Cimický. Knížka, po který bych sama od sebe nesáhla. Podstrčil mi ji Facebook a já jsem moc ráda. Strávila jsem s ní jeden večer a už dlouho mě nic tak příjemně nepohladilo po duši.
Začátek nebyl můj šálek čaje, ale jen proto, že nemám ráda knížky, ve kterých běží dvě zprvu nesouvisející dějový linie a to tak, že se po kapitolách střídají. Příběh doktora jdoucího do penze a malého kluka z mizerný rodiny je místy dojemný. Perfektně vystihuje dětskou bezelstnost, bezstarostnost a oddanost, přičemž na straně druhé stojí starý moudrý doktor, který má tak trochu lidí až po krk.
Knížka by se ovšem obešla bez závěru. Celou dobu si totiž poklidně plyne a nakonec přijde úplně zbytečný drama. Kdyby příběh skončil o pár stránek dřív, jistě by mu to na atraktivitě neubralo.
Ale i tak je to jedna z knížek, ke který se určitě vrátím.
Zajimavy, mozna po ni sahnu. Ale taky nemam rada knihy "bez konce"
OdpovědětVymazat