Pětadvacet

Tak jsem úspěšně oslavila pětadvacet. Pizejsová mi na znamení bouřlivé oslavy posrala tričko. Juch.

Poseděli jsme na terase, snědli hromadu lososa, kterýho mi paní na sádkách prodala ještě půlhodiny po zavíračce (moc děkuju) a dorazili jsme se výborným dortem z rukou Gymplačky a Kadeřnice.

Čudle dostalo skleničku na šampus jako všichni a neustále chtělo ťukat. "Co kdybychom si tukli maminto? Co tomu řikáš?"

Od Gymplačky jsem dostala bednu ÚJV (Helenka Součková ví) plnou všelijakých sladkostí od čokolády po lízátko, ale hlavně se spisem o mě. Naplnila ho fotkama a vzpomínkama, na školku na školu, na učitele, na naše drahý rodičové, výlety a vůbec, až jsem slzu zamáčkala.

Dopoledne jsem vlezla do knihkupectví, abych okoukla knížku Den bez masa a nakonec jsem ji tam nechala a místo ní jsem domů dotáhla dvě jiné a jako bonus jsem si koupila Poťouší pexaso. Zatím se na něj chodím jen dívat, ale určitě přijde doba, kdy ho vystřihám a pak budu Muže nutit, aby ho se mnou hrál (ďábelský smích), což on považuje za mučení prvního stupně.