Kámoška laryngitida

Chtělo by se mi napsat soustu věcí, ale nejspíš bych hlavně nadávala, takže to spolknu.

Poslední týden je dost vypjatý, neb v dítku se mlátěji nějaký viry a je protivnej a já jsem protivná též, páč ve mě se mlátěji hormony. A to tak, že jsem sama sobě nesnesitelná, ale nejde mi to nijak moc ovlivnit, chvílema jsem byla docela vděčná, že se muž drží a dávno na mě nevztáhl ruku a nezakopal mě ve skleníku. Už už to bylo lepší, neb jsem "oběhla" město a zakoupila krizovku bachovek. Brala jsem to spíš jakože to prostě zkusim, protože už nemám co ztratit. A ono ejhle, nevim jestli je to placebo nebo to má nějakej účinek a je mi to i vcelku jedno, hlavně že jsem klidnější.

Jenže ten poslední týden přišlo Čudlí marození. Jeho nemoci nesu vcelku dobře, ale jakmile přijde ke slovu laryngitida jsem na nervový zhroucení a když přijde ke slovu v momentě, kdy se potřebuju soustředit na úplně jiný věci než nějaký nemoci, jsem vážně na sesypání. Plus navíc všude virový zápaly plic, spoustu dětí kolem nás v nemocnici.. Nakonec jsem sama sebe tak vycukala, že jsme uprostřed páteční noci jeli na pohotovost, protože všechno spolehlivý proti laryngitidě selhalo. Naštěstí měli pro hysterickou matku pochopení a to i přesto, že tam byl poměrně mladej doktor a vzbudili jsme ho v půl jedný.

V sobotu si Čudle odvezla Kadeřnice. Celej večer jsem se nervovala, jestli se bude v noci dusit nebo ne a jak to zvládnou. Proběhlo to samozřejmě úplně v klidu, takže druhou noc, kterou dítko strávilo u babičky jsem se i relativně vyspala. Juch. Je fakt, že jsem si říkala, že bysme u příležitosti toho, že je o dítko postaráno mohli sfouknout tu porodnici, ale Pizejs ještě není dostatečně načesán či co, takže nic nebylo.

Snad bude tenhle týden klidnější.