Vyhánění čerta ďáblem

Pizejs se nějak nemůže rozhoupat. Nejdřív jsem si myslela, že to dítě je puntíčkář a chápe, že já jsem líná a tak mi dává dostatek času dodělat co je potřeba. Nad spoustou věcí jsem chtěla mávnout rukou s tim, že až někdy.. jenže už je všechno doděláno. Taška sbalená, papíry sepsaný, věci vyžehlený, postýlka (hahaha), přebalovák, kolíbka - všechno na svym místě.. dokonce i ten kojící polštář jsem přešila. A? A nic.

Tleskám si za myšlenku neprozradit datum. Neb mě nikdo neotravuje. I když všichni mi podezíravě zraji na břicho a mluvěji o dvojčatech. I doktor na poslední prohlídce vyvalil oko a vyloženě z jeho zvědavosti se rozhodl nebožátko zvážit a přeměřit. Když mi sdělil cifru čtyř kil, zalitovala jsem, že jsem se nechala ukecat a koupila jsem balík plen jedniček.

Dneska jsem absolvovala kolečko po městě za účelem zakoupení ricinovýho oleje a všude se mi vysmáli. Nicméně porodní asistentka to zachrání a zítra si uděláme hezký odpoledne ve vaně, s míchanym koktejlem v ruce a masáží bodů na malíčkách a kolem kotníků. Snad to zabere a dítko si to rozmyslí dřív, než mě naženou na lehačku do nemocnice.