Výprava

Konečně jsme nasáčkovali všechno do auta a zabouchli kufr. Dítka zamávaly tatínkovi a hurá směr Ostrava.

Po 20km jsem zavětřila smrad. Inu zastavím, abych zjistila, že dítko není posrané, ale pozvracené. Naštěstí jen decentně. Za foukání ledovýho vichru Pizejsku svlékám do naha.

Jedeme dál. Najedeme na dálnici. Asi deset minut je všechno v klidu, když pomineme, to, že fouká tolik, že mám co dělat, abych ná udržela na silnici. Ze zadu se ozve tiché "ble". Gymplačka hodnotí situaci. "Je poblitá. CELÁ". Ceduli oznamující benzinku za 200 metrů vítám s nadšením a prudce odbočuju.

Dítě je durch. Sedačka též. Já jsem tak geniální, že jsem sebou vzala i vajíčko. Dítě štítivě nesu na záchod, fouká tak, že mi ho to div z ruky nevytrhne. Opláchnu  Pizejsku v umyvadle. Smradu ji však zbavit nejde.

Dítě ukládám v autě do vajíčka. Svlékáme sedačku, smrdící potah separujeme do ukradených igelitek.

Vymrzlé a vyfoukané pokračujeme v cestě. V Brně oběd v Ikea. Je pořád vichr, ale svítí sluníčko. Nádhera. Po dvou hodinkách se vracíme do auta. Sluníčko udělalo své. Auto smrdí snad dřív, než otevřeme dveře. Větráme. Děti usínají. Každou chvíli decentně otvírám okna.

Když vystupujeme na místě určení, zhluboka se nadechuju. Druhý kolo následuje, při čištění sedačky v koupelně.