V půlce března jsem stále čekala, co bude s penězma. Nedělo se nic a tak jsem zavolala na ouřad. A musela jsem se smát. Ty suma, na kterou jsem "zbožně" čekala byla celých CELÝCH 297 korun. Wow.
A tak jsem strčila děcko do šátku a hurá na sociálku, neb sice jsem už nějakou chvíli s dětma doma, ale pořád umim dopočítat, že skoro čtyři tisíce bez dvanácti stovek rozhodně nejsou stovky tři.
Pani na sociálce mě ujistila, že je to tak správně a ať si dojdu na OSSZ, protože oni mi museji vyplatit i prvních 21 dní nemocenský. Vystála jsem hodinovou frontu a dozvěděla jsem se to, co jsem věděla - paní na sociálce plácá hovadiny.
Na sociálce se seběhli tři úřednice, ani jedna z toho nebyla moudrá a nakonec mi řekli, že je to dobrý a nashledanou.
Teď ve středu jsem byla u našich a že teda dojdu na sociálku pod kterou spadám. A pani mi povídá - no únorovej rodičák už byl schválenej a bude ke konci měsíce vyplacenej a ty tři stovky ještě neprošly. Nevěděla jsem jestli se mám smát nebo brečet. A pak paní ouřednice kulantně řekla, že mě nejspíš okradli (jakože prý poškodili), a že můj případ poslali k řešení kamsi na kraj a budem čekat co bude a že z těch tří stovek přece nezbohatnu. Docela by mě zajímalo, jestli by měli tolik času, kdybych měla ty tři stovky vracet já.
A perlička na závěr. To potvrzení od OSSZ, na který se tak dlouze čekalo, bylo od samého začátku přicvaknutý k mojí žádosti (ossz ho nějakým zázrakem vydalo) jenže paní na sociálce si nevšimla (to musíte chápat, mezi tolika papírama jsem to přehlídla).
Já a ryby
To, že nejim ryby je od pradávna známá věc. V první řadě mi to nechutná a smrdí to (a JO, smrději i ty, o kterých všichni tvrději, že to neni pravda) a v druhý řadě to má kosti.
Nejhorší rybí zážitek je rozhodne zap. rybí file se zel. - specialitka naší školní kuchyně na základce, kdy se pod hromádkou paprik a vím já čeho ještě, schovávalo rybí file a celý to bylo politý čímsi bílým napůl zdrclým a hrozně rybosmrdícím. Vždycky s tim polili i brambory, takže se to nedalo jíst vůbec. Jak jsem jinak naší vesnickou školní kuchyň milovala (včetně mlíkový polívky a hrachový kaše, která vypadala, že ji někdo vyblil), tak tohle jsem nenáviděla do morku kostí a vcelku brzo, cca ve třetí třídě, jsem přišla na to, že když se na tu dobrotu nedostavim, nic se nestane, akorát nesmim doma říct, že jsem si to zapomněla jako vždycky odhlásit.
Když jsem minulý týden zkonstatovala, že je sushi raut a vznesla jsem dotaz jestli půjdeme, povytáhl muž obočí, a aby o něco nepřišel, hned rezervoval místa.
Statečně jsem ochutnala všechno a uznávám, že mě to nijak na zadek neposadilo, přišlo mi to tak nějak na jedno brdo. Bylo to prakticky jen o omáčkách, rolky samy o sobě bez chuti a bez zápachu. Vyjma ovšem těch, který byly obalený v kaviáru z létajících ryb. Ty mi na jedno brdo nepřišly - maličký kuličky mi křupaly mezi zubama a byly fakt odporný, přemýšlela jsem jestli se pozvracim u stolu nebo to stihnu na záchod.. Nakonec jsem statečně polkla. Přínos to ovšem taky mělo. Podávalo se báječné víno (což mi jako řidiči bylo prd platný, protože jsem si dala akorát decku a hned z kraje) a naučila jsem se jíst hůlkama aniž bych někomu u stolu ublížila
Takže teď mám s rybama vybráno asi tak do důchodu.
Nejhorší rybí zážitek je rozhodne zap. rybí file se zel. - specialitka naší školní kuchyně na základce, kdy se pod hromádkou paprik a vím já čeho ještě, schovávalo rybí file a celý to bylo politý čímsi bílým napůl zdrclým a hrozně rybosmrdícím. Vždycky s tim polili i brambory, takže se to nedalo jíst vůbec. Jak jsem jinak naší vesnickou školní kuchyň milovala (včetně mlíkový polívky a hrachový kaše, která vypadala, že ji někdo vyblil), tak tohle jsem nenáviděla do morku kostí a vcelku brzo, cca ve třetí třídě, jsem přišla na to, že když se na tu dobrotu nedostavim, nic se nestane, akorát nesmim doma říct, že jsem si to zapomněla jako vždycky odhlásit.
Když jsem minulý týden zkonstatovala, že je sushi raut a vznesla jsem dotaz jestli půjdeme, povytáhl muž obočí, a aby o něco nepřišel, hned rezervoval místa.
Statečně jsem ochutnala všechno a uznávám, že mě to nijak na zadek neposadilo, přišlo mi to tak nějak na jedno brdo. Bylo to prakticky jen o omáčkách, rolky samy o sobě bez chuti a bez zápachu. Vyjma ovšem těch, který byly obalený v kaviáru z létajících ryb. Ty mi na jedno brdo nepřišly - maličký kuličky mi křupaly mezi zubama a byly fakt odporný, přemýšlela jsem jestli se pozvracim u stolu nebo to stihnu na záchod.. Nakonec jsem statečně polkla. Přínos to ovšem taky mělo. Podávalo se báječné víno (což mi jako řidiči bylo prd platný, protože jsem si dala akorát decku a hned z kraje) a naučila jsem se jíst hůlkama aniž bych někomu u stolu ublížila
Takže teď mám s rybama vybráno asi tak do důchodu.
Sousedka
O víkendu jsem se dozvěděla, že Sousedka odchází od muže. Se dvěma malejma dětma, kdy jednomu nejsou ani dva. Dost mě to vzalo. I proto, že ona bez nikdy boje neutíká a že nikdy neutíká kvůli malichernostem. Jsem z toho špatná. Strašně jí přeju, aby to ustála, ale sama si to neumím ani představit.
Chcá nechcá přemýšlím o tom, kdy někdo zatočí osudím a vytáhne naše jména a budem na řadě.
Kolem nás se všichni rozcházeji, rozváději nebo jsou rozvedený.Máme v okolé snad jen jeden jediný opravdu stabilní pár, což je na muj vkus zatraceně málo.. Nezbývá než makat, abysme se do toho osudí ani nedostali.
Chcá nechcá přemýšlím o tom, kdy někdo zatočí osudím a vytáhne naše jména a budem na řadě.
Kolem nás se všichni rozcházeji, rozváději nebo jsou rozvedený.Máme v okolé snad jen jeden jediný opravdu stabilní pár, což je na muj vkus zatraceně málo.. Nezbývá než makat, abysme se do toho osudí ani nedostali.
Čudle v porodnici
Všichni se ptaji co říkalo Čudle, když za mnou poprvé přišli do porodnice...
To jsem takhle zasedla v jednu k obědu. V momentě, kdy jsem otevřela dekl na talíři se svíčkovou a knedlíkama, se otevřely dveře. Dítku se rozzářily oči.
- Maminto, dáš mi tnedlít?
Spásl čtyři knedlíky z pěti přestože byl čerstvě po obědě.
---------------------------------------
Následně se mi nakvartýroval na postel a plácal se do kolen.
- Dej mi sem toho Pizejse na tolena.
Položila jsem uzlík v zavinovačce Čudleti na kolena. Lehce ji pohladil po hlavě a položil si na ní ruce. Začal se houpat z jedný půlky zadku na druhou a zpívat
- Já mám toně,vraný toně, to jsou toně mý..
---------------------------------------
Když za náma přišli druhý den, hlásilo Čudle ode dvěří:
- Máš tnedlít maminto? Dáš mi?
---------------------------------------
Jinak jsem to čekala horší. Nijak jsme ho na novýho člena rodiny nepřipravovali. Postavili jsme ho před hotovou věc a on to tak jednoduše vzal. Má to svý mouchy, co jsme doma je lítostostivější a míň se mazlí (a hodně mu to chybí, takže se snažim ho vždycky přemluvit a většinou se dá a pak je šťastnej jak dvě blechy), ale jinak to zatim probíhá hladce. Uvidíme jak to půjdu až začne mít i Pizejs svoje potřeby.
To jsem takhle zasedla v jednu k obědu. V momentě, kdy jsem otevřela dekl na talíři se svíčkovou a knedlíkama, se otevřely dveře. Dítku se rozzářily oči.
- Maminto, dáš mi tnedlít?
Spásl čtyři knedlíky z pěti přestože byl čerstvě po obědě.
---------------------------------------
Následně se mi nakvartýroval na postel a plácal se do kolen.
- Dej mi sem toho Pizejse na tolena.
Položila jsem uzlík v zavinovačce Čudleti na kolena. Lehce ji pohladil po hlavě a položil si na ní ruce. Začal se houpat z jedný půlky zadku na druhou a zpívat
- Já mám toně,vraný toně, to jsou toně mý..
---------------------------------------
Když za náma přišli druhý den, hlásilo Čudle ode dvěří:
- Máš tnedlít maminto? Dáš mi?
---------------------------------------
Jinak jsem to čekala horší. Nijak jsme ho na novýho člena rodiny nepřipravovali. Postavili jsme ho před hotovou věc a on to tak jednoduše vzal. Má to svý mouchy, co jsme doma je lítostostivější a míň se mazlí (a hodně mu to chybí, takže se snažim ho vždycky přemluvit a většinou se dá a pak je šťastnej jak dvě blechy), ale jinak to zatim probíhá hladce. Uvidíme jak to půjdu až začne mít i Pizejs svoje potřeby.
Novodobá o kouhoutkovi a slepičce
Bohužel jsem v roli uhoněný slepičky (a chvílema si připadám jak debil.
Bežela slepička od doktora s papírem na mateřskou na OSSZ. I ty hloupá slepičko, musíš přinést neschopenku. Slepička běží k doktorovi, doktor dá neschopenku a slepička honem zpátky na OSSZ. OSSZ dá papír a slepička s papírem na sociálku.
Po dvou týdnech slepička běží na OSSZ, aby nahlásila, že je na nemocenský. Jeeje slepičko, my jsme to blbě spočítali a tobě to o jeden den nevychází, až dá doktor jinej papír, dáme my nemocenskou. A tak slepička sedne do auta a jede opět 20km k doktorovi. Dokor se diví, ale papír dá. Slepička běží na OSSZ a odevzdá papír.
Další týden dá doktor lístek na peníze a tak slepička hurá na OSSZ s lístkem na peníze. Ale kdepak slepičko, tenhle lístek je k pětadvacátýmu. Ať doktor vystaví novej ke konci měsíce. Slepička hup do auta, doktor bouchne razítkem a slepička zpátky na OSSZ.
Za dva dny volá sociálka. Slepičko milá, my ti nedáme rodičák za leden, dokud ty nám nedáš potvrzení z OSSZ. Slepička běží na OSSZ a prosí. OSSZ dá potvrzení a slepička utíká na sociálku. Paní pokývá hlavou, slepička si oddychne a začne vyhlížet rodičák za leden. Jak byla hloupá..
Když dojde slepička pro Pizejsův rodnej list, sebere odvahu a vydá se i na socialku se žádostí o rodičák. Už je připravená. Vyzbrojená všema možnýma kartičkama, průkazkama a papírama, včetně mužovo průkazkou malého ochránce přírody. Prima slepičko, jenže dokud nedá OSSZ potvrzení, nedáme rodičák a nedáme ani lednovej rodičák. Slepička kouká jak puk a dozví se, že předchozí potvrzení bylo k ničemu. Vyfasuje novej formulář a běží na OSSZ. My nedáme potvrzení, dokud doktor nedá uschopnění. Slepička zmatená jak lesní fčely maže zpátky na sociálku a tam? Tam krčeji ramenama.
Doktor dá uschopnění až v dubnu, takže OSSZ dá potvrzení též až v dubnu, tudíž mi novej rodičák a zároveň i ten starej lednovej vyplatěji nejdřív v květnu. Pokud se teda země nepohne a pani ze socialky to na OSSZ zítra nevytelefonuje.
Aspoň, že už slezl sníh a na zahrádce je dost trávy, hlady neumřem.
Bežela slepička od doktora s papírem na mateřskou na OSSZ. I ty hloupá slepičko, musíš přinést neschopenku. Slepička běží k doktorovi, doktor dá neschopenku a slepička honem zpátky na OSSZ. OSSZ dá papír a slepička s papírem na sociálku.
Po dvou týdnech slepička běží na OSSZ, aby nahlásila, že je na nemocenský. Jeeje slepičko, my jsme to blbě spočítali a tobě to o jeden den nevychází, až dá doktor jinej papír, dáme my nemocenskou. A tak slepička sedne do auta a jede opět 20km k doktorovi. Dokor se diví, ale papír dá. Slepička běží na OSSZ a odevzdá papír.
Další týden dá doktor lístek na peníze a tak slepička hurá na OSSZ s lístkem na peníze. Ale kdepak slepičko, tenhle lístek je k pětadvacátýmu. Ať doktor vystaví novej ke konci měsíce. Slepička hup do auta, doktor bouchne razítkem a slepička zpátky na OSSZ.
Za dva dny volá sociálka. Slepičko milá, my ti nedáme rodičák za leden, dokud ty nám nedáš potvrzení z OSSZ. Slepička běží na OSSZ a prosí. OSSZ dá potvrzení a slepička utíká na sociálku. Paní pokývá hlavou, slepička si oddychne a začne vyhlížet rodičák za leden. Jak byla hloupá..
Když dojde slepička pro Pizejsův rodnej list, sebere odvahu a vydá se i na socialku se žádostí o rodičák. Už je připravená. Vyzbrojená všema možnýma kartičkama, průkazkama a papírama, včetně mužovo průkazkou malého ochránce přírody. Prima slepičko, jenže dokud nedá OSSZ potvrzení, nedáme rodičák a nedáme ani lednovej rodičák. Slepička kouká jak puk a dozví se, že předchozí potvrzení bylo k ničemu. Vyfasuje novej formulář a běží na OSSZ. My nedáme potvrzení, dokud doktor nedá uschopnění. Slepička zmatená jak lesní fčely maže zpátky na sociálku a tam? Tam krčeji ramenama.
Doktor dá uschopnění až v dubnu, takže OSSZ dá potvrzení též až v dubnu, tudíž mi novej rodičák a zároveň i ten starej lednovej vyplatěji nejdřív v květnu. Pokud se teda země nepohne a pani ze socialky to na OSSZ zítra nevytelefonuje.
Aspoň, že už slezl sníh a na zahrádce je dost trávy, hlady neumřem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)