V půlce března jsem stále čekala, co bude s penězma. Nedělo se nic a tak jsem zavolala na ouřad. A musela jsem se smát. Ty suma, na kterou jsem "zbožně" čekala byla celých CELÝCH 297 korun. Wow.
A tak jsem strčila děcko do šátku a hurá na sociálku, neb sice jsem už nějakou chvíli s dětma doma, ale pořád umim dopočítat, že skoro čtyři tisíce bez dvanácti stovek rozhodně nejsou stovky tři.
Pani na sociálce mě ujistila, že je to tak správně a ať si dojdu na OSSZ, protože oni mi museji vyplatit i prvních 21 dní nemocenský. Vystála jsem hodinovou frontu a dozvěděla jsem se to, co jsem věděla - paní na sociálce plácá hovadiny.
Na sociálce se seběhli tři úřednice, ani jedna z toho nebyla moudrá a nakonec mi řekli, že je to dobrý a nashledanou.
Teď ve středu jsem byla u našich a že teda dojdu na sociálku pod kterou spadám. A pani mi povídá - no únorovej rodičák už byl schválenej a bude ke konci měsíce vyplacenej a ty tři stovky ještě neprošly. Nevěděla jsem jestli se mám smát nebo brečet. A pak paní ouřednice kulantně řekla, že mě nejspíš okradli (jakože prý poškodili), a že můj případ poslali k řešení kamsi na kraj a budem čekat co bude a že z těch tří stovek přece nezbohatnu. Docela by mě zajímalo, jestli by měli tolik času, kdybych měla ty tři stovky vracet já.
A perlička na závěr. To potvrzení od OSSZ, na který se tak dlouze čekalo, bylo od samého začátku přicvaknutý k mojí žádosti (ossz ho nějakým zázrakem vydalo) jenže paní na sociálce si nevšimla (to musíte chápat, mezi tolika papírama jsem to přehlídla).
Žádné komentáře:
Okomentovat