Už dlouho nevzbudilo nic tolik vášní jako Lego fest. Mluvilo se o zlodějích, vydřiduších, ruinování rodin s dětmi a vůbec. Nicméně Čudle Lego rád a muž taky, takže jsme nemohli chybět.
Jako alternativní program jsem naplánovala letiště Kbely, případně na kdyby zbyl čas. Jeli jsme hned ráno, vybaveni krabičkama se svačinou (ó díky za ně). Vstupenky jsem původně plánovala koupit předem, ale příplatek za platbu kartou po internetu (30kč) a za zaslání elektronického lístku mailem (20kč) mě, přiznám se, otrávily a považuju to, narozdíl od ceny lístku, za zhovadilost.
Do haly jsme lezli čtvrt hodiny po otvíračce a domů jsme děti táhli smykem čtvrt hodiny před zavíračkou. Musela jsem hluboce smeknout před personálem, protože si umím představit, jak je ty děti odpoledne sraly, nicméně všichni byli ochotní a milí a přestože po biliontý opakovali, co obnáší to či ono stanoviště, tak se usmívali a byli dětem nápomocný.
Kostiček bylo všude dost a kafe měli dobrý. Nic jiného jsme nestihli. Na jídlo jsme si nedošli, protože děti měly příliš mnoho starostí s Legem a zdržovat je nějakym obědem... pche.
Největší úspěch měla zóna s červenými kostičkami. Tam jsme se zdrželi vůbec nejdýl. Já jsem dost ocenila pytle na válení a příjemná odbočka byly i skákací hrady.
Nebyla bych to já, abych nenašla nějaký mínus. Chybělo mi cokoliv, na co si malý můžou stoupnout, aby viděly. Takhle jsem většinu času fungovala jako zvedač Pizejsky, protože ona chtěla samozřejmě taky vidět a hlavně taky stavět. Jednou jsem ji prostě posadila vedle sebe na stůl, ale slečna mi vysvětlila, že takhle ne. Ale jak teda jo, to mi neřekla. A vzhledem k tomu, že tříletý děti platěji stejně jako dospělí, tak si myslím, že by bylo fajn jim trochu vyjít vstříc.
Celkově to ale bylo úžasný a kdybysme to neměli tak daleko, tak bych klidně šla ještě jednou.
Žádné komentáře:
Okomentovat