Zpomalit

V poslední době k sobě přitahuju/jeme zdravotní problémy a začínám přemýšlet, že to není samosebou. Začalo to tou hnusnou Škubí nemocí a od té doby se to vleče. V půlce prázdnin, mě začalo bolet chodidlo a každý krok byl utrpení (ano, v kempu to bylo báječný) dokonce tolik, že mě to dohnalo na pohotovost. Prý spadlá klenba, kup si srdíčka do bot. Doktorovi jsem samozřejmě zatajila, že boty nenosim a tudíž bych si srdíčka musela asi na nohu nastřelit. Srovnalo se to až minulý týden, nejspíš po masakrální dornově metodě, kdy jsem dvakrát brečela bolestí a řvala na toho pána ať mě okamžitě pustí.

Do toho mě průběžně berou zuby a já nemám zubaře, ke kterýmu bych měla důvěru. Neb mého původního zubaře popadl minule amok, že se mi nemůže dostat k sedmičce a vzteky mi vytrhal z pusy kofferdam i s těma hajzlama co to na zubech drží. Trochu jsem se ho bála.

Začátkem září jsem vyplachovala sklenici vařící vodou. Takovou tu zaklapávací z Ikea. Nalila jsem horkou vodu, zaklapla a kupodivu pára chtěla ven. Opařila jsem si zápěstí, břicho a nějvětší lahůdkou bylo opařený prso, primárně bradavka. Celkem 7% těla. Juch. Hojí se to ještě teď. Jako nejlepší hojič se ukázala konopná mast domácí výroby. Blbý je, že smrdím jako pytel trávy.

Dalším zdravotním zážitkem byla sračkoblitka, kterou asi přinesl miláček ze školky. V pátek v noci Čudle, v neděli holky a k mému obřímu překvapení, že ani já nejsem nesmrtelná, jsem muži v úterý pozvracela auto a též si užila noc s kýblem. Juch.


Poslední radostí byla víkendová laryngitida Pizejsky a momentální soplení ženského osazenstva domácnosti. Začínám se těšit, co přinese příští týden.