na dva dny k tetě. Až jim zamáváme odstěhuju část domácnosti do auta (ŠICÍ STROJ!!!) a ráno odfrčím s holkama na chalupu, kterou jsem si na týden pronajala. Vybírala jsem blízko nás, aby tam za námi mohl muž po práci jezdit. Těším se moc.
Prázdniny v plném proudu
Dlouho jsem tu nebyla, neb žijeme realitou. A to velmi. Postupně odškrtáváme prázdninový seznam a mě to moc těší. Jedu si momentálně na skvělý pozitivní vlně. Paní psycholožka nade mnou stojí s bičem a pořád opakuje, ať se koukám uklidnit, protože čim je to lepší jízda, tím tvrdší bude dopad. A tak o tom přemýšlím a snažím se nedávat víc než mám.
První týden dítka ještě promarodily. Hrůza z nočního dušení a strašný teplo v noci nahrály první položce na seznamu. Vytáhli jsme matraci na terasu a spali jsme tři dny venku. Daní byla brutálně poštípaná Pizejska, neb komárům chutná.
Na čtyři dny jsme vyrazili na mělnicko a já si odškrtla Říp, kde jsem nikdy nebyla. Juch. Dali jsme i Terezín (velmi ošklivé město, nechápu jak tam někdo může dobrovolně žít) a splnili jsme položku jedné nové zoo. Výběr byl však těžký přehmat, protože Ústí. Zoufalá zoo. Byli jsme hodně zklamaný a i trochu naštvaný kvůli ztracenýmu času a zbytečný cestě, kterou Pizejska prořvala. Nicméně výlet se celkově povedl.
Další tři dny jsme strávili kousek od Plzně. Tentokrát ve znamení lenošení a flákání. Jeden večer jsme s Čudletem byli v letním kině. Byl u vytržení. Z kina i z filmu, trefili jsme Cestu do pravěku, kterou já nikdy neviděla.
Několik dní bylo ve znamení práce. Přístěnek u prádelny ubourán. Uff. A suť odvezena na kolečkách. Uff uff. Nakonec jí byly dva kontejnery.
Zahájila jsem pokus s bosochůzí a strašně mi to vyhovuje. Boty nenazouvám prakticky nikdy.
Oslavila jsem narozeniny a zapili jsme s mužem jedenácté výročí. A že byl ten jedenáctý rok velmi náročný.
Zavařila jsem bambilion třešní a připálila jsem třešňovou marmeládu. Jahodová dopadla naštěstí na jedničku. Ještě bych ráda meruňky.
V mezičase toho všeho se děti koupou na terase, stavěji vodopády z dupla a cpou se zmrzlinou.
První týden dítka ještě promarodily. Hrůza z nočního dušení a strašný teplo v noci nahrály první položce na seznamu. Vytáhli jsme matraci na terasu a spali jsme tři dny venku. Daní byla brutálně poštípaná Pizejska, neb komárům chutná.
Na čtyři dny jsme vyrazili na mělnicko a já si odškrtla Říp, kde jsem nikdy nebyla. Juch. Dali jsme i Terezín (velmi ošklivé město, nechápu jak tam někdo může dobrovolně žít) a splnili jsme položku jedné nové zoo. Výběr byl však těžký přehmat, protože Ústí. Zoufalá zoo. Byli jsme hodně zklamaný a i trochu naštvaný kvůli ztracenýmu času a zbytečný cestě, kterou Pizejska prořvala. Nicméně výlet se celkově povedl.
Další tři dny jsme strávili kousek od Plzně. Tentokrát ve znamení lenošení a flákání. Jeden večer jsme s Čudletem byli v letním kině. Byl u vytržení. Z kina i z filmu, trefili jsme Cestu do pravěku, kterou já nikdy neviděla.
Několik dní bylo ve znamení práce. Přístěnek u prádelny ubourán. Uff. A suť odvezena na kolečkách. Uff uff. Nakonec jí byly dva kontejnery.
Zahájila jsem pokus s bosochůzí a strašně mi to vyhovuje. Boty nenazouvám prakticky nikdy.
Oslavila jsem narozeniny a zapili jsme s mužem jedenácté výročí. A že byl ten jedenáctý rok velmi náročný.
Zavařila jsem bambilion třešní a připálila jsem třešňovou marmeládu. Jahodová dopadla naštěstí na jedničku. Ještě bych ráda meruňky.
V mezičase toho všeho se děti koupou na terase, stavěji vodopády z dupla a cpou se zmrzlinou.
Pešek
V neděli ráno volal technik, že je zbořený auto. Juch. V noci někdo sedřel Bobešovi celej bok. Kupodivu nepočkal a ani lístek za stěračem nenechal. Kamera je namířená primárně na vchod do kanceláře a tak milý výtečník moc vidět není.
Policajti sepsali protokol a zamaváli nám. Na firemnim autě (vzhledem k jeho kupní ceně) není havarijka. Juch. Nicméně pán/paní má peška.
Totiž v inkriminovanou dobu šla sousedka z brigády. A tak už víme, že někdo nechal u hospody nezabržděný!! auto a jelikož je to k nám trochu z kopečka, stalo se co se stát muselo a auto zastavilo až o našeho Bobeše. Sousedka si zapsala SPZku a šla spát.
Pán/paní bude mít radost. Snad aspoň tak velkou jako máme my.
Policajti sepsali protokol a zamaváli nám. Na firemnim autě (vzhledem k jeho kupní ceně) není havarijka. Juch. Nicméně pán/paní má peška.
Totiž v inkriminovanou dobu šla sousedka z brigády. A tak už víme, že někdo nechal u hospody nezabržděný!! auto a jelikož je to k nám trochu z kopečka, stalo se co se stát muselo a auto zastavilo až o našeho Bobeše. Sousedka si zapsala SPZku a šla spát.
Pán/paní bude mít radost. Snad aspoň tak velkou jako máme my.
Lego fest
Už dlouho nevzbudilo nic tolik vášní jako Lego fest. Mluvilo se o zlodějích, vydřiduších, ruinování rodin s dětmi a vůbec. Nicméně Čudle Lego rád a muž taky, takže jsme nemohli chybět.
Jako alternativní program jsem naplánovala letiště Kbely, případně na kdyby zbyl čas. Jeli jsme hned ráno, vybaveni krabičkama se svačinou (ó díky za ně). Vstupenky jsem původně plánovala koupit předem, ale příplatek za platbu kartou po internetu (30kč) a za zaslání elektronického lístku mailem (20kč) mě, přiznám se, otrávily a považuju to, narozdíl od ceny lístku, za zhovadilost.
Do haly jsme lezli čtvrt hodiny po otvíračce a domů jsme děti táhli smykem čtvrt hodiny před zavíračkou. Musela jsem hluboce smeknout před personálem, protože si umím představit, jak je ty děti odpoledne sraly, nicméně všichni byli ochotní a milí a přestože po biliontý opakovali, co obnáší to či ono stanoviště, tak se usmívali a byli dětem nápomocný.
Kostiček bylo všude dost a kafe měli dobrý. Nic jiného jsme nestihli. Na jídlo jsme si nedošli, protože děti měly příliš mnoho starostí s Legem a zdržovat je nějakym obědem... pche.
Největší úspěch měla zóna s červenými kostičkami. Tam jsme se zdrželi vůbec nejdýl. Já jsem dost ocenila pytle na válení a příjemná odbočka byly i skákací hrady.
Nebyla bych to já, abych nenašla nějaký mínus. Chybělo mi cokoliv, na co si malý můžou stoupnout, aby viděly. Takhle jsem většinu času fungovala jako zvedač Pizejsky, protože ona chtěla samozřejmě taky vidět a hlavně taky stavět. Jednou jsem ji prostě posadila vedle sebe na stůl, ale slečna mi vysvětlila, že takhle ne. Ale jak teda jo, to mi neřekla. A vzhledem k tomu, že tříletý děti platěji stejně jako dospělí, tak si myslím, že by bylo fajn jim trochu vyjít vstříc.
Celkově to ale bylo úžasný a kdybysme to neměli tak daleko, tak bych klidně šla ještě jednou.
Jako alternativní program jsem naplánovala letiště Kbely, případně na kdyby zbyl čas. Jeli jsme hned ráno, vybaveni krabičkama se svačinou (ó díky za ně). Vstupenky jsem původně plánovala koupit předem, ale příplatek za platbu kartou po internetu (30kč) a za zaslání elektronického lístku mailem (20kč) mě, přiznám se, otrávily a považuju to, narozdíl od ceny lístku, za zhovadilost.
Do haly jsme lezli čtvrt hodiny po otvíračce a domů jsme děti táhli smykem čtvrt hodiny před zavíračkou. Musela jsem hluboce smeknout před personálem, protože si umím představit, jak je ty děti odpoledne sraly, nicméně všichni byli ochotní a milí a přestože po biliontý opakovali, co obnáší to či ono stanoviště, tak se usmívali a byli dětem nápomocný.
Kostiček bylo všude dost a kafe měli dobrý. Nic jiného jsme nestihli. Na jídlo jsme si nedošli, protože děti měly příliš mnoho starostí s Legem a zdržovat je nějakym obědem... pche.
Největší úspěch měla zóna s červenými kostičkami. Tam jsme se zdrželi vůbec nejdýl. Já jsem dost ocenila pytle na válení a příjemná odbočka byly i skákací hrady.
Nebyla bych to já, abych nenašla nějaký mínus. Chybělo mi cokoliv, na co si malý můžou stoupnout, aby viděly. Takhle jsem většinu času fungovala jako zvedač Pizejsky, protože ona chtěla samozřejmě taky vidět a hlavně taky stavět. Jednou jsem ji prostě posadila vedle sebe na stůl, ale slečna mi vysvětlila, že takhle ne. Ale jak teda jo, to mi neřekla. A vzhledem k tomu, že tříletý děti platěji stejně jako dospělí, tak si myslím, že by bylo fajn jim trochu vyjít vstříc.
Celkově to ale bylo úžasný a kdybysme to neměli tak daleko, tak bych klidně šla ještě jednou.
Jako kolovrátek..
.. se cítím, když pořád píšu o nemocech, ale jelikož moje dny plní až po okraj, neni zbytí. Ale bude líp a bude čtení o Lego festu, který jsme v jednom světlém dni stihli.
Nicméně zpátky k sirupum, teploměru a vůbec. Minulý týden jsem sháněla alergologii. Cítila jsem se jak operátor s matracema dormeo. Milion doktorů v x městech a nejbližší objednávací lhůta těsně před vánoci, nejčastější na únor. Nakonec se peklo smilovalo a z telefonu se ozvalo - teď před váma zrušila pani termín, takže buď v únoru nebo zejtra v devět. Logisticky velmi náročný úkon, ale dali jsme to. Dokonce jsem přežila i odběr čudlí krve. Juch.
Už už se blížily světlé zítřky. Plánovala jsem (!!!). Od úterý je Čudle doma. Brutální noční kašel. Zahlenění a vůbec. Přidalo se ucho, pro obměnu druhý než obvykle. A aby nebyla nuda pořídil si i zánět spojivek.
Naše noc vypadá momentálně tak, že od půlnoci do tří nebo čtyř Čudle chrchlá a hystericky pláče, protože se bojí, že zas bude zle. Samozřejmě nespím. Průběžně jednou utěším ze sna řvoucí Pizejsku a dvakrát nakojím Škub, abysme v osm lezli zcela čerství a odpočatý z postele. Dneska v noci jsem hrála o půl čtvrté smolíčka pacholíčka, pexeso, loto, červená bere a stavěla jsem z dupla. HEČ.
Dneska jsem spaní vzdala. Přece jen nerozespalý dítě spolupracuje podstatně líp. Je jedenáct a dítko leží vedle mě na gauči a visí na youtube. Poprvé se potkal s Tomem a Jerrym. Ani jsem netušila, že tím poskytnu medvědí službu nám oběma. On rozhodně neusne "MAMI VIDĚLAS TO??? JEMU VYPADLY OČI!!" řve na celý kolo a směje se, že mám strach, že vzbudí celej barák. A mě strašně nabíjí ten smích. Protože po proplakaných nocích, kdy já jsem na zhroucení a on pomalu taky je tohle naprostej balzám na nervy. Od tý nemocnice je to vlastně první klidnej večer, kdy nesedím jak na trní, nepopíjím bachovky po kýblích a nečekám na každý zakašlání.
Ale tak beru to jakože ladí formu na léto :-)
Nicméně zpátky k sirupum, teploměru a vůbec. Minulý týden jsem sháněla alergologii. Cítila jsem se jak operátor s matracema dormeo. Milion doktorů v x městech a nejbližší objednávací lhůta těsně před vánoci, nejčastější na únor. Nakonec se peklo smilovalo a z telefonu se ozvalo - teď před váma zrušila pani termín, takže buď v únoru nebo zejtra v devět. Logisticky velmi náročný úkon, ale dali jsme to. Dokonce jsem přežila i odběr čudlí krve. Juch.
Už už se blížily světlé zítřky. Plánovala jsem (!!!). Od úterý je Čudle doma. Brutální noční kašel. Zahlenění a vůbec. Přidalo se ucho, pro obměnu druhý než obvykle. A aby nebyla nuda pořídil si i zánět spojivek.
Naše noc vypadá momentálně tak, že od půlnoci do tří nebo čtyř Čudle chrchlá a hystericky pláče, protože se bojí, že zas bude zle. Samozřejmě nespím. Průběžně jednou utěším ze sna řvoucí Pizejsku a dvakrát nakojím Škub, abysme v osm lezli zcela čerství a odpočatý z postele. Dneska v noci jsem hrála o půl čtvrté smolíčka pacholíčka, pexeso, loto, červená bere a stavěla jsem z dupla. HEČ.
Dneska jsem spaní vzdala. Přece jen nerozespalý dítě spolupracuje podstatně líp. Je jedenáct a dítko leží vedle mě na gauči a visí na youtube. Poprvé se potkal s Tomem a Jerrym. Ani jsem netušila, že tím poskytnu medvědí službu nám oběma. On rozhodně neusne "MAMI VIDĚLAS TO??? JEMU VYPADLY OČI!!" řve na celý kolo a směje se, že mám strach, že vzbudí celej barák. A mě strašně nabíjí ten smích. Protože po proplakaných nocích, kdy já jsem na zhroucení a on pomalu taky je tohle naprostej balzám na nervy. Od tý nemocnice je to vlastně první klidnej večer, kdy nesedím jak na trní, nepopíjím bachovky po kýblích a nečekám na každý zakašlání.
Ale tak beru to jakože ladí formu na léto :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)