Prázdninová komprese 2
Naposled jsem skončila před odjezdem na pronajatou chalupu. Ten týden byl až děsivej. Dům byl na samotě u lesa. Nijak extra udržovaný, viděla jsem největší pavouky ve svym životě. Nejhnusnější byl nepochybně Ludva v odpadkovym koši na záchodě. Nebyla jsem takovej frajer, abych ho tam nechala, takže jsem ho zneškodnila asi ze tří metrů nějakym postřikem na vosy. Zbytek pobytu jsem kontrolovala jeho mrtvolku, protože na to abych ho vynesla ven jsem neměla koule. Pavouků bylo opravdu hodně, vždycky odněkud skočil, nejčastěji z okna, když jsem ho otvírala. První den jsem jich zabila 37 a pak jsem přestala počítat. Do kolika pavučin jsem se zamotala vám neprozradím, ale v půlce pobytu jsem měla pocit, že se ze mě stane obří kokon. Díky bohu další zvířátka, který s náma žily nebyly blechy ani štěnice. Výběr se omezil na potravinový moly, hejna komárů a mravence.
Šicí stroj nezahálel. Ušila jsem potah na miminčí peřinu (Škub je naše první dítě, který disponuje dětskou peřinou). Pokračovala jsem potahem na dětský houpací křeslo (který jsem přitáhla ze sběrňáku) a budu ho muset předělat, protože teprve, když jsem ho došila, tak mě napadlo jak to udělat mnohem líp. Ušila jsem Pizejsce šaty a udělala jsem několik střihů na bosoboty, ale ještě jsem nenašla tn správnej.
Taky jsem stihla ztratit dvě stovky po cestě na nanuka. Ještěže jsem měla pár drobných na kočáře, protože do prvního obchodu to byly tři kiláky a nejsem si jistá, co by miláčci řekli na to, že jdem zpátky aniž si cokoliv koupíme.
Každopádně, bylo to vzrůšo. Třeba když jsem se dívala sama venku jak padaji hvězdy a v roští pořád něco šustilo a já byla posraná až za ušima, co kde vyběhne a odtáhne mě to do nory. Ale užili jsme si to a to je hlavní.
Prázdninově kompresní článek
Čtvrtý červencový týden se nesl v duchu modlení. Totiž, když 17. července žádáte miminu o občanku a chcete 27. odjíždět, nezbývá než se modlit. A dobře to dopadlo. Po několika letech jsem s dětma vykonala návštěvu u tety v Německu. Byly to VELMI líné dny a bylo to fajn. Nejlepší ovšem byla cesta. Už jsem říkala, že ráda řídím? I když nemůžu popřít, že přišla i slabší chvilka, konkrétně na objížďce u Volar, když jsem v jedenáct večer jeli po úplně kreténských maličkých silničkách uprostřed lesa. To na mě padla schíza, že bych nejradši zastavila a brečela.
Doma jsem pak jen přebalila kufr a odvezla děti k našim. Vidina portského na terase s mužem byla silná. Bohužel jsme to za celý týden nestihli. V ponělí jsme vyrazili do kina (Ant man). V úterý s kamarádem na hoegaardena (naplánovali jsme zářijový výšlap na Sněžku). Ve středu opožděná oslava narozenin a prase u našich a ve čtvrtek už byly miláčkové doma.
Já dneska opět přebalím kufr Čudleti, který odjede s mužem na dva dny k tetě. Až jim zamáváme odstěhuju část domácnosti do auta (ŠICÍ STROJ!!!) a ráno odfrčím s holkama na chalupu, kterou jsem si na týden pronajala. Vybírala jsem blízko nás, aby tam za námi mohl muž po práci jezdit. Těším se moc.
Doma jsem pak jen přebalila kufr a odvezla děti k našim. Vidina portského na terase s mužem byla silná. Bohužel jsme to za celý týden nestihli. V ponělí jsme vyrazili do kina (Ant man). V úterý s kamarádem na hoegaardena (naplánovali jsme zářijový výšlap na Sněžku). Ve středu opožděná oslava narozenin a prase u našich a ve čtvrtek už byly miláčkové doma.
Já dneska opět přebalím kufr Čudleti, který odjede s mužem na dva dny k tetě. Až jim zamáváme odstěhuju část domácnosti do auta (ŠICÍ STROJ!!!) a ráno odfrčím s holkama na chalupu, kterou jsem si na týden pronajala. Vybírala jsem blízko nás, aby tam za námi mohl muž po práci jezdit. Těším se moc.
Prázdniny v plném proudu
Dlouho jsem tu nebyla, neb žijeme realitou. A to velmi. Postupně odškrtáváme prázdninový seznam a mě to moc těší. Jedu si momentálně na skvělý pozitivní vlně. Paní psycholožka nade mnou stojí s bičem a pořád opakuje, ať se koukám uklidnit, protože čim je to lepší jízda, tím tvrdší bude dopad. A tak o tom přemýšlím a snažím se nedávat víc než mám.
První týden dítka ještě promarodily. Hrůza z nočního dušení a strašný teplo v noci nahrály první položce na seznamu. Vytáhli jsme matraci na terasu a spali jsme tři dny venku. Daní byla brutálně poštípaná Pizejska, neb komárům chutná.
Na čtyři dny jsme vyrazili na mělnicko a já si odškrtla Říp, kde jsem nikdy nebyla. Juch. Dali jsme i Terezín (velmi ošklivé město, nechápu jak tam někdo může dobrovolně žít) a splnili jsme položku jedné nové zoo. Výběr byl však těžký přehmat, protože Ústí. Zoufalá zoo. Byli jsme hodně zklamaný a i trochu naštvaný kvůli ztracenýmu času a zbytečný cestě, kterou Pizejska prořvala. Nicméně výlet se celkově povedl.
Další tři dny jsme strávili kousek od Plzně. Tentokrát ve znamení lenošení a flákání. Jeden večer jsme s Čudletem byli v letním kině. Byl u vytržení. Z kina i z filmu, trefili jsme Cestu do pravěku, kterou já nikdy neviděla.
Několik dní bylo ve znamení práce. Přístěnek u prádelny ubourán. Uff. A suť odvezena na kolečkách. Uff uff. Nakonec jí byly dva kontejnery.
Zahájila jsem pokus s bosochůzí a strašně mi to vyhovuje. Boty nenazouvám prakticky nikdy.
Oslavila jsem narozeniny a zapili jsme s mužem jedenácté výročí. A že byl ten jedenáctý rok velmi náročný.
Zavařila jsem bambilion třešní a připálila jsem třešňovou marmeládu. Jahodová dopadla naštěstí na jedničku. Ještě bych ráda meruňky.
V mezičase toho všeho se děti koupou na terase, stavěji vodopády z dupla a cpou se zmrzlinou.
První týden dítka ještě promarodily. Hrůza z nočního dušení a strašný teplo v noci nahrály první položce na seznamu. Vytáhli jsme matraci na terasu a spali jsme tři dny venku. Daní byla brutálně poštípaná Pizejska, neb komárům chutná.
Na čtyři dny jsme vyrazili na mělnicko a já si odškrtla Říp, kde jsem nikdy nebyla. Juch. Dali jsme i Terezín (velmi ošklivé město, nechápu jak tam někdo může dobrovolně žít) a splnili jsme položku jedné nové zoo. Výběr byl však těžký přehmat, protože Ústí. Zoufalá zoo. Byli jsme hodně zklamaný a i trochu naštvaný kvůli ztracenýmu času a zbytečný cestě, kterou Pizejska prořvala. Nicméně výlet se celkově povedl.
Další tři dny jsme strávili kousek od Plzně. Tentokrát ve znamení lenošení a flákání. Jeden večer jsme s Čudletem byli v letním kině. Byl u vytržení. Z kina i z filmu, trefili jsme Cestu do pravěku, kterou já nikdy neviděla.
Několik dní bylo ve znamení práce. Přístěnek u prádelny ubourán. Uff. A suť odvezena na kolečkách. Uff uff. Nakonec jí byly dva kontejnery.
Zahájila jsem pokus s bosochůzí a strašně mi to vyhovuje. Boty nenazouvám prakticky nikdy.
Oslavila jsem narozeniny a zapili jsme s mužem jedenácté výročí. A že byl ten jedenáctý rok velmi náročný.
Zavařila jsem bambilion třešní a připálila jsem třešňovou marmeládu. Jahodová dopadla naštěstí na jedničku. Ještě bych ráda meruňky.
V mezičase toho všeho se děti koupou na terase, stavěji vodopády z dupla a cpou se zmrzlinou.
Pešek
V neděli ráno volal technik, že je zbořený auto. Juch. V noci někdo sedřel Bobešovi celej bok. Kupodivu nepočkal a ani lístek za stěračem nenechal. Kamera je namířená primárně na vchod do kanceláře a tak milý výtečník moc vidět není.
Policajti sepsali protokol a zamaváli nám. Na firemnim autě (vzhledem k jeho kupní ceně) není havarijka. Juch. Nicméně pán/paní má peška.
Totiž v inkriminovanou dobu šla sousedka z brigády. A tak už víme, že někdo nechal u hospody nezabržděný!! auto a jelikož je to k nám trochu z kopečka, stalo se co se stát muselo a auto zastavilo až o našeho Bobeše. Sousedka si zapsala SPZku a šla spát.
Pán/paní bude mít radost. Snad aspoň tak velkou jako máme my.
Policajti sepsali protokol a zamaváli nám. Na firemnim autě (vzhledem k jeho kupní ceně) není havarijka. Juch. Nicméně pán/paní má peška.
Totiž v inkriminovanou dobu šla sousedka z brigády. A tak už víme, že někdo nechal u hospody nezabržděný!! auto a jelikož je to k nám trochu z kopečka, stalo se co se stát muselo a auto zastavilo až o našeho Bobeše. Sousedka si zapsala SPZku a šla spát.
Pán/paní bude mít radost. Snad aspoň tak velkou jako máme my.
Lego fest
Už dlouho nevzbudilo nic tolik vášní jako Lego fest. Mluvilo se o zlodějích, vydřiduších, ruinování rodin s dětmi a vůbec. Nicméně Čudle Lego rád a muž taky, takže jsme nemohli chybět.
Jako alternativní program jsem naplánovala letiště Kbely, případně na kdyby zbyl čas. Jeli jsme hned ráno, vybaveni krabičkama se svačinou (ó díky za ně). Vstupenky jsem původně plánovala koupit předem, ale příplatek za platbu kartou po internetu (30kč) a za zaslání elektronického lístku mailem (20kč) mě, přiznám se, otrávily a považuju to, narozdíl od ceny lístku, za zhovadilost.
Do haly jsme lezli čtvrt hodiny po otvíračce a domů jsme děti táhli smykem čtvrt hodiny před zavíračkou. Musela jsem hluboce smeknout před personálem, protože si umím představit, jak je ty děti odpoledne sraly, nicméně všichni byli ochotní a milí a přestože po biliontý opakovali, co obnáší to či ono stanoviště, tak se usmívali a byli dětem nápomocný.
Kostiček bylo všude dost a kafe měli dobrý. Nic jiného jsme nestihli. Na jídlo jsme si nedošli, protože děti měly příliš mnoho starostí s Legem a zdržovat je nějakym obědem... pche.
Největší úspěch měla zóna s červenými kostičkami. Tam jsme se zdrželi vůbec nejdýl. Já jsem dost ocenila pytle na válení a příjemná odbočka byly i skákací hrady.
Nebyla bych to já, abych nenašla nějaký mínus. Chybělo mi cokoliv, na co si malý můžou stoupnout, aby viděly. Takhle jsem většinu času fungovala jako zvedač Pizejsky, protože ona chtěla samozřejmě taky vidět a hlavně taky stavět. Jednou jsem ji prostě posadila vedle sebe na stůl, ale slečna mi vysvětlila, že takhle ne. Ale jak teda jo, to mi neřekla. A vzhledem k tomu, že tříletý děti platěji stejně jako dospělí, tak si myslím, že by bylo fajn jim trochu vyjít vstříc.
Celkově to ale bylo úžasný a kdybysme to neměli tak daleko, tak bych klidně šla ještě jednou.
Jako alternativní program jsem naplánovala letiště Kbely, případně na kdyby zbyl čas. Jeli jsme hned ráno, vybaveni krabičkama se svačinou (ó díky za ně). Vstupenky jsem původně plánovala koupit předem, ale příplatek za platbu kartou po internetu (30kč) a za zaslání elektronického lístku mailem (20kč) mě, přiznám se, otrávily a považuju to, narozdíl od ceny lístku, za zhovadilost.
Do haly jsme lezli čtvrt hodiny po otvíračce a domů jsme děti táhli smykem čtvrt hodiny před zavíračkou. Musela jsem hluboce smeknout před personálem, protože si umím představit, jak je ty děti odpoledne sraly, nicméně všichni byli ochotní a milí a přestože po biliontý opakovali, co obnáší to či ono stanoviště, tak se usmívali a byli dětem nápomocný.
Kostiček bylo všude dost a kafe měli dobrý. Nic jiného jsme nestihli. Na jídlo jsme si nedošli, protože děti měly příliš mnoho starostí s Legem a zdržovat je nějakym obědem... pche.
Největší úspěch měla zóna s červenými kostičkami. Tam jsme se zdrželi vůbec nejdýl. Já jsem dost ocenila pytle na válení a příjemná odbočka byly i skákací hrady.
Nebyla bych to já, abych nenašla nějaký mínus. Chybělo mi cokoliv, na co si malý můžou stoupnout, aby viděly. Takhle jsem většinu času fungovala jako zvedač Pizejsky, protože ona chtěla samozřejmě taky vidět a hlavně taky stavět. Jednou jsem ji prostě posadila vedle sebe na stůl, ale slečna mi vysvětlila, že takhle ne. Ale jak teda jo, to mi neřekla. A vzhledem k tomu, že tříletý děti platěji stejně jako dospělí, tak si myslím, že by bylo fajn jim trochu vyjít vstříc.
Celkově to ale bylo úžasný a kdybysme to neměli tak daleko, tak bych klidně šla ještě jednou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)