Prázdniny v plném proudu

Dlouho jsem tu nebyla, neb žijeme realitou. A to velmi. Postupně odškrtáváme prázdninový seznam a mě to moc těší. Jedu si momentálně na skvělý pozitivní vlně. Paní psycholožka nade mnou stojí s bičem a pořád opakuje, ať se koukám uklidnit, protože čim je to lepší jízda, tím tvrdší bude dopad. A tak o tom přemýšlím a snažím se nedávat víc než mám.

První týden dítka ještě promarodily. Hrůza z nočního dušení a strašný teplo v noci nahrály první položce na seznamu. Vytáhli jsme matraci na terasu a spali jsme tři dny venku. Daní byla brutálně poštípaná Pizejska, neb komárům chutná.

Na čtyři dny jsme vyrazili na mělnicko a já si odškrtla Říp, kde jsem nikdy nebyla. Juch. Dali jsme i Terezín (velmi ošklivé město, nechápu jak tam někdo může dobrovolně žít) a splnili jsme položku jedné nové zoo. Výběr byl však těžký přehmat, protože Ústí. Zoufalá zoo. Byli jsme hodně zklamaný a i trochu naštvaný kvůli ztracenýmu času a zbytečný cestě, kterou Pizejska prořvala. Nicméně výlet se celkově povedl.

Další tři dny jsme strávili kousek od Plzně. Tentokrát ve znamení lenošení a flákání. Jeden večer jsme s Čudletem byli v letním kině. Byl u vytržení. Z kina i z filmu, trefili jsme Cestu do pravěku, kterou já nikdy neviděla.

Několik dní bylo ve znamení práce. Přístěnek u prádelny ubourán. Uff. A suť odvezena na kolečkách. Uff uff. Nakonec jí byly dva kontejnery.

Zahájila jsem pokus s bosochůzí a strašně mi to vyhovuje. Boty nenazouvám prakticky nikdy.

Oslavila jsem narozeniny a zapili jsme s mužem jedenácté výročí. A že byl ten jedenáctý rok velmi náročný.

Zavařila jsem bambilion třešní a připálila jsem třešňovou marmeládu. Jahodová dopadla naštěstí na jedničku. Ještě bych ráda meruňky.

V mezičase toho všeho se děti koupou na terase, stavěji vodopády z dupla a cpou se zmrzlinou.