Před měsícem přibyla do vozovýho parku nová ovečka. Opět červená, opět škodovka a pro tentokát Roomster. Když jsem ho, já ozmazlenec ze Sharana, jela projet děsily mě mrňavý okna a mizernej výhled na všechny strany (ale to mě děsí u všech "normálních" aut) a taky ten nedefinovatelnej smrad novýho auta. Ale jinak se řídí příjemně a všechno je na dosah ruky.
A teď úbytky. Začátkem minulýho týdne se odstěhovala dodávka kamsi k Plzni. Poslední půl rok jezdila akorát když si ji chtěl někdo půjčit a platit auto kvůli půjčování je dost na pytel. Bude se mi po ní stýskat, zažili jsme s ní báječný léto, vodu a vůbec.
Na konci týdne si přijel pán pro Karkulku. Do města na parkování byla veliká a na popojíždění i hodně žravá, takže jsme jí dali pusu na čumák a odfrčela. Ale zůstane bydlet u nás ve městě, akorát na druhym konci, tak ji snad budem potkávat.
Poslední návrat
Cimický. Knížka, po který bych sama od sebe nesáhla. Podstrčil mi ji Facebook a já jsem moc ráda. Strávila jsem s ní jeden večer a už dlouho mě nic tak příjemně nepohladilo po duši.
Začátek nebyl můj šálek čaje, ale jen proto, že nemám ráda knížky, ve kterých běží dvě zprvu nesouvisející dějový linie a to tak, že se po kapitolách střídají. Příběh doktora jdoucího do penze a malého kluka z mizerný rodiny je místy dojemný. Perfektně vystihuje dětskou bezelstnost, bezstarostnost a oddanost, přičemž na straně druhé stojí starý moudrý doktor, který má tak trochu lidí až po krk.
Knížka by se ovšem obešla bez závěru. Celou dobu si totiž poklidně plyne a nakonec přijde úplně zbytečný drama. Kdyby příběh skončil o pár stránek dřív, jistě by mu to na atraktivitě neubralo.
Ale i tak je to jedna z knížek, ke který se určitě vrátím.
Začátek nebyl můj šálek čaje, ale jen proto, že nemám ráda knížky, ve kterých běží dvě zprvu nesouvisející dějový linie a to tak, že se po kapitolách střídají. Příběh doktora jdoucího do penze a malého kluka z mizerný rodiny je místy dojemný. Perfektně vystihuje dětskou bezelstnost, bezstarostnost a oddanost, přičemž na straně druhé stojí starý moudrý doktor, který má tak trochu lidí až po krk.
Knížka by se ovšem obešla bez závěru. Celou dobu si totiž poklidně plyne a nakonec přijde úplně zbytečný drama. Kdyby příběh skončil o pár stránek dřív, jistě by mu to na atraktivitě neubralo.
Ale i tak je to jedna z knížek, ke který se určitě vrátím.
Bezmoc. Můžu jen čekat až zavolá. A modlit se, aby zavolala dřív než bude pozdě. Leží mi to v hlavě. Převracím to sem a tam a čekám. Přemýšlím, co všechno nabídnout. Primárně asi rameno a uši. Sekundárně cokoliv, o co si řekne. Nemůžu ji tlačit. Nemůžu rozhodovat za ni. Přitom bych tak ráda. Takže čekám. Nosim telefon sem a tam, kdyby náhodou. Na druhou stranu se modlim, aby neměla důvod volat. Vim, že až uvidím její číslo na displeji, zvedne se mi tep na dvojnásobek a ona přitom bude nejspíš volat proto, abysme se domluvili, kdy pojedem do ZOO.
Moc si přeju, aby to dopadlo dobře a hlavně co nejrychleji, protože tohle čekání je neskutečný.
Moc si přeju, aby to dopadlo dobře a hlavně co nejrychleji, protože tohle čekání je neskutečný.
Volný víkend
Ve čtvrtek nás do neděle opustilo Čudle. Říkala jsem si jak v klidu vyžehlim, uklidim a udělám tisíc věcí. Pche. Jako první jsem v obýváku rozbordelila šicí stoj. Dorazila jsem rok rozdělanou kabelku. Gymplačce jsem ušila penál (ještě musim koupit čokoládu, abych ho naplnila), aby se jí v pondělí lépe maturovalo a Tatínkovi jsem zašila gatě, co na to už měsíc čekaly. Ještě bych potřebovala zašít Gymplačce kalhoty, nastříhat dětem na klobouky a sobě na košíko-krabičku na kapsle do kafomatu. Mám v plánu i střihnout Čudleti batoh a samozřejmě i ten úklid, žehlení, vytřídění zimních věcí a ... seznam je dlouhej, ale práce ještě nikdy nikam neutekla.
Takže dokojim, obleču Pizejsovou, sebe a pomalu se přesuneme na bowling, kde máme zamluvenou dráhu. Večer mě třeba osvítí a já ještě něco málo udělám(nebo taky ne). Minimálně bych měla střihnout klobouk Čudleti, neb Prčice jsou už příští víkend, tak aby měl co na šišku.
Takže dokojim, obleču Pizejsovou, sebe a pomalu se přesuneme na bowling, kde máme zamluvenou dráhu. Večer mě třeba osvítí a já ještě něco málo udělám
Pan K.
Ježíšek usoudil, že v rámci úspor mi pořídí Kindla. A taky trochu z vypočítavosti, protože jakej dárek může bejt lepší a jednodušší, než kredit na knížky.
A tak jsem zase začala číst. Někdy po troškách. Někdy do toho spadnu a vezmu knížku naráz. Moje čtyřměsíční bilance čítá 11 knížek. Což je krutej podprůměr od dob, kdy jsem četla všechno, co se mi dostalo pod ruku, ale nadruhou stranu je to mnohem lepší než za poslední dva roky. Hned z kraje jsem zakoupila Deavera, můj tradiční vánoční dárek. Následně jsem skoupila celýho Nesba a teď většinou vybíram podle akcí, protože na mě momentálně čeká 8 nepřečtených kousků. Musím přijít na nějaký systém třídění, abych se v tom za chvíli vyznala. Nejspíš podle názvů. Ty si většinou pamatuju, s autorama je to horší.
Momentálně moje čtení rovná se kojení, takže oceňuju, že k otáčení stránek nepotřebuju dvě ruce, a že čtečka neni tak těžká jako knížka a nemá ostrý rohy, protože když mi naposledy během kojení vypadnul při psaní sms telefon z ruky a fláknul Pizejsovou po hlavě, docela řvala. Kdyby to byla knížka, asi by byla potěšená ještě o něco míň.
Další podstatnou výhodou je, že když někam jedem, nemusim odhadovat, kolik toho přečtu a podle toho sebou vláčet knížky, protože většinou spolehlivě funguje murphyho zákon - vezu-li jednu knížku, přečtu ji po cestě a pak se nudim, vezu-li tašku knížek, nedostanu se ani na pátou stranu první.
Prostě je to celý dobrý :-) Jediný trošku hloupý je, že když je Kindle v obalu, strašně blbě se mačká na pravý straně tlačítko pro další stranu, ale tak dá se zvyknout i na levou.
A tak jsem zase začala číst. Někdy po troškách. Někdy do toho spadnu a vezmu knížku naráz. Moje čtyřměsíční bilance čítá 11 knížek. Což je krutej podprůměr od dob, kdy jsem četla všechno, co se mi dostalo pod ruku, ale nadruhou stranu je to mnohem lepší než za poslední dva roky. Hned z kraje jsem zakoupila Deavera, můj tradiční vánoční dárek. Následně jsem skoupila celýho Nesba a teď většinou vybíram podle akcí, protože na mě momentálně čeká 8 nepřečtených kousků. Musím přijít na nějaký systém třídění, abych se v tom za chvíli vyznala. Nejspíš podle názvů. Ty si většinou pamatuju, s autorama je to horší.
Momentálně moje čtení rovná se kojení, takže oceňuju, že k otáčení stránek nepotřebuju dvě ruce, a že čtečka neni tak těžká jako knížka a nemá ostrý rohy, protože když mi naposledy během kojení vypadnul při psaní sms telefon z ruky a fláknul Pizejsovou po hlavě, docela řvala. Kdyby to byla knížka, asi by byla potěšená ještě o něco míň.
Další podstatnou výhodou je, že když někam jedem, nemusim odhadovat, kolik toho přečtu a podle toho sebou vláčet knížky, protože většinou spolehlivě funguje murphyho zákon - vezu-li jednu knížku, přečtu ji po cestě a pak se nudim, vezu-li tašku knížek, nedostanu se ani na pátou stranu první.
Prostě je to celý dobrý :-) Jediný trošku hloupý je, že když je Kindle v obalu, strašně blbě se mačká na pravý straně tlačítko pro další stranu, ale tak dá se zvyknout i na levou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)