Čtvrtý červencový týden se nesl v duchu modlení. Totiž, když 17. července žádáte miminu o občanku a chcete 27. odjíždět, nezbývá než se modlit. A dobře to dopadlo. Po několika letech jsem s dětma vykonala návštěvu u tety v Německu. Byly to VELMI líné dny a bylo to fajn. Nejlepší ovšem byla cesta. Už jsem říkala, že ráda řídím? I když nemůžu popřít, že přišla i slabší chvilka, konkrétně na objížďce u Volar, když jsem v jedenáct večer jeli po úplně kreténských maličkých silničkách uprostřed lesa. To na mě padla schíza, že bych nejradši zastavila a brečela.
Doma jsem pak jen přebalila kufr a odvezla děti k našim. Vidina portského na terase s mužem byla silná. Bohužel jsme to za celý týden nestihli. V ponělí jsme vyrazili do kina (Ant man). V úterý s kamarádem na hoegaardena (naplánovali jsme zářijový výšlap na Sněžku). Ve středu opožděná oslava narozenin a prase u našich a ve čtvrtek už byly miláčkové doma.
Já dneska opět přebalím kufr Čudleti, který odjede s mužem na dva dny k tetě. Až jim zamáváme odstěhuju část domácnosti do auta (ŠICÍ STROJ!!!) a ráno odfrčím s holkama na chalupu, kterou jsem si na týden pronajala. Vybírala jsem blízko nás, aby tam za námi mohl muž po práci jezdit. Těším se moc.
Máte to výborně akční :) na Sněžku bych taky někdy moc ráda...
OdpovědětVymazat